Jana Kirschner

Slovenská zpěvačka si nepíše telefonní čísla, aby trénovala paměť.

MF DNES - - ONA DNES -

O DVACETI LETECH S MUZIKOU

Když se někdo podívá na můj příběh, zdá se to místy až nereálné. Pamatuju si, jak jsem poprvé řekla doma, že budu zpěvačka, a moje máma se na mě podívala jako na blázna. Holka z malého města přece nemá žádnou šanci. Cítila jsem, že jsem muzikantka, a možná i trochu arogantně, že jsem jiná a že to dokážu.

O POVAZE ZMATKÁŘKY

Jsem organizovanější než dřív, ale stále je dost věcí, které nedělám. Třeba si neukládám žádná telefonní čísla, říkám tomu trénink mozku, snažím se je zapamatovat, což samozřejmě není možné. Můj muž mi potom jednou za čas všechno uloží a mně se to nelíbí. A taky jsem začala víc plánovat. Souvisí to s našimi dcerami. Jsem ráda, když věci jdou hladce, ale občas stále ještě zapomenu, že mi za chvíli letí letadlo.

O KLÍČOVÝCH CHVÍLÍCH

Nejzásadnějším okamžikem mé kariéry bylo setkání s mým prvním manažerem Jožkem Šebem. Zůstali jsme spolu dvacet let a prošli vším možným, až letos jsme se dohodli, že naši spolupráci ukončíme, ale propojení je tam stále. Byli jsme dlouho vynikající tým. A co se mi nepovedlo? Na to si nevzpomínám. Nejsem pesimistka a mám ráda výzvy.

O NEROVNÉM POSTAVENÍ ŽEN V SHOWBYZNYSU

Pomalu se to zlepšuje, ale stále bojujeme s mnohými zastaralými názory a samozřejmě sexistickými narážkami, že ženy mají být doma s dětmi u sporáku. Moc ráda doma vařím, ale mám svůj názor, svoje myšlenky a svoji hlavu. A taky svoji kariéru.

O SAMOTĚ

Miluju samotu. Odmalička jsem ráda trávila čas sama, u babičky jsem chodila po lese se psem a celé hodiny jsem si vymýšlela hry. Dnes už mám svoji rodinu a přítomnost mých dětí, ty chvíle v jejich společnosti nebo ve společnosti mojí kapely, mám ještě radši než svoji samotu. A i když se moje turné jmenuje Takmer sólo, sama na pódiu nejsem. Je nás tam šest. Muzikanti jsou ze Slovenska a z Česka, střídají se a postupně přibývají, takže je opravdu na co se dívat.

O TOM, JAK MĚ ZMĚNILY DĚTI

Moje děti mě určitě změnily, jsem jiná, ale přišlo to tak nějak přirozeně. Nevracím se k tomu, co bylo, nepozoruju se a neanalyzuju. Děti vás naučí žít v přítomnosti a to je podle mě největší dar, který nám dávají.

O VÝCHOVĚ

V Británii jsou lidé při výchově dětí mnohem svobodnější, a to mi vyhovuje. U nás se stále ještě stane, že se na vás dívají divně, když dítě nemá na hlavě čepici nebo chodí naboso.

O PRÁCI S PARTNEREM

Občas spolu nesouhlasíme, ale kvůli muzice se nehádáme. Naučila jsem se, že je třeba pár dní počkat a potom pomalu implantovat svou ideu do hlavy mého muže, a to na 90 procent funguje. A doma? Většinou se neshodneme kvůli tomu, že něco není na svém místě, případně je na místě, kde to být nemá. A taky se samozřejmě střetávají slovenské výchovné praktiky s britskou kulturou. Tam vždycky na něco nového narazíme. Briti jsou mnohem pragmatičtější, my všechno příliš řešíme.

O SPOLUPRACOVNÍCÍCH

Mám ráda lidi, kteří jsou připraveni zkoušet nové věci a jsou otevření jiným názorům a nápadům. Naopak brzdou jsou pro mě negativní lenoši, kteří všechno kritizují, ale sami se nikam nepohnou. Baví mě šikovní lidi se smyslem pro vtip. Smích mě motivuje.

O PARTNERSTVÍ S CIZINCEM

Můj muž je trochu jiný Brit. Procestoval od sedmnácti let celý svět, hrál s řadou kapel, má hodně přátel ve východní Evropě, a tak je to, jak já říkám, slovenský Angličan. Známe se už sedm let a stále mě něčím překvapuje. Je velmi kreativní, inovativní a odvážný a hlavně s ním není nuda.

O LÉTÁNÍ

Momentálně žiju ve vzduchu. Lítám někdy až osmkrát do měsíce, a tak jsem na letištích a v letadlech jako doma. Pracuju tam, učím se texty, připravuju na koncerty.

O NEJOBLÍBENĚJŠÍM MÍSTĚ

Nejlíp je mi doma. A to je kdekoliv, ale musí tam být moje rodina. V Chiswicku v Londýně máme malý byt, ale všichni ho milujeme. Je nám tam spolu dobře. Nesníme o velkém domě, máme chalupu v Banskej Štiavnici, kde teď tráví většinu času moji rodiče. Tam se cítíme dobře. Snažíme se najít rovnováhu mezi chaosem města a tichem vesnice. Občas do toho zapojíme i Prahu. Jsem v ní poměrně často a jsem s ní propojená, proto vždycky říkám, že člověk nikdy neví a jednou se možná ještě vrátíme. Nechávám to otevřené.

Jana Kirschner s dcerou Matildou

Moje nejoblíbenější fotka z mobilu Je to první kniha naší dcery. Je o dvou kamarádech, kteří se potkají po dlouhé době. Napsala ji Matilda ve 4,5 letech a tehdy jsem si začala myslet, že nám doma vyrůstá J. K. ROWLING.

Partner a dcera Jany Kirschner

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.