Rozhovor: Lucie Šafářová

Triumfy sbírá ve čtyřhře, ale Lucie Šafářová se chce vrátit do tenisové špičky i ve dvouhře.

MF DNES - - FRONT PAGE - Michael Bereň reportér MF DNES v Singapuru

Ve věži číslo 3 luxusního hotelu Marina Bay Sands bydlí opět česká „princezna“Lucie Šafářová. Zakletá není, avšak trochu trápení má. Oproti loňsku se musela stěhovat o několik pater níž.

Také na Turnaji mistryň letos „ponížila“. Spolu s americkou parťačkou Mattekovou-Sandsovou se zúčastní turnaje ve čtyřhře. Od postupu na klání singlistek byla daleko, v žebříčku jí patří 63. místo.

„Určitě je příjemné, že jsem tu podruhé za sebou, i když bych samozřejmě raději hrála singl. Na druhou stranu: co se nám s Bethanií daří v deblu, to je úžasné,“řekla Šafářová v rozhovoru s českými reportéry.

„Team Bucie“, jak si sehrané tenistky říkají na sociálních sítích, vyhrál tři turnajové tituly v řadě, šestnáctkrát za sebou zvítězil. Obě mají olympijskou medaili z Ria (Češka bronz ze čtyřhry s Barborou Strýcovou, Američanka zlato z mixu s Jackem Sockem). „Baví nás to moc, jde nám to. Výborně se doplňujeme. Jsme skvělé kámošky i mimo kurt. Čtyřhra mi přináší radost.“

Kdybyste měla jedním slovem charakterizovat váš tenisový rok 2016, jaký byl?

Náročný. Byl to rok, o kterém nemůžu říct, že byl neúspěšný. Ze čtyřhry mám bronzovou olympijskou medaili, grandslamový titul a kvalifikovala jsem se na Turnaj mistryň. Jenže singl je pořád prioritou a v tom se nedařilo, jak bych si představovala. Na druhou stranu jsem loni po Fed Cupu byla ve stavu, že jsem nevěděla, jestli budu vůbec hrát, a nakonec jsem zvládla skoro celou sezonu se vším cestováním. Nemyslím si, že můj tenis ve dvouhře je špatný, ale ke konci roku jsem měla často za soupeřky hráčky z první desítky, které byly ve formě. Jak se říká, musím být trpělivá, chce to nějaký čas.

Finále týmové soutěže jste tedy odmítla s ohledem na přípravu na příští sezonu?

Fed Cup mám moc ráda, jsem týmová hráčka a bylo to těžké rozhodnutí vzdát se finále, ale tenisový kalendář je strašně nabitý a já si někdy odpočinout musím. Příští rok bych se chtěla vrátit do formy. Už mi moc let nezbývá, příští rok mi bude třicet.

Láká vás proniknout zpět do špičky, že? Vždyť ještě na jaře 2015 jste bojovala o titul na Roland Garros.

Jenže po tom všem, co mám po zdravotní stránce za sebou, není jednoduché se vrátit do špičky. Neměla jsem vlastně žádnou přípravu na sezonu, začala jsem v únoru po čtrnácti dnech tréninku a mám pocit, že jsem celý rok vařila z vody. Neměla jsem moc natrénováno, chyběla kondice, už se cítím dost unavená. Chci to do příštího roku napravit a připravit se pořádně na Floridě. Těším se, až to tady skončí a odpočinu si.

Minulý rok jste tu měla větší honičku, že? Hrála jste dvouhru i čtyřhru, navíc jste byla po nemoci.

To rozhodně. Tím, že jsem nebyla úplně fit, tak to bylo náročné.

Teď už jste v pořádku? Berete nějaké léky? Loni vás bolely nejprve břišní svaly, kvůli infekci jste ležela v nemocnici, na začátku letošního roku jste dostala otravu jídlem, problémy jste měla také v Riu.

Musím zaklepat, že je to za mnou a doufám, že to za mnou zůstane. I když teď v Asii už melu z posledního. Musím se hlídat, protože nemoc by se mohla vrátit. Naštěstí už beru léky jenom na imunitu. Ale i zdraví hrálo velkou roli při rozhodování ohledně Fed Cupu. Jsem hodně unavená a jít přes hranu moc dlouho, to by pro mě bylo hodně nebezpečné.

Nedávno jste vyměnila trenéra. Jak se vám pracuje s Františkem Čermákem? Budete ve hře něco měnit?

Nemyslím si, že v mém věku se dá něco výrazně změnit. Každý trenér přinese něco nového. Rady jsou podobné, ale podané z jiného úhlu. Franta vidí něco jinak, než jak to viděl Rob. Na Floridě se dá možná ještě na něčem zapracovat. Ze spolupráce jsem zatím nadšená.

Čermák býval úspěšný hlavně ve čtyřhře. Zapracujete teď třeba víc volejů do singlového stylu? Plánujete chodit víc k síti?

Franta mi dal dobré rady do debla. Můžu je využít i v singlu. Na síti se teď cítím daleko líp než dřív. Ale záleží na soupeřce, aby byl čas se tam vůbec dostat.

Řekněte, jaký byl vlastně rozchod s trenérem Robem Steckleym?

Bylo to těžké, protože jsme spolu zažili spoustu úspěchů, singlově ty největší. Bylo to skvělých tři a půl roku spolupráce, ale každý tenisový vztah jednou skončí. Už to dál nefungovalo, takže se teď těším na novou spolupráci.

Na příkladu Petry Kvitové je vidět, že hledání nového kouče nemusí být vždycky snadné a rychlé. Jaké máte vy požadavky?

Koukám se, aby trenér měl zkušenosti, vědomosti, protože se chci pořád zlepšovat. Na druhou stranu je pro mě důležité kritérium, jaký to je člověk, protože s ním trávím během roku hodně času. Trenéři v minulosti byli fajn lidi, stejně tak i Franta je fajn člověk. Je s ním pohoda, má zároveň velké cíle a dává do toho i srdce. Tenisu rozumí. Cítila jsem, že on je pro mě dobrá volba.

Před Kanaďanem Steckleym jste dva roky trénovala se Srbkou Biljanou Veselinovičovou. Je příjemná změna mít zase českého trenéra?

Velmi příjemná. Na angličtinu už jsem si zvykla, ale je fajn se bavit v rodném jazyce, člověk má slovní zásobu přece jen větší. (smích)

Vím, že jste říkala, že prioritou je pořád dvouhra, ale Radek Štěpánek ukazuje, že ve čtyřhře se dá hrát na vrcholné úrovni téměř do čtyřicítky. To vás neláká?

Čtyřhru si užívám jinak. Nechci říct, že je čtyřhra doplňková, protože debl beru vážně a vyhrát třikrát grandslam je úžasný úspěch v ženském tenise je čtyřhra na výborné úrovni. Ale jestli bych cestovala jenom kvůli čtyřhře, to nevím. Přece jen pro ženu to je něco jiného, trošku tikají biologické hodiny. Mít dítě ve čtyřiceti je trochu pozdě... Ale nikdy nevíte. Pořád mám nějaké tenisové cíle. S Bethanií hrajeme úžasně, baví nás to. Je důležité mít ze sportu radost, kterou teď mám.

Nemyslím si, že můj tenis ve dvouhře je špatný, ale ke konci roku jsem měla často soupeřky z první desítky, které byly ve formě. Musím být trpělivá, chce to čas.

Ale třeba vaše kolegyně Klára Koukalová, která je starší o pět let, nedávno ukončila kariéru a zdůvodnila to tím, že když balila tašku na cestu a blížila se k letišti, tak měla deprese. Chápete její stanovisko?

Chápu. Myslím, že to tak má hodně lidí, jenom to neřeknou nahlas. Vyjet si občas a cestovat, to je fajn, jenže my za rok objedeme celý svět. Pořád jsme na cestách. Do toho se ještě promítá stres ze sportu, aby se nám dařilo. Tělo pořád ženeme na hranici fyzických možností. Taky jsem měla jedno takové období, že už jsem chtěla být v klidu doma, zvlášť když se nedařilo.

Foto: Profimedia.cz

S plyšákem z Pekingu Lucii Šafářové se povedlo asijské turné, s Bethanií Mattekovou-Sandsovou vyhrály tři turnaje ve čtyřhře v řadě.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.