Tanec mezi dvěma zly

Prezidentská kampaň v USA se blíží do grandiózního finále. Američanům můžeme závidět mnohé. Volba mezi Clintonovou a Trumpem k těmto věcem však nepatří.

MF DNES - - NÁZORY - Miloš Gregor

Už téměř rok a půl uběhlo od doby, kdy Hillary Clintonová ohlásila svoji kandidaturu v letošních amerických prezidentských volbách, od oznámení Donalda Trumpa uteklo jen o pár týdnů méně. A zatímco vítězství v primárkách a získání demokratické nominace se u Clintonové očekávalo, skutečnost, že jejím sokem je zrovna Trump, patří mezi největší překvapení voleb. Jak k tomu došlo?

K popularitě Donalda Trumpa a jeho nevybíravého slovníku vedou tři zásadní příčiny. První příčinou je možná překvapivě kampaň Baracka Obamy. Tu před osmi lety doprovázela vlna euforie, kterou se podařilo vzbudit pozitivními hesly o naději a změně. V takto obecných heslech každý mohl najít sebe, tu svoji naději.

Jenže očekávání byla tak vysoká, že už tenkrát bylo jasné, že zákonitě musí následovat rozčarování. A výsledkem rozčarování byl v demokratických primárkách částečně Bernie Sanders, ale zejména pak republikán Donald Trump. Ten navíc mohl těžit ze skutečnosti, že mezi nespokojenými Američany je (vzhledem k demokratické příslušnosti Obamy) logicky více republikánů.

Druhým faktorem, který napomáhá Trumpově popularitě, je touha řady Američanů být zase onou silnou a hrdou velmocí, jak si svoji zemi nostalgicky pomatují z druhé poloviny 20. století. Nepovedené vojenské operace v zahraničí, zpomalená ekonomika, nejistota ve společnosti – to vše spoustu lidí deprimuje. A Donald Trump jim slibuje Ameriku, která bude opět silná, respektovaná a perspektivní. Prostě skvělá.

Jenže tyto faktory možná vysvětlují velmi vlažnou podporu Hillary Clintonové, nevysvětlují však popularitu Trumpa. Vždyť každý republikánský kandidát v primárkách kritizoval dosavadní Obamovu administrativu a sliboval změnu. Zde vstupuje do hry třetí důležitý posun ve společnosti – spousta Američanů začíná mít plné zuby politické korektnosti i toho, co se za ni schovává. A zejména z této frustrace neomalený až vulgární Trump čerpá.

Sofiina volba

Je to snad poprvé, kdy mají oba hlavní kandidáti v průzkumech více odpůrců než příznivců. Hillary Clintonová je zkušená politička. Za tu dobu, co se ve veřejném životě pohybuje, známe její názory, postoje, úspěchy a víme, co od ní můžeme v případě vítězství čekat. Jenže také známe skandály a chyby, které udělala.

Donald Trump patří mezi nejbohatší Američany a podobně jako Andreji Babišovi u nás i jemu lidé věří, že jako úspěšný podnikatel dokáže být i dobrým politikem. V politice se přímo nepohyboval, pouze sponzoroval volební kampaně vybraných politiků. Avšak podobně jako u Clintonové je i u Trumpa jeho silná stránka zároveň i největší slabinou. Neorientuje se, nevíme, jakou politiku bude v případě zvolení prosazovat, neznáme jeho vizi. A to je v kombinaci s nevyzpytatelným chováním a ješitností nebezpečný mix.

Američané to ve volbách nebudou mít lehké. Málokterý z nich bude volit svého oblíbence, většina z nich bude volit menší zlo. O rozčarování z demokratické i republikánské nabídky svědčí i taková drobnost, jako je podpora dalších kandidátů. Ve volbách 2008 získali Obama a Romney dohromady přes 98 procent hlasů. O čtyři roky dříve to bylo u Obamy a McCaina ještě více. Letošní průzkumy ukazují, že by Clintonová a Trump mohli dohromady získat jen asi 85 procent hlasů. To ukazuje na velké množství voličů, kteří si z této dvojice nedokážou vybrat dokonce ani to menší zlo, a proto raději budou volit někoho jiného. Byť tuší, že jejich hlas propadne.

Polarizace a radikalizace

Řada studií analyzujících vzájemné pozice demokratických a republikánských voličů ukazuje, že se v posledních desetiletích Američané názorově stále více rozdělují. Méně voličů se pohybuje ve středu pomyslné pravolevé osy, oba bloky se od sebe navíc vzdalují. Společnost se polarizuje. A z dosavadního průběhu předvolebních kampaní se zdá, že nový prezident – ať už jím bude kdokoliv – vývoj polarizace společnosti nezvrátí, ba naopak.

Pokud vyhraje Clintonová, bude stále sílit hlas kritizující, ať už reálnou, či domnělou, politickou korektnost a slabost Ameriky. Vyhraje-li Trump, bude to prezident, který nemá problém pochválit Putina či jiné, mírně řečeno, kontroverzní politiky ze zahraničí, ale není schopen říci jedinou pozitivní věc ve spojitosti se současným americkým prezidentem.

Samozřejmě je naprosto legitimní chtít dobré vztahy se zahraničím, ale vzhledem k Trumpově neschopnosti či neochotě mluvit o své politické vizi a představě politického směřování země je otázkou, zda tato touha nepramení spíše z obchodních zájmů Trumpa-podnikatele než z politických zájmu Trumpa-státníka.

Do grandiózního finále předvolební show zbývá několik málo posledních dní a zdá se, že náskok Hillary Clintonové je dostatečně velký, aby jej uhájila i ve volbách. Trump je však zajímavým a vzhledem k řadě neznámých a nejasných postojů i nebezpečným fenoménem. Bylo by chybou se po vítězství Clintonové radovat, že byla Amerika zachráněna. Myslím, že Američanům můžeme závidět mnohé. Volba mezi Clintonovou a Trumpem k těmto věcem však nepatří.

Spousta Američanů začíná mít plné zuby politické korektnosti a toho, co se za ni schovává.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.