Baví mě úspěch, baví mě růst, říká král průmyslníků

Czechoslovak Group Jaroslava Strnada je momentálně nejrychleji rostoucí kapitálovou skupinou v zemi. A sběratelem tradičních českých značek.

MF DNES - - ROZHOVOR - Zuzana Kubátová

Jaroslav Strnad nevypadá jako investiční žralok. Působí nesměle, mluví tiše, lehce zadrhává. „Jsem nervózní, už jenom když si mám vzít sako,“tvrdí. Možná to je maska. Mírný, nenápadný muž je totiž kometou českého byznysu. Během několika let se podnikatel z východočeských Slatiňan vyšvihl mezi nejmocnější domácí průmyslníky. Jen za poslední rok skoupil zakladatel zbrojařské skupiny Excalibur (od letoška zvané Czechoslovak Group) šest fabrik. Miluje tradiční značky: už tři roky mu patří automobilka Tatra, k ní letos přibral pražskou Avii. Ovládl výrobce hodinek Prim, strojírny Kovosvit MAS, opravnu letadel Job Air Technic, továrnu na radary Retia, slovenskou metalurgickou fabriku ZŤS Dubnica. Obrat jeho firem stoupl na více než 13 miliard korun, zisk překročil miliardu. A pořád nemá dost.

Co vás žene k tolika nákupům?

Je pravda, že je naše tempo trochu hektické. Příležitosti – často jedinečné – však přicházejí, a když je nevyužijete, odplynou. Některé akvizice jsme chystali dlouhodobě. K jiným jsme se dostali tak, že někdo přišel a řekl, že má firmu, které se chce zbavit nebo která má problémy. Obvykle kupujeme problémovější firmy, jež je třeba oživit.

To sedí i na váš poslední úlovek, jihočeský Kovosvit. Byl před krachem, neměl ani na mzdy...

Jistě, jednak je to tradiční značka, tu továrnu založil pan Baťa. A dělá kvalitní stroje. Bylo mi líto, co se s ní stalo. To nás přivedlo k myšlence o koupi. Vnímáme rizika, víme, že dluh firmy je asi miliarda. Ale věříme, že jí můžeme vyjednat dohody s věřiteli a zachránit ji. Pořád však nemáme vyhráno. Kovosvit jsme převzali v problémech a s velkou závislostí na ruském trhu.

Kovosvit dokonce postavil v Rusku továrnu na soustruhy. Byla to chyba?

Je to neúspěšný projekt. Fabrika je zakonzervovaná, nevyrábí. Ruský Kovosvit je v konkurzu, česká matka za něj bude muset platit garance 300 milionů korun. My se teď snažíme o dohodu s ruskou bankou. Je však pravda, že to mateřský Kovosvit pořád ohrožuje.

Chcete v Kovosvitu zopakovat příběh záchrany kopřivnické Tatry?

Rádi bychom. Tatra byla taky riziková investice, taky měla dlouhodobě problémy a my ji dlouhodobě sledovali. Věděli jsme, že má ohromný potenciál. Když pak přišla možnost bavit se o majetkovém vstupu, začali jsme na tom pracovat. Byl to cílený nákup.

Co váš další letošní úlovek, Avia? Zatím jste oznámili přesun výroby do Přelouče. Kdy začnete dělat auta?

Před naším příchodem Avia poslední tři roky stála, nevyráběla. Je to náročnější start, než když jsme přišli do Tatry, ta nebyla mrtvá. Avii musíme začít budovat prakticky od nuly. Když jsme ji přebírali, měla 15 zaměstnanců, kteří se starali jen o údržbu zakonzervovaného areálu a poprodejní služby. Technologie, které tam zůstaly, přestěhujeme do Přelouče, pražský areál v Letňanech prodáme.

Jak jste s přípravou výroby daleko?

V první fázi budeme vyrábět stávající model, ale chceme ho vylepšit o některé prvky, aby se auto i vzhledově odlišovalo. Bude to jednodušší, levnější vozidlo pro trh, kde je značka známá. Avia patří na československý trh, v minulosti se však prodávala i do Polska, Ruska a na Ukrajinu. Postupně pro ni chceme hledat i další trhy. S výrobou chceme začít v příštím roce.

Kolik avií na rozjezd plánujete?

Zatím chci být při zemi, na příští rok to vidím tak na dvě stě aut. Obchod se bude postupně rozvíjet. Budu rád, když se přiblížíme asi tisíci aut ročně.

Letos jste vstoupili i do leteckého průmyslu. Koupili jste sotva pět let starou, ale už zkrachovalou opravnu na letadla Job Air Technic (JAT) vybudovanou u ostravského letiště v Mošnově. Jak jste na tuhle fabriku přišli?

Podnikáme v Moravskoslezském kraji, máme tam Tatrovku, takže jsme vnímali i dlouhodobý problém s JAT. Také proto jsme ji chtěli převzít. Teď je po restrukturalizaci, podařilo se nám ji naplnit prací, vydělává. Zvrat k lepšímu tam byl velmi rychlý.

Firmě stát přislíbil na rozjezd 600 milionů korun. Než zkrachovala, vyčerpala z toho polovinu, na další půlku má teoreticky pořád nárok. Budete se o tři sta milionů ucházet?

V případě, že ta možnost je, budeme mít zájem. Zatím jsme o tom nejednali, ale připravujeme podklady.

Začínali jste hlavně jako zbrojařská skupina. Převzetím JAT jste poprvé vstoupili do oblasti leteckého průmyslu, zatím civilního. Chcete se posunout do letecké zbrojařiny?

Dokážu si představit, že JAT může výhledově servisovat i armádní vrtulníky nebo letadla. Ale na to potřebuje zaškolený personál a příslušná oprávnění. A dál sklady, zásoby přípravků, technologii... Dnes armádní zakázky neřešíme, ale určitě se tomuto směru rozvoje nebudeme bránit.

Nerozšiřujete se jen akvizicemi. V areálu Tatry jste letos vybudovali novou zbrojovku Tatra Defence Vehicle na servis a výrobu obrněnců.

Základem a hlavním centrem naší pozornosti v Kopřivnici je pro nás pořád automobilka, Tatrovka. Roste, dělá nám radost. Letos tam vyrábíme 1 300 aut, příští rok to chceme zvýšit až na 1 700 vozidel.

Ale na dosah máte velké zakázky pro českou armádu: jednak budete v licenci americké firmy General Dynamics dělat servis obrněnců Pandur, jednak saháte po kontraktu na dodávku obrněnců Titus, což jsou šestikolová vozidla v licenci francouzské firmy Nexter na tatrováckém podvozku. Může jít až o stovky vozů za 20 miliard korun. Jsou to pro vás přelomové obchody, ne?

Česká armáda, stejně jako slovenská, je pro nás důležitý partner. Tatra je česká značka, je dobře, jsou-li její produkty páteří české armády. Je dobře, když jich bude u nás jezdit co nejvíc. Výrobu titusů na podvozku tatry považujeme za velmi úspěšný projekt. Vozidla pro francouzský trh se budou dělat ve Francii, vozidla pro Česko, Slovensko a další případné zákazníky v Česku. Kontrakt s Armádou ČR však nemáme zatím podepsaný, jednáme o něm. Kromě toho jsme od General Dynamics koupili exkluzivní licenci na montáž a servis pandurů pro český a slovenský trh. Hledáme subdodavatele, s nímž bychom mohli vyrábět co nejvíc dílů v České republice. Právě pro výrobu pandurů a titusů jsme v Kopřivnici vybavili novou halu.

Kolik obrněnců jste schopni dělat?

Zhruba 50 pandurů a 50 titusů ročně. Tuto kapacitu jen česká armáda rozhodně nenaplní – proto musíme uspět i u jiných zákazníků. Máme rozjednané nějaké obchody, ale zatím o nich nechci mluvit.

Děláte auta, vojenské obrněnce, opravujete letadla. Kromě toho už dnes saháte do železničního průmyslu. Tam chcete taky růst?

Náš hlavní zájem je autoprůmysl a železniční průmysl. Vlastníme Dako CZ v Třemošnici, což je výroba brzdových systémů. Moji společníci v Daku zároveň vlastní popradskou Tatravagonku a my nyní jednáme o svém vstupu do ní. Také jsme koupili dubnický metalurgický kombinát ZŤS, i ten se do železničního segmentu dobře hodí. I když – do Dubnice bychom rádi vrátili také obranný průmysl, kanony. Fabrika je v minulosti dobře uměla a pracuje tam naštěstí dost lidí, kteří to umějí dodnes.

Dobře – auta, zbraně, letadla, vagony. Zvláštně se v téhle společnosti vyjímá hodinářská firma Elton, výrobce hodinek Prim, kterou jste letos taky koupili. Proč zrovna hodinky? Ty do vaší zbojařsko-strojírenské skupiny na první pohled nezapadají.

Děláme tradiční české strojírenství. Primky jsou přece krásná strojírenská výroba s vysokou přidanou hodnotou, tradiční česká značka! Zrovna k nim jsme se dostali tak, že za námi přišel Michal Voráček (bývalý majoritní vlastník – pozn. red.) a ptal se, jestli bychom to nechtěli dělat s ním. Primky se nám povedlo dobře nastartovat, do konce roku jsou vyprodané.

Budete i Elton dlouhodobě držet?

Já netvrdím, že nikdy nic neprodáme. Ale já raději nakupuji, než prodávám. Všechny firmy, jež kupujeme, by nám měly dlouhodobě zůstat a růst.

Kolik vás letos všechny nákupy stály? I s dluhy, kterými jsou zatížené?

Nakupujeme firmy v problémech, tudíž levně. Nemám to spočítané přesně, bylo to však přes miliardu.

Kde na to berete?

Vyděláváme, takže investujeme zčásti vlastní kapitál, z části úvěry od konsorcia svých partnerských bank.

Nemáte problém uřídit rychle rostoucí skupinu? Jen letos pohltila šest podniků, každý s nějakým problémem.

Žádnou z nakoupených fabrik neřídím sám, pro všechny máme vlastní ředitele. Nepovede se mi je vybrat všude napoprvé, ale hlásí se k nám moc šikovných lidí. Vaši kariéru provázejí i podezření z porušení zákona. Policie vyšetřuje obchody vaší skupiny se státem – jde hlavně o prodej armádního majetku, který jste kupovali. A k soudu se dostala kauza skladování údajně nepovoleného vojenského materiálu. Nebojíte se, že jste se dopustili osudových chyb, které vás mohou zastavit? Nemyslím, že jsme se někdy dopustili něčeho nezákonného. O vyšetřování obchodů se státem nevíme nic, nikdo

z naší firmy nebyl obviněn (stíhán je však bývalý šéf státního Vojenského opravárenského podniku Adolf Veřmiřovský, který přestoupil do Strnadových služeb – pozn. red.). A co se týče skladování min, pořád se vede spor, jestli jsme sem přivezli a skladovali zakázané, nebo povolené miny. První proces jsme u soudu vyhráli, byť zatím nepravomocně. Věřím však, že první verdikt soud potvrdí.

Co vás žene dopředu?

Baví mě úspěch. Baví mě, když se něco podaří, když vyděláme peníze, které můžeme dál investovat a růst. Ale úspěch, to nejsou jen peníze. V životě potřebujete i pohodu. Neúspěchu se nevyhnete, nikdo nejsme neomylný. Ale úspěchy naštěstí převažují.

Foto: Michal Šula, MAFRA

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.