Výstřel

MF DNES - - NÁZORY -

Představme si stát, jehož obyvatelé jsou přesvědčeni o své velikosti a výjimečnosti a svůj stát pokládají za nejspravedlivější a nejúžasnější na světě. Tamtéž s nimi však žije také národnostní menšina, která se s tímto státem neztotožňuje, většinový pohled na něj nesdílí, a dokonce se v něm – a zdá se, že právem – cítí utlačována. Tato menšina má však za hranicemi charizmatického vůdce, který na její situaci upozorňuje na mezinárodním poli a vyzývá k separatismu. A teď: je řeč o současném Tibetu a Číně, nebo o Němcích a Československu ve třicátých letech?

Jistě, jako každá historická paralela, ani tahle není zcela přesná. Někomu se může zdát příliš ostrá, zvlášť pokud se nezabývá národní historií, zato dokonale rozumí komplikovaným poměrům na druhém konci světa. Rádi se bijeme za lidská práva v Číně nebo se strachujeme o osud nosorožců v Botswaně, dokonce daleko raději, než abychom řešili svoje vlastní problémy a otázky. V něčem, co se nás netýká, je totiž mnohem snazší mít co nejvyhraněnější postoj.

Dalajláma je globální celebritou, která objíždí svět a setkává se se svými příznivci. Jeho popularita stojí na dvou pilířích, které jsou však značně problematické. Zaprvé, stal se symbolem boje proti útlaku, symbolem odporu vůči Číně. Tu všichni nenávidí, ačkoli používají čínské výrobky, chodí v čínském oblečení a čile s Čínou obchodují, pracují pro ni nebo jí dluží. Nejčastěji všechno dohromady. Zaskákat si tak na dalajlámově demonstraci v čínském oblečení a nafotit si ji čínským telefonem patří k povolené revoltě. Je to moment, kdy si občan a konzument, zjevně hlásající něco jiného, než jak žije, může na chvíli připadat morálně na výši.

Druhá rovina je o něco úsměvnější. S dalajlámou se pojí pověst o jeho domnělé moudrosti. O většinu jeho banálních výroků by si přitom jeho stoupenci ani neopřeli svůj intelektuální bicykl, kdyby se s nimi setkali v románu Paula Coelha, příručce Roberta Fulghuma nebo v podobě motivačních citátů, kolujících po síti, přičemž by k tomu klidně mohlo dojít. Ostatně fóra, která dalajláma objíždí, včetně toho pražského, jsou na podobné tlachy vydávající se za filozofii přímo zaměřená.

České tanečky kolem dalajlámy jsou pak už jenom bizarní polevou kolem tohoto fádního moučníku. V jistých kruzích patří k dobrému tónu se s dalajlámou vyfotografovat, v jiných zas na něj plít a lísat se k Číně. Obojí je směšné. Pakliže se politik setkává s dalajlámou, chce, aby na něm ulpěla část jeho lesku, a k tomu ještě získal image neohroženého bojovníka proti nesvobodě. Pokud politik ustrašeně přiběhne s pročínským vyjádřením, aby se snad soudruzi nepohněvali, je to ještě komičtější. A když se do debaty zapojí i ti, kteří obvykle mlčí, protože nemají co říci, je vymalováno. Celý svět jistě čeká na to, až intelektuální veličiny typu Hamáčka nebo Štěcha vyjádří svůj postoj.

Výsledek: neškodná šarvátka v zemi, kde se nic zajímavého neděje, ale občas tam jezdí celebrity ze světa. Dalajlámu má každý rád, Čínu každý nesnáší. Dalajláma je moudrý, laskavý a pro každého má dobré slovo, Čína je velká, nabubřelá a nemilosrdná. Mít rád dalajlámu znamená, že jsme sami trochu jako dalajláma. A to by chtěl každý.

Skicář

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.