Žiji tady a teď, říká finanční manažer

MF DNES - - ČEŠI VE SVĚTĚ - Tomáš Nídr nezávislý novinář — Tereza Hronová, Monika Ticháčková

Desetitisícové městečko Bataypora, utopené hluboko v jihoamerickém vnitrozemí, založil v roce 1953 slavný obuvnický magnát Jan Antonín Baťa. Ke kolonizaci zapomenutého koutu Brazílie přivedl řadu českých emigrantů, první starosta obce se jmenoval Jindřich Trachta. A i dnes se tam cítíte jako doma, když na sloupech a stromech vidíte cedulky známé z našich luhů a hájů, které pomocí barevných proužků navigují návštěvníka k obhlídce zajímavostí. Nainstalovali je sem v minulých dvou letech zástupci Klubu českých turistů (KČT), kteří tak poprvé se štětcem a barvou zamířil mimo Evropu.

Systém značkování už Češi přenesli i do rumunského Banátu, do ukrajinských Karpat, na chorvatské pobřeží či do albánských hor – tedy do míst našemu vandrovníkovi dobře známých. Ale co dělají v Brazílii?

„Češi, kteří o baťovské kolonizaci jižní Brazílie slyšeli, mají mylný dojem, že je to oblast kdesi v hlubokém pralese, kam se bojí vyjet. Známým značením jim dodáváme odvahu vyrazit mimo Rio a proslulé pobřeží,“říká Ondřej Veselý, který je v KČT za značení stezek kolem Bataypory zodpovědný.

Pomohlo ministerstvo

S iniciativou přišli Evandro Trachta a Pavel Šembera. První je brazilský podnikatel, vnuk prvního starosty a také honorární konzul České republiky, který studoval v Brně veterinářství a dnes uchovává vzpomínky na české začátky Bataypory.

Druhý se jako student zúčastnil v obci dobrovolnické práce na stavbě hřiště pro děti a do Brazílie se zamiloval. S lidmi z Baťovy Dobré vody, jak zní překlad indiánského jména vesnice do češtiny, udržuje vřelé Člověk v tísni v Barmě dlouhodobě pracuje na ochraně lidských práv a podpoře občanské společnosti, usiluje o řešení etnicko-náboženských konfliktů mezi komunitami nebo se v klášterních školách snaží o ochranu dětí z chudých rodin. „Když lidem rozdáváte jídlo, stavíte školu nebo vodovod, výsledek vidíte hned. Když zorganizujete trénink, změnu nepoznáte. Je to běh na dlouhou trať a já tu jsem zatím jen pár měsíců,“popisuje Bednář.

Je něco, co českému ekonomovi v Barmě chybí? „Když jsem naposledy letěl do Česka, koupil jsem si květák a usmažil si ho. Dovezl jsem si koření, jako je majoránka nebo sladká paprika,“líčí. Domů se zatím natrvalo nechystá. „Mám tu smlouvu ještě na rok, a to je teď pro mě ten horizont. V byznysu je oblíbená otázka ‚Kde se vidíte za pět let?‘. Já se nikde nevidím. Žiji tady a teď a naplňuje mě to,“dodává Jiří Bednář z Člověka v tísni.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.