ZBLÍZKA

MF DNES - - DNES | ROZHOVOR -

Je v tom mezi herci velká konkurence? Tak to vůbec nevím. O mně už firmy vědí, často si mě najímají ty samé.

PŘIJDE DOST LIDÍ?

Je teď s tou vaší třicítkou spojená nějaká větší, zásadní práce? Chystám film Na střeše. To je pro mě už delší dobu číslo jedna. Zatěžkávací test.

Jak to? Můj první film Pojedeme k moři měl výjimečně jednoduchou cestu na plátno. Až se zpětně divím, že mě to vůbec veřejnoprávní televize a jiné instituce nechaly točit, že mi napoprvé tak věřily. Já si to napsal, natočil a bylo. Měl jsem opravdu ohromné štěstí ve všech fázích výroby, takže to beru tak, že teď musím bojovat. Na druhé straně věřím, že ty potíže mému filmu prospějí. Je víc na hraně, ale je lepší.

O čem má být? O starším českém učiteli a Vietnamci, který žije v Česku.

Když píšete scénář, který se chystáte režírovat, přemýšlíte nad tím, kolik lidí tak na takový film půjde do kin? Jo a ne. Pomalu se to učím. Netušil jsem, jak téma filmu Na střeše může být tady v Česku těžko uchopitelné. Napsal jsem ho v New Yorku, původně šlo o příběh Korejce ve Spojených státech. Měl jsem na to spoustu dobrých reakcí a zájemců. To říkám proto, abych to správně podal, ne abych se chvástal. Jasně, co bylo dál? Začal jsem cítit, že je to mezinárodně srozumitelný materiál. Pak jsem natočil Pojedeme k moři a rozhodl se, že i Střechu, kterou jsem původně nepsal pro sebe, bych režíroval. Přepracoval jsem téma tak, aby se týkalo vietnamské komunity v Česku. Říkalo si to o to. Nemyslím si, že jsme xenofobní nebo že by tady snad lidé Vietnamce nenáviděli. To ne. Vietnamci nás prostě nezajímají. A to je pro film trošku blbý.

To dost. Co s tím? Ne, to je v pořádku, možná to naopak může značit mnoho dobrého. Něco působí nezajímavě na papíře, a když to pak ožije, funguje to. Nicméně abych byl objektivní, spousta věcí tím přenesením reálií i změnou jazyka nefungovala a scénář nebyl připravený. Teď už to vím. Ale abych odpověděl na předešlou otázku. Zpočátku nekoukám na to, koho bude téma zajímat. Ale chápu, že ostatní, kterých se projekt týká, to zajímá. Takže v tu chvíli na to začínám taky koukat. Ale kdybych se snažil psát tak, abych trefil nějaký trend, a myslel na to, kolik lidí přijde, nic bych nenapsal.

V poslední době často České lvy a další ceny dostávají filmy, na které nepřišel téměř nikdo. Vždycky přemýšlím nad tím, jaký je to pro tvůrce pocit. Co si o tom myslíte? Je to samozřejmě špatně. Škodí to kinematografii, protože ji to vzdaluje od diváků. Ale je to těžké. Není vždycky na vině nafrněnost filmařů, potažmo akademiků, ani nutně ignorance diváků. Někdy to je třeba jen to, že

Mám chuť použít samé superlativy. Dokonce i spojení „ideální muž“. 1. Má vkus. Svědčí o tom vzhled jeho kuchyně, kterou sám vymyslel. Fakt jsem tak krásnou kuchyň ještě neviděla. 2. Přemýšlí nad tím, co říká. 3. Je znát, že si dává pozor, aby nic z toho nepůsobilo, jako že se třeba vychloubá. Takže mu promíjím i to, že příliš neholduje současné vlně posedlosti domácími mazlíčky. Odpouštím mu, že když popisoval, co mu na pejskařích vadí, popisoval přesně moje chování.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.