Muzikál Bonnie & Clyde se hraje mezi kýbly na vytírání podlahy

MF DNES - - KULTURA - — Tomáš Šťástka

ženy a děcka?!“Padají narážky na Bakalu a inscenují se Bakaláři.

S trochou gagů by Ostravak Ostravski mohl připomínat francouzské sociální frašky, jenže na to je málo ztřeštěný a příliš děravý. Nastavuje se záběry, kterak hlavní aktér bezcílně kráčí, v nejlepším případě Přestože se dočkal několika nominací na prestižní žánrová ocenění, muzikálu skladatele Franka Wildhorna se na Broadwayi příliš nedařilo a po čtyřech týdnech byl stažen. Předchozí cesta americkou scénou a stejně tak mezinárodní úspěch nám však zřejmě učaroval – před aktuální pražskou premiérou v Hudebním divadle Karlín totiž týž muzikál nazkoušelo plzeňské Divadlo J. K. Tyla.

Před pražské publikum se dostal zromantizovaný příběh takzvaného Barrowova gangu, jehož ústřední milenecká dvojice Bonnie a Clyde fascinuje už od roku 1933. Legenda zamilovaných desperátů, notně nafouklá přelomovým filmem Arthura Penna z konce 60. let, na jevišti v režii Antonína Procházky ožívá hned tou poslední scénou – diváci vidí dobový vůz poškozený „olověným krupobitím“. Pak se vypráví hodně popořádku, nejdřív totiž nastoupí oba hrdinové ve svých dětských předobrazech. Následuje seznámení, první loupež, první vražda...

Wildhornovu hudbu naživo v nastudování Martina Kumžáka až překvapivě dobře doplňují české texty Tomáše Belka. Horší je to však s jejich interpretací, někdy je zpěvákům málo rozumět. Jak je v českém muzikálu obvyklé, protagonistům více sedí písně; herecká intermezza radši rychle přeskočit. I přesto Dasha jako Bonnie a hlavně Václav Noid Bárta jako Clyde dokázali do svých rolí vnést určité charizma. Pěvecky jim nelze vyčíst nic a krok s nimi drží i další členové gangu, Blanche Jitky Schneiderové a Buck Martina Písaříka. Ve srovnání s prostorem pro hlavní čtveřici působí zbylé postavy jako figurky do počtu.

Bonnie & Clyde si vystačí s jednoduchou scénou, exteriéry zaprášených silnic amerického Středozápadu navozují statické projekce v pozadí. Novinka tak působí trochu chudě, třeba scéna s imaginárním vozem ze židlí vyznívá doztracena.

I když muzikál nic důležitého nevynechá a nezapomene upozornit třeba na neobvyklé kalhoty, které nosila Blanche, časy americké krize

Ve skrumáži motivů se dostaví ještě školácky nasnímaný pánský striptýz, Věra Špinarová, hrozící stávka, miliardy z Evropské unie, lstivý plán, jak majitele dolů vydírat, a rodinná ztráta dokládající, že s vážnějšími okamžiky nedovedou české komedie už vůbec zacházet. Přitom se v Ostravakovi nadále vůbec nic neděje, a to v míře až ubíjející.

Na obranu režiséra Davida Kočára však nutno říci, že natolik nanicovatý příběh by nezachránil ani mnohem obratnější a zkušenější filmař. Z otupělé marnosti vytrhne jediný tichý situační žert kolem dívčího zadečku, pár lidových průpovídek typu „čumím jako Jakeš na klíče“plus kolekce ostravských muzikantů, i když hudební dramaturgie s nimi pracuje skoro parodicky.

V každém případě scenárista Ostravaka Vladislav Kučík by v pomyslné soutěži o nejhorší scénář roku přebil snad i Prázdniny v Provence, což je v letošní silné konkurenci průšvihů skutečně kumšt. Česko, 2016, režie David Kočár, hrají Igor Chmela, Dušan Sitek, Jitka Smutná, Pavel Kikinčuk, Jan Vondráček, Michal Čapka, Vladimír Polák, 90 minut 30. let postihnout prostě nedokáže. Spíše se soustředí na romanci dvojice, kterou ukazuje mezi kýbly na vytírání podlahy či ve vaně, což bude spíše chybou slabší předlohy. Skutečně dusivé a neuvěřitelně autentické zoufalství mladých gangsterů totiž přijde až ve chvíli, kdy se na plátně ukáže několik dobových černobílých fotografií skutečných Bonnie a Clydea.

Díky dobré hudbě a zpěvu tak muzikál jako „láska mezi kulkami“funguje, fenomén Bonnie & Clyde však oživit nedokáže. Hud. divadlo Karlín

Jako Jakeš na klíče Foto: Hud. divadlo Karlín

Zamilovaní desperáti Dasha jako Bonnie a Václav Noid Bárta jako Clyde do svých rolí vnesli určité charizma.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.