3,9

MF DNES - - ZE SVĚTA - Tomáš Lébr redaktor MF DNES — Ladislav Kryzánek

Už v roce 2002 se Nizozemsko zapsalo do dějin, když jako vůbec první země na světě legalizovalo eutanazii. Neboli pomoc zemřít člověku, který o to požádá – ovšem jen v případě, že trpí nesnesitelnou bolestí bez naděje na vyléčení. Od té doby ho následovalo mimo jiné Lucembursko, Belgie a Švýcarsko. V Česku je dosud pomoc při úmrtí považována za vraždu.

Nyní však Nizozemsko zvažuje další „revoluci v úmrtích“– legálnost eutanazie by platila i pro ty, kteří nejsou nevyléčitelně nemocní, ale prostě mají pocit, že se jejich život už naplnil a na tomto světě už nemají co dělat.

V dopise parlamentu nizozemští ministři zdravotnictví a spravedlnosti uvedli, že podrobnosti je třeba ještě vypracovat. Avšak lidem, kteří mají dobře promyšlené zdůvodnění, proč je jejich život již završený, musí být podle nich za přísných a pečlivě vypracovaných kritérií umožněno ukončit život způsobem, který je pro ně důstojný.

Podle řady kritiků by se tak nizozemská praxe eutanazie už rozšířila za hranice, které byly původně zamýšleny. Termín „nesnesitelné utrpení“se přitom později začal uznávat nejen pro lidi s nevyléčitelnými chorobami, ale také pro některé s duševním onemocněním nebo demencí.

Ministryně zdravotnictví Edith Schippersová v dopise parlamentu napsala, že stále více starších lidí si přeje, aby mohli rozhodnout o konci svého života. Nový systém by tak měl být omezen pouze na ně. Neuvedla však, jaká bude věková hranice.

Zákon bude podle ministryně obsahovat také bezpečnostní mechanismy, včetně ověření třetí stranou, zhodnocení a dohledu. „Asistenti úmrtí budou muset mít lékařské vzdělání a speciální průpravu,“dodala Schippersová.

Návrh dvou ministrů je podle nizozemských médií překvapením, protože komise, která měla zvážit myšlenku, zda rozšířit současnou politiku pomoci k ukončení života, dospěla k závěru, že to není potřeba. Ministři s tím však nesouhlasí. Návrh zákona by měl být po konzultacích s lékaři, etiky a dalšími odborníky vypracován do konce roku 2017.

V každém případě si eutanazie od své legalizace získala širokou podporu v nizozemské společnosti a její využívání každým rokem prudce narůstá. Žádá ji stále více pacientů a více lékařů je také ochotno ji uskutečnit.

V roce 2015 bylo v zemi zaznamenáno 5 516 případů eutanazie, což bylo 3,9 procenta všech úmrtí v zemi. Podobně je tomu i v sousední Belgii, kde rovněž eutanazie tvoří přes dvě procenta veškerých úmrtí. Belgie přitom před dvěma roky prolomila jiné tabu: zlegalizovala asistovanou sebevraždu i nevyléčitelně nemocným dětem.

Průkopnická země v eutanazii uvažuje o prolomení dalšího tabu – povolit asistovanou sebevraždu i těm, kteří netrpí nevyléčitelnou nemocí.

Modlitby tisíců Thajců za uzdravení jejich panovníka zůstaly nevyslyšeny. Po sedmi desetiletích na trůně, kdy se stal nejdéle vládnoucím monarchou planety, včera král Pchúmipchon Adundét, známý jako Ráma IX., v osmaosmdesáti letech zemřel. Panovník byl v zemi nesmírně oblíbený. I když formálně měl jen nepatrnou moc, byl nezpochybnitelnou morální autoritou, základním kamenem thajské identity a hlavní jednotící silou království. Jeho slovo bylo v krizových situacích, které jako by Thajsko přitahovalo (za vlády Rámy IX. zažilo deset vojenských převratů), vždy slyšet. I proto může králova smrt v rozdělené zemi, nyní ovládané vojenskou juntou, vyvolat značnou nestabilitu. Na trůně by ho měl nahradit korunní princ Maha Vajiralongkorn, který se však u Thajců zdaleka netěší takové úctě jako jeho zesnulý otec. Má pověst playboye a nevyhnuly se mu různé skandály. Pchúmipchon Adundét byl renesanční osobností (narodil se mimochodem ve Spojených státech, kde jeho otec studoval medicínu), byl vášnivým fotografem, lyžařem i tenistou, hovořil několika jazyky a zkomponoval spoustu jazzových skladeb. Napsal také knížku o svém milovaném psovi, která se stala bestsellerem. Od roku 2009 však většinu času trávil v nemocnici.

Foto: Profimedia.cz

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.