Co škodí dětským zubům

„Ve skandinávských zemích je zvykem podávat dětem sladkosti jen jeden den v týdnu. Zubní kaz je tam vzácný,“říká zkušený stomatolog Jan Kilian.

MF DNES - - FRONT PAGE - Jaroslav Nedvěd redaktor MF DNES

Ve svých 82 letech je profesor Jan Kilian legendou mezi stomatology. Na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni pracuje od šedesátých let a je uznávanou autoritou zejména v oblasti dětské stomatologie. Díky takzvaným umístěnkám se po promoci v roce 1957 dostal do jihočeské Bechyně, kde působil jako zubní lékař sedm let. „Byla to skvělá škola. Od té doby mám velikou úctu k zdravotníkům, kteří pracují v první linii. Je to tvrdá práce,“říká.

Dlouhodobě se zaměřujete na péči o dětské pacienty. V posledních letech se často mluví o tom, že mnoho dětí má zuby ve špatném stavu.

Koncem padesátých let byla u nás zavedena takzvaná systematická péče o chrup mladé generace, školní a později i předškolní děti byly zvány na prohlídky a děti potřebující stomatologickou péči také ošetřovány. Tento systém péče byl, bohužel, v devadesátých letech zrušen a odpovědnost za stav ústního zdraví dětí se stala výhradní záležitostí rodičů.

A úroveň péče klesla.

Řada rodičů péči o chrup svých dětí z různých důvodů zanedbává, ať už jde o ústní hygienu, preventivní prohlídky nebo vhodnou stravu, která zubům neškodí. Stále je mezi našimi lidmi hodně mylných informací, zejména o vlivu stravovacích návyků, a – bohužel – někteří rodiče nejsou ochotni své omyly ani připustit.

Nejsou to ale jenom výjimky?

Ne, takových rodičů je mnoho. Na naši kliniku jsou ročně doporučeny stovky dětí zejména předškolního věku s chrupem zcela destruovaným kazem. Jen některé maminky přesvědčíme, aby dětem pomohly s ústní hygienou, aby místo sladkých nápojů dávaly dětem pít čistou vodu nebo neslazený čaj, aby jim nedávaly tak často sladkosti. Ve skandinávských zemích je zvykem podávat dětem sladkosti jen jeden den v týdnu, například v sobotu. Proto je tam také zubní kaz u dětí vzácností.

Myslíte, že je to reálné v našich podmínkách?

Nemyslím, že by naše maminky musely svým dětem sladkosti zcela odepřít, ale měly by po jejich podání do několika málo minut dítěti zajistit vyčistění zubů od zbytků sladkostí. Zejména dočasné zuby zubní kaz napadne velmi rychle. Viděl jsem děti, které například po třech měsících podávání dudlíku s medem měly ze zubů jen pahýly. Med se totiž v ústech během minut mění na silné kyseliny, které rychle poškodí tvrdé zubní tkáně. A stejně působí i dudlík namočený do cukru nebo džemu či sladký čaj, který má dítě k dispozici celý den. Tyto informace ale řada maminek – a také řada babiček – neuznává. Právě babičky někdy vnoučatům podávají sladkosti i přes zákaz jejich rodičů. Babičkou občas potají podstrčená krabička lentilek nebo jiných bonbonů dokáže dítěti hodně uškodit.

Jsou děti pro stomatologa ve srovnání s dospělými výrazně problematičtější klienti?

Práce s dětmi je komplikovanější. A je rozdíl v přístupu k novorozenci, kojenci, batoleti, předškolnímu nebo školnímu dítěti či mladistvým. Dospělý pacient přichází do zdravotnického zařízení vědomě, je motivován. Dítě ale často nerozumí tomu, proč s ním matka přichází k ošetření, ocitá se v jemu neznámém prostředí a často se brání, někdy velmi silně.

Chce to asi dost velkou trpělivost.

To jistě. Měl jsem kdysi staršího kolegu, který – když mu sedělo na křesle dítě – se celý rozechvěl a na dítě téměř křičel. To je nepřípustná komunikační chyba. Dětská péče je v našem oboru z tohoto hlediska patrně nejnáročnější. Na druhé straně musím říci, že mnohé děti jsou jako pacienti perfektní. Nejlépe spolupracují zpravidla kluci a dívky kolem desátého roku, problémy bývají s dětmi kolem tří let a také s dětmi v době nástupu do školy, která pro některé z nich znamená větší psychické zatížení.

Máte recept, jak si s tím poradit?

Je zapotřebí, aby si dítě na svého lékaře zvyklo. Aby vědělo, že lékař drží slovo. Důležité je dítěti nelhat. Domluvit se s ním na signálu, který znamená „přeruš ošetření, chci si odpočinout“– pokud je to možné. Nezradit jeho důvěru, spolupracovat s rodiči. Pracovat co nejšetrněji, využít všechny prostředky k potlačení bolesti. Jednat s ním stejně jako s dospělým pacientem.

Co když to ale nezabere? Jak se pak dá odpor dítěte v případě nutnosti zvládnout?

Je například možné zvolit premedikaci, kdy strach dítěte ovlivníme předem podanými léky; dnes máme další účinnou pomoc v rajském plynu v kombinaci s kyslíkem, který dítě krátkodobě vdechuje pomocí masky, směs se nazývá Entonox. U většiny dětí navodí stav lehké euforie, zbaví je strachu například z injekce anestetika, z preparace kazu nebo extrakce zubu. Výkon pak proběhne téměř bez bolesti, klidně a dobře dítě připraví i na příští ošetření. Stane se ovšem také, že některé dítě absolutně nespolupracuje, například děti s mentálním postižením. Pak můžeme zvolit ošetření v narkóze. Takových dětí u nás ošetříme desítky za rok. Nicméně nechceme, aby se z toho stala pro dítě norma. Takové ošetření má i svá rizika, je složité, nákladné a vyžaduje spolupráci celého kolektivu zdravotníků. Ale v indikovaných případech ho použijeme.

Jak se díváte na aktuální problém s nedostatkem stomatologů ochotných ošetřovat děti? Někteří je odmítají přijímat.

Důvodů je několik. Děti zpravidla hůře spolupracují a zároveň ošetření dětského chrupu je složitější už proto, že dětská ústa i zuby jsou menší než u dospělých. Pokud například trvá zhotovení zubní výplně u dospělého kolem dvaceti minut, u dítěte je k tomu zapotřebí delší čas. Ošetřovat dítě je časově náročnější, ale pojišťovny to dostatečně nezohledňují. Uvítali bychom v tomto ohledu účinnou podporu zejména Stomatologické komory tak, aby stomatologové měli i ekonomicky motivovaný zájem děti ošetřovat. Já sám jsem nikdy neměl privátní praxi, vždy jsem pracoval ve státním zdravotnickém zařízení, ale rozumím důvodům kolegů v soukromých zařízeních.

Když jste se zmínil i o ekonomických důvodech, hodně lidí si stěžuje, že lékaři za ošetření zubů chtějí spoustu peněz.

Existuje takzvaný minutový náklad na provoz privátní ordinace, zahrnující položky jako nájem, vybavení ordinace, materiálové náklady, mzdy personálu a řadu dalších položek, o kterých pacient nemá tušení. Minutový náklad není u všech zařízení stejný, ale pohybuje se nejméně v desítkách korun za každou minutu provozu. Moderní materiály, nástroje a přístroje jsou velmi drahé, náklady na zařízení ordinace se pohybují v řádu sedmimístných čísel. Stomatologická péče je ale drahá všude ve světě, ta naše patří naopak k těm levnějším – proto také hodně cizinců jezdí na ošetření do Česka.

Může pacient podle úrovně vybavení zubního lékaře drahou technikou předpokládat, že když má nejmodernější přístroje, dostane lepší ošetření?

Záleží především na tom, s čím pacient přichází a kdo je jeho ošetřující stomatolog. Technika je důležitá, nicméně kvalitu ošetření nejvíce ovlivní sám lékař, jeho znalosti a zkušenosti. Ale lze souhlasit, že moderní kvalitní technika v rukou zkušeného stomatologa je základem kvality ošetření.

Studenty stomatologie učíte přes půl století. Za takovou dobu můžete srovnávat. Jsou dnes studenti v něčem jiní?

Změna je veliká. Za minulého režimu jsme byli všichni – studenti i učitelé – stále pod dozorem různých orgánů a institucí, mnoho věcí jsme nesměli, v mnohých činnostech jsme byli omezováni. To dnes mladá generace nezná. Studenti jsou dnes více otevření, sebevědomější, ale také o něco méně pokorní. Jsou i náročnější, mají více možností vzdělání, zábavy. Nemyslím, že by byli horší než jejich předchůdci.

A dají se rámcově srovnat podmínky, které mají k tomu, aby se mohli stát dobrými stomatology?

Podmínky vzdělání i praxe mají nesrovnatelně lepší, než jsme měli my. Pamatuji si na svého prvního pacienta, bylo to ve třetím roce studia. Měl jsem za úkol zhotovit u starší paní komplikovanou inlej – litou kovovou výplň. Znal jsem sice z přednášek teoretický postup, ale nic takového jsem předtím ani nedělal, ani neviděl. Přesto, že se mi dost třásly ruce, byl výsledek dobrý. Dnešní studenti mají po první dva roky praktický výcvik v takzvaných fantomových laboratořích, kde si celou řadu ošetřovacích úkonů nacvičí na simulátorech, které dokonalým způsobem imitují situaci v ordinaci. K dispozici mají stovky výukových pomůcek, názorných modelů, skript a učebnic. Přáli by si i více praxe, ale to by znamenalo další prodloužení studia.

Vzniká tedy víc kvalitních zubních lékařů?

Snad ano. Myslím, že dnešní vzdělání je dokonalejší, než bylo moje, ale soudobé požadavky jsou také na mnohem vyšší úrovni než před půlstoletím. Nyní je do výuky také zařazeno mnohem více kapitol z všeobecné medicíny, protože dnes ošetřujeme mnohem více pacientů se zdravotními riziky – například s diabetem, krevními nebo krvácivými chorobami, nádory, chorobami srdce, pacienty s transplantacemi, alergiemi a dalšími chorobami. Ti všichni často potřebují speciální přístupy.

Proč jich tedy v praxi není dost?

Lékařské fakulty nezvládají v dostatečném počtu nahradit stomatology, kteří kvůli věku s praxí končí. Výchova nového stomatologa je složitější a dražší než výchova nového všeobecného lékaře. Uchazečů o studium stomatologie bylo letos třeba u nás v Plzni 15krát více, než můžeme přijmout. Pokud by bylo k dispozici další výukové pracoviště, mohlo by být i více stomatologů. Hlavním problémem není opatřit prostory a vybavení, ale především mít dostatek dobrých učitelů. Jenže jejich práce není dobře zaplacena. Má-li velmi kvalitní lékař s praxí třiceti a více let učitelský plat kolem 25 tisíc korun, není to v pořádku. Zejména mladí učitelé odcházejí do privátních praxí, kde mají možnost lepšího výdělku. Rozmístění stomatologických praxí také není rovnoměrné. Lékaři chybějí zejména ve venkovských oblastech, situace ve městech je o něco lepší.

Foto: Ladislav Němec, MAFRA

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.