Klub rváčů 2 vzdává hold původnímu kultu
První pravidlo klubu rváčů je nemluvit o klubu rváčů. Když se však vrací legenda, je potřeba pravidla porušit. Chuck Palahniuk po dvaceti letech od vydání původní knihy servíruje Klub rváčů 2, tentokrát ve formě komiksu.
Kultu pomohl film
Do povědomí široké veřejnosti se Klub rváčů dostal díky filmu s Edwardem Nortonem a Bradem Pittem v hlavních rolích. Snímek do té doby nepříliš úspěšnou knihu nakopl a dopomohl jí k dnes už nezpochybnitelnému kultovnímu statusu. Od té doby žije dílo vlastním životem. Autor ještě deset let po vydání své prvotiny dostával otázky, kde se dá najít nejbližší klub rváčů. Načež vznikly stovky obdobných klubů různých zaměření. Syrová kniha s navztekanými hrdiny, která ukazuje, jak je svět příšerný, si podmanila čtenáře po celém světě.
Tyler Durden se vrátí
Druhý díl, s podtitulem Gambit poklidu, je prvním komiksovým počinem Chucka Palahniuka. Výtvarnou podobu mu vtiskli Dave Steward, Cameron Stewardová a David Mack a krátce po vydání se dostal na první příčku žebříčku bestsellerů New York Times. Příběh začíná deset let po událostech původní knihy. Vypravěč, který si nyní říká Sebastian, žije poklidný život se svou ženou Marlou a jejich malým synem. Marlu to však se vzorným manželem nebaví a touží po cvokovi, do kterého se kdysi zamilovala. Proto mu vymění léky na schizofrenii za neškodné placebo a znovu přivede k životu Sebastianovo zlé alterego – Tylera Durdena. Na povrch se vynoří ďábelštější stránky jeho druhé osobnosti a zároveň s nimi Projekt Devastace. Ve druhém díle psychická choroba, kterou hlavní hrdina trpí, nabírá nových rozměrů. Palahniuk se vrací až k Adamovi a Evě a Tyler tu vystupuje třeba jako archetypální dědičné zlo. Dokonce se v knize objeví i sám Palahniuk v roli jakéhosi Boha s právem deus ex machina v jednom.
Palahniuk odpovídá na otázky
Po výtvarné stránce Klub rváčů 2 neurazí ani nenadchne. Co však čtenáře potěší, je obálka a předěly mezi kapitolami, které David Mack zpracoval netradičně jako akvarely. Mají tak mnohem větší sílu než digitálně zpracovaná část komiksu. Autor si však mohl odpustit návrat některých dávno mrtvých postav z prvního dílu. To už je moc sentimentality i pro největšího fanouška. Komiks nelze brát jako plnokrevné pokračování Klubu rváčů, spíše jako Palahniukovu odpověď na všechny vyvstalé otázky a poctu vzniklému kultu. Odkazů na události, které se děly po vydání první knihy, najdeme v komiksu nepočítaně. Sama dějová linka není nic výjimečného, spíše sbírka bizarností a neuvěřitelných příhod, kde se projevuje Palahniukův zvláštní humor jako v žádné jeho dosavadní knize.
Druhý díl tak není nastavovanou kaší, mnohem více je dokladem toho, co se z Klubu rváčů vyvinulo. Poukazuje na to, že postava Tylera Durdena ovlivnila i autorovu dráhu.
Přestože některé části komiksu působí rozpačitě, jako celek vzdává nádherný hold tomu, co Klub rváčů znamená mimo stránky knihy.
Klub rváčů 2 Chuck Palahniuk