MATEŘSTVÍ je, když...

Dokud jsem nebyla matkou, byla jsem přesvědčená, že mateřství je hluboká studnice křišťálově průzračné lásky, která vás naplní bezvýhradným štěstím a vyrovnaností.

MF DNES - - ONA DNES - ona@mfdnes.cz

Nikdo vám ale neřekne, že tahle studánka umí být i hlubokou žumpou, v níž vás nad hladinou drží jen touha dočkat se dalšího vzrušujícího dílu večerníčku Káťa a Škubánek.

Když jsem hladila své první těhotenské bříško, opájela jsem se vidinou, jak krásně upravená trandím parkem a s buclatým andělíčkem v zavinovačce na sebe házíme zamilované cukrbliky. O pár měsíců později jsem naprosto vyčerpaná chrápala na lavičce v parku se řvoucím kočárem po boku a upravení spoluobčané spěchající do práce mě obcházeli obloukem. Po dvou porodech a třech letech strávených péčí o mláďata můžu konstatovat, že už mě opravdu nepřekvapí, ani kdyby přede mnou parta tučňáků zatancovala kankán.

Přesto se každé ráno budím s odhodláním být vyrovnanou elegantní ženou, která připraví svým dětem hnízdečko jak z reklamy na Toffifee. Včera se mi podařilo budovat harmonickou domácnost celou hodinu, dokud syn při cestě do školky neobjevil před domem obří větev jasanu ulomenou po dešti. Rozhodl se, že do školky půjde s větví, nebo vůbec. Situace se vyhrotila do té míry, že jsme před školkou pro zájemce sehráli dvacetiminutové ochotnické představení s pracovním názvem „Strom do každé třídy“. Kromě toho ještě tentýž den syn obohatil slovní zásobu spolužáků o obrovské množství vulgarismů. Musela jsem odpoledne učitelce pokorně vysvětlovat, že jsem si ráno ukopla palec.

Můj tříletý Olík je vůbec mistr slova a bravurně ovládá situační humor. Když jsem s ním na jaře v pokročilém stupni těhotenství jela metrem kupovat botičky, vyčkal, až vagon ve stanici Stodůlky utichne, a poté pisklavým hláskem rozčísl ticho větou: „Maminko, ty dneska nejsi opilá!“Měl pravdu, ale věřte mi, že ten den jsem měla opravdu chuť se asi po roce abstinence někde zahrabat a opít. Tázavé pohledy cestujících mě pronásledují dodnes.

Ani moje čtyřměsíční Julie nezůstává pozadu. V pondělí na mě v drogerii dovádivě halekala z kočárku. Zvedla jsem roztomilé miminko nad hlavu a to na mě bez varování vychrstlo obří množství natráveného mléka přímo pod cedulí „Zde jsem člověkem“.

Ani v civilizovaném světě za devatero plenami a sedmero pískovišti, kam se jednou za uherský rok vypravím, nejsem za dámu. Před dvěma týd- ny jsem se ocitla na jedné prestižní akci. Nervózně jsem korzovala a tolik toužila splynout s kolektivem upravených, oduševnělých lidí, až mě číšník upozornil, že mám něco opravdu divného ve vlasech. Ukázalo se, že jde o široký pruh bílé kašovité hmoty, která kromě vlasů elegantně pokrývá i zadní část ramene. Vysloveně vstupenka mezi elitu.

Vyprat mléčný talisman od dcery bylo ale o něco snazší než nedávno přesvědčit ostrahu nákupního centra, že ztracený chlapeček, který tvrdí, že se jmenuje Viktor a že moji maličkost v životě neviděl, je skutečně můj syn Oliver.

Inu, mateřství má mnoho tváří. Mateřství je, třeba když bdíte tři noci po sobě na zemi u dětské postýlky, v níž se klubou mléčné stoličky. Mateřství je, když místo psaní zajímavého stanoviska z vašeho oboru dvě hodiny debatujete o dinosaurech. Mateřství je, když vám dítě na jezdících schodech v metru stáhne sukni ke kolenům a vy si ji natáhnete až nahoře, protože držíte kočárek. Mateřství je vážně zázrak, protože je přes to všechno milujete tak, že byste za ty nespavé, nevděčné, rozmazlené a náladové trpaslíky z fleku dala život. ●

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.