Jediná Češka žijící s válkou za humny

MF DNES - - ČEŠI VE SVĚTĚ - Eleanor McClelland Společnost Člověk v tísni — Markéta Kutilová, Lenka Klicperová, Femisphera

Na humanitární pomoc poskytovanou v případě válek, živelních katastrof či jiných akutních problémů vyčlenilo letos Ministerstvo zahraničí ČR Patnáct milionů putuje do Sýrie, Iráku a syrského uprchlického tábora v Jordánsku. Část peněz v roce 2015 získala syrská mise společnosti Od ní dostalo každý měsíc přes 187 tisíc lidí potravinovou pomoc, pekárny

z více než 6 000 tun mouky, 20 škol s více než 8 000 studenty dostalo nové vybavení, školení nebo platy pro učitele a 3 000 lidí si mohly čtvrt roku vydělávat Česká humanitární pomoc šla i do dalších zemí. Organizace

za české peníze vyrábí obvazy pro nemocné leprou v Indii a v Africe. pomáhala vnitřně vysídlenému obyvatelstvu v důsledku etnického konfliktu v Barmě. tu zase na jihovýchodě země zajišťovala zdravotní a nutriční péči. Pomáhala i jihosúdánským uprchlíkům a obětem sucha v Etiopii.

získala od MZV podporu na ochranu vnitřně vysídlených lidí v Jemenu, na základní zdravotní a nutriční péči pro matky s dětmi v Nigeru. MZV podpořilo i Palestinu, Středoafrickou republiku či Ukrajinu. ● 87 milionů korun ● 46 projektů ● 23 zemí

Paní Olga je jediná Češka, která žije přímo v Sýrii, a to v oblasti Rožava, kde Kurdové vyhlásili autonomii na režimu Bašára Asada.

O tom, že na severu Sýrie žije Češka, se dozvídáme už v Praze. Těžko tomu věřit. Ale nakonec jsme ji opravdu vypátraly. Víme, že se jmenuje Olga. Oblast Rožava je ze všech stran obklopena nepřáteli – na jihu takzvaným Islámským státem, na severu Tureckem, které na Rožavu vyhlásilo embargo a hranici neprodyšně uzavřelo vysokým plotem a střeleckými věžemi.

Nezbývá nám než se za Olgou vydat z Iráku. V malé plechové loďce překračujeme řeku Tigris a jedeme do Kámišlí, hlavního města Rožavy. Zde se potkáváme s panem Bahrim, který studoval v Bratislavě. Je to jediný člověk, který ví, kde Olga s manželem bydlí. Jejich telefon je totiž nedostupný.

Kodrcáme se po prašných

Humanitární organizace považují Aleppo za nejnebezpečnější město světa, přes tři měsíce sem nemohly doručit žádnou pomoc. Češi tu pracovali jako jedni z prvních. Bitva o syrské Aleppo, která začala v roce 2012, představuje zhmotnění válečné brutality. Město je rozděleno na provládní a opoziční zónu. Dva miliony civilistů žijících v obou částech zažívají peklo. Bomby ničí domy, pekárny, nemocnice, tržnice i dětská hřiště. Zhroutila se tu ekonomika i infrastruktura, nefunguje elektřina, dochází pitná voda, roste chudoba a hlad.

„Matka všech bitev“, tak se boji o toto strategicky a historicky významné město přezdívá. „Utrpení cestách vesničkami mezi stády ovcí. Máme štěstí a brzy nás – překvapivě plynulou češtinou – vítá manžel paní Olgy, Hosen Jannan. Česko-syrský pár se nezalekl blízkosti islamistů a rozhodl se zůstat ve svém domově, na obrovské farmě. Hranice takzvaného Islámského státu je odtud 25 kilometrů.

Projíždíme sadem olivovníků a citrusů. Po levé straně míjíme stádo ovcí a výběh pro koně. U vchodu do domu nás do nohy málem kousne želva. „To je náš pes, vyjede po každém, kdo chce dovnitř,“směje se blondýna, která právě vyšla ven. Olga Jannanová, drobná padesátnice, která se nezalekla válečné vřavy kousek za humny.

Vzácná chvíle, kdy jde elektřina

„Seznámili jsme se v Praze, na plese, Hosen studoval zemědělku. Pak jsme žili nějaký čas v Německu, ale na nás je tam všechno moc organizované. obyčejných lidí se zhoršuje. Dochází nám jídlo, nedá se sehnat zelenina, rýže, bulgur ani sušené mléko pro děti. Bombardování zničilo zdroje pitné vody. Ceny benzinu se ztrojnásobily,“říká Abdel-Hader z východního Aleppa.

Češi jsou zde čtyři roky

Společnost Člověk v tísni tu pomáhá od léta 2012. Tehdy byla tato česká nevládní organizace jedinou ve městě a jednou z mála v celé Sýrii. „Lidé tenkrát působili ještě docela optimisticky, věřili v brzký konec války. I přes všudypřítomnou chudobu byli vstřícní vůči cizincům, ochotně a pohostinně sdíleli i to málo, co měli,“vypráví Maciek Perczynski, který vedl český tým ve východním Aleppu, toho času pod kontrolou opozičních sil.

Česká organizace se tehdy starala o to, aby ti nejchudší dostali chléb a další potraviny a přečkali zimu.

V následujících měsících se humanitární situace v Aleppu výrazně zhoršila, tisíce lidí začaly opouštět své domovy. Ti, kdo se rozhodli zůstat, se dívali, jak se jejich země rozpadá. Viděli dopadat bomby na školy a nemocnice. Vyučovalo se a operovalo raději v podzemí, ve větším bezpečí. Kamiony přijíždějící z Turecka vykládaly humanitární pomoc za tmy. Všude vládl strach.

Východní Aleppo zažívá nejkrvavější nálety od začátku války v Sýrii. Kvůli protibunkrovým střelám už není bezpečno ani v podzemních úkrytech pro civilisty.

Vydrželi jsme tam dvacet let a pak jsme se rozhodli, že z toho evropského stresu potřebujeme někam do klidu,“vypráví Olga v moderně zařízeném domě.

Právě pustili proud. Chtěla zrovna začít žehlit – musí využít vzácný okamžik, kdy jde elektřina. Stěhovat se nechce. „Rakety nám padaly na dům, když Asad bezdůvodně bombardoval tuhle oblast. Byli jsme rozhodnutí se bránit se zbraní v ruce. Když tu žijete, naučíte se ledacos,“naznačuje Olga, že se musela naučit zacházet se zbraněmi.

Není jediná. V Rožavě se učí střílet děti od čtrnácti let a každý má doma zbraň. Takzvaný Islámský stát totiž často útočí v noci.

Farma Jannanových je jako oáza uprostřed ničeho. Hlavním zdrojem příjmů farmy dřív bývali dostihoví koně. Hosen jim rozumí jako nikdo široko daleko. Dřív stačilo prodat jedno dobré hříbě a měli na

„Báli jsme se, že světlo přiláká pozornost vládních leteckých jednotek. Ráno už byla mouka z kamionů přeložena na malá nákladní auta a ta ji rozvážela do pekáren. Za pár hodin už lidé dostávali příděly chleba, který je hlavní součástí jejich jídelníčku,“vzpomíná Perczynski.

Situace se ještě zhoršila koncem roku 2013. Vláda zesílila letecké útoky na opozicí ovládané části města. Na civilisty dopadaly desítky nechvalně proslulých barelových celý rok vystaráno. Válka ovšem dostihy a chov koní zničila. Nakoupili tedy ovce a chovají je na maso.

Proč mám vysvětlovat, kdo jsem a kam jedu?

Paní Olgu štve i mnoho checkpointů na silnicích. „Proč mám několikrát během cesty někomu vysvětlovat, kam jedu? Co je jim po tom? Všichni mě tu znají, vědí, co jsem zač.“Ne všichni v Rožavě podporují hlavní opoziční stranu PYD, zato prý všichni stojí za kurdskými milicemi YPG a YPJ. „Jen díky YPG nás Daeš zatím nesežral. Ale byli hodně blízko – dívali jsme se odsud z domu, jak je koalice bombardovala. YPG neutíkají, a kdo sám nebojuje, rád je podpoří. I my. Když k nám přijdou, dáme, co máme, vždyť nás chrání,“líčí Olga. Na strach prý nemá čas, musí se starat o hospodářství. bomb. „Letadla shazovala okolo třiceti bomb denně. Nespočet lidí byl zabit. Vzpomínám si na naše zaměstnance, jak se vraceli z práce v zakrvavených šatech. Snažili se pomoci vytahovat zraněné civilisty z trosek,“kroutí hlavou Perczynski. Česká organizace dál pomáhala tisícům lidí. Dovnitř země už nebylo bezpečné posílat zahraniční pracovníky, a tak misi řídila z Turecka.

Násilí v Sýrii se stupňuje, bomby dopadají na sklady humanitární pomoci,

Foto: Markéta Kutilová

Česko-syrské hospodářství Olga a Hosen Jannanovi žijí na severu Sýrie. Dříve se živili chovem dostihových koní, než válka vše změnila. Místo o koně se nyní starají o ovce, které chovají na maso.

Foto: archiv ČvT

Trosky Východní Aleppo prochází od července jednou z nejhorších bitev od začátku války. Bombarduje se téměř bez přestávky.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.