Den v Iráku: nejhorší je vidět to utrpení dětí

MF DNES - - ČEŠI VE SVĚTĚ - Štěpán Macháček Český rozhlas

Zaměstnanci českého zastupitelského úřadu v Ramalláhu z toho měli nejdřív obavy. Mezi palestinské ženy a dívky z dobročinného spolku v Túbásu měli do čistě ženského kolektivu na týden přijet dva čeští šperkaři z turnovské uměleckoprůmyslové školy. V kurzu je měli naučit novým technikám při výrobě šperků. Jak se nakonec ukázalo, obavy to byly zbytečné.

Túbáské ženy v muslimských šátcích a různého věku mezi sebe přijaly evropské muže úplně bez problémů. Spolupráci a atmosféru si pochvalovali i oba čeští učitelé – Jaroslav Prášil a Jiří Kmošek.

Túbás je malé městečko v severní části Západního břehu Jordánu. Práce tu rozhodně není tolik jako třeba v nedalekém Nábulusu nebo v Ramalláhu, a tím spíš ne pro ženy. Právě na ně se zaměřuje zdejší dobročinný spolek. Kromě toho, že poskytuje ženám třeba právní poradenství v rodinných záležitostech, je vlastně takovým výrobním družstvem. Ženy bez práce tu v dílnách vyrábějí oblečení, výšivky,

Do Iráku jsem odjel loni v červnu jako nováček v řadách Lékařů bez hranic. Během několika měsíců jsem se toho tady spoustu naučil: jak se starat o flotilu našich aut, jak zapojit generátor, jak zajistit dodávky vody, jak ji vyčistit, aby byla pitná, a mnoho dalšího. Tyto zkušenosti se mi náramně hodí teď, když jsem v Iráku potřetí a začínáme pracovat v Tikrítu.

Vojenské operace spojené se znovudobytím měst Širkat a Havídža, při kterých irácké spojenecké síly vytlačují válečníky takzvaného Islámského státu zpět směrem do západních pouští a na sever k metropoli Mosul, mají za následek, že civilisté utíkají ze svých domovů právě směrem k městu Tikrít.

Cestou jsou prchající lidé zadržováni v detenčních táborech a pak umisťováni do prozatímních obydlí ve městě a jeho blízkém okolí. Tikrít má kolem 150 tisíc obyvatel a odhadem sem zatím dorazilo asi sto tisíc uprchlíků. Denně přijdou tisíce dalších a očekává se, že celkem jich bude půl milionu! Místní zdravotnické kapacity nejsou na tuto situaci absolutně připraveny a hrozí kolaps základní zdravotní péče.

Kromě uprchlického tábora Domíz, kde máme porodnici pro syrské uprchlíky, pracuje můj tým ještě v městečku Zummar, odkud denně vyjíždí naše mobilní kliniky, aby poskytovaly zdravotní péči obyvatelům v odlehlých vesnicích kolem hory Sindžár, jen pár kilometrů od válečné fronty. A brzy budeme pomáhat lidem i tady, v Tikrítu. To je teď dočasně můj nový domov. Odtud vyjíždíme do terénu. nebo šperky a spolek se pak stará o jejich prodej a distribuci. V městečku mají i svůj družstevní butik. Jejich výrobky mají v oblibě třeba Palestinci, kteří žijí v diaspoře a do rodné vlasti jezdí jen na letní prázdniny.

Měď, korálky, provázky

Túbáské ženy si chtějí svoje dovednosti rozšiřovat a zpracování kovů pro ně bylo vítanou disciplínou. Jsou mezi nimi svobodné dívky i rozvedené ženy, které to mají v tradiční arabské společnosti poměrně obtížné a musí se spolehnout samy na sebe.

„Chodí sem na půl devátou ráno a my musíme rozhodnout, kdy se skončí, jinak by tady vydržely až do večera,“říká Jiří Kmošek. S kolegou Jaroslavem Prášilem má na starosti výuku pro osm budoucích šperkařek. U šestibokého pracovního stolu, připraveného v České republice speciálně pro tuto výuku, ženy usilovně pilují, řežou a kroutí mosazné plechy a drátky. Práce je evidentně baví a baví je také vymýšlet nové šperky.

Jiří Kmošek chválí dvaadvacetiletou Manár, která soustředěně pracuje na svém šperku s modrými korálky: „Tady vidíme, jak vzniká tvůrčí projev bez našeho zásahu. Včera si přinesla vlastní návrh, začala svěšovat kamínky dohromady a zapojila do toho tento vyřezaný prvek. To už je dost rychlý posun.“

Manár popisuje, jak ke svému návrhu dospěla: „Přemýšlela jsem o náhrdelníku. Tak jsem si nakreslila takový návrh, napadla mě kombinace mědi a korálků. A teď se pokouším dát ty materiály dohromady a ozdobu vyrobit.“

Jazyk není v této dílně bariérou, přestože zdejší ženy světové řeči moc neovládají a českým učitelům zase chybí arabština. Mají tu ale tlumočnici a hlavně, jak říká Jaroslav Prášil, u řemesla se nemluví, ale pracuje. Stačí prý ukazovat.

Jaroslav Prášil teď prohlíží další vznikající výrobek. S kovem dělají ženy poprvé v životě, ale učí se prý rychle: „Vypadá to velmi pěkně. Řemeslně je to trošku složité, ale výtvarně je to zajímavé.“

Některé nápady můžou inspirovat i české učitele: „U tohoto náramku jsem překvapený, jak neuvěřitelně zvládla do mosaze včlenit provázky. Jsou obyčejné, ale v té skladbě, v tom propletení, to vypadá velmi pěkně, protože to celý předmět zjemnilo,“popisuje šperk Prášil.

Vzdělané ženy, kterým diplom práci nezajistil

Palestinky ve zdejším kurzu nejsou jen nevzdělané vesničanky. Ty mladší mají dokonce vystudované vysoké školy, jako třeba Sundus: „Já jsem studovala management, ale práci v oboru nenajdu. Absolventů je hodně a během studia jsem se nic praktického nenaučila. Tak jsem se dala na řemeslo. Uvidíme, co bude dál.“Sundus zatím

Zdeněk Müller je jako logistik na své třetí misi s Lékaři bez hranic. Je vystudovaný stavební inženýr a pět let působil jako statik. Jak se mu pracuje v nebezpečném Iráku?

Foto: Gabrielle Klein, MSF

„Lidé na útěku potřebují naši pomoc. Zasahují mě příběhy těch, kterým před očima zastřelili rodinu,“říká Zdeněk Müller.

2x foto: Štěpán Macháček Originál Čeští mistři připouštějí, že i oni sami se učí od svých žaček.

Řemeslo pro ženy Palestinky jsou z výroby šperků nadšené. Baví je tvořit i vymýšlet vlastní návrhy.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.