Vyzve Merkelovou zapálený Evropan?

MF DNES - - ZE SVĚTA - Milan Vodička redaktor MF DNES Luboš Palata zvláštní zpravodaj MF DNES ve Francii

Představte si, co by se stalo, kdyby republikán Donald Trump na adresu amerického viceprezidenta pronesl třeba tohle: „Kdybych byl na střední škole, vyřídil bych si to s ním za tělárnou.“

Výhrůžka fyzickým násilím by Trumpovi asi hladce neprošla, i když Amerika si už zvykla.

Jenže ono to bylo naopak. O tom, že by vyzval Trumpa „za tělárnu“, snil o víkendu demokratický viceprezident Joe Biden. A nic. Žádné odsouzení – zcela správně, protože to byl jen žert.

Zkušenosti posledních měsíců opravňují k tvrzení, že Trumpovi by se ve stejné situaci za tato slova dostalo horšího zacházení.

Klasický je měsíc starý případ, kdy jeden Trumpův syn „přirovnal migranty k lentilkám“, a vyvolal tím v Americe pozdvižení. To bylo tak: uprostřed debaty o syrských uprchlících chtěl Donald junior sdělit, že brát je šmahem všechny je riziko, jelikož mezi nimi mohou být teroristé. A udělal to tak, že na Twitteru uvedl: „Kdybych měl misku lentilek a řekl vám, že tři jsou otrávené,

Mnoho lidí ho ve Štrasburku pro jeho zapálené evropanství nesnáší. Jedno mu však nelze upřít: řečnické nasazení a velkou dávku emocí, kterou dokáže vnést do každého svého projevu. I díky tomu se mohl Martin Schulz, jediný z více než 700 unijních zákonodárců, který nemá ani maturitu, stát šéfem unijního parlamentu. A jako první v něm vydržel celá dvě období, tedy pět let.

Po Novém roce šedesátiletému Schulzovi jeho mandát v čele Evropského parlamentu sice vyprší, ale jak se zdá, může to znamenat novou šanci v jeho politické kariéře. Bývalý knihovník a později majitel knihkupectví se díky svému velkému politickému talentu jeví jako vzali byste si hrst? To je náš problém se syrskými uprchlíky.“

A už to jelo: Trump junior přirovnal syrské uprchlíky k lentilkám, vyvodily z toho noviny. Ohradil se i výrobce: „Lentilky jsou bonbony, ale uprchlíci jsou lidé.“Protestoval i autor použité fotky lentilek jménem David Kittos, který zdůraznil, že je sám uprchlík (je Kypřan). Objevila se i žaloba.

Jediné, co se neobjevilo, byl věcný rozbor, zda náhodou mladý Trump nemá trochu pravdu.

Takových věcí je spousta. Poučné byly srpnové titulky, že Trump vyzval k atentátu na Hillary Clintonovou. Při projevu (lživě) tvrdil, že Hillary chce Američany připravit o právo mít zbraň, pak dodal: „... nic s tím, lidičky, už nenaděláte. Snad jen lidi, co jsou zastánci druhého dodatku, nevím.“

Člověk, který Trumpa sleduje měsíce, by se klidně vsadil, že tu poslední větičku řekl naschvál. Je to jeho způsob vtipu, někdy hloupý, ale fungující. Trump už ví, že na to média skočí, obviní ho z něčeho hrozného a on pak může tvrdit, že to přece neřekl. Tím posiluje dojem toho, k němuž se nechovají fér. Navíc negativní reklama je taky reklama. A on to ví nejlépe.

Udělala ho republikánskou hvězdou. nejnadějnější kandidát sociálních demokratů proti kancléřce Angele Merkelové.

Jak napsal deník Frankfurter Allgemeine Zeitung, ostře levicový Schulz má podle průzkumů větší šanci stát se volebním tahounem sociálních demokratů (SPD) a může být důstojnějším soupeřem Merkelové ve spolkových volbách příští rok než současný předseda strany, vicekancléř Sigmar Gabriel. Schulze by chtělo za kancléře 34 procent Němců, Gabriela jen 30. Gabriel budí také mnohem více negativních emocí, když si ho v kancléřském úřadě neumí představit 58 procent Němců, zatímco Schulze jen 35 procent.

Gabriel se pro své nevýrazné vystupování, častou změnu názorů a celkovou nečitelnost stal pro SPD spíše přítěží než někým, kdo může straně zajistit alespoň slušný volební výsledek, když už ne výhru. A počítat se bude každé procento, protože SPD může převzít moc, i pokud s CDU/CSU Angely Merkelové prohraje. SPD totiž může spolu se Zelenými a postkomunistickou Levicí dát dohromady většinovou vládní

Když přišel s kandidaturou, psalo se o něm jako o šaškovi a on tomu šel naproti. Média si užívala, brala ho jako komickou vložku. Pak ale mnozí lidé začali zjišťovat, že „šašek“vidí věci jako oni, mluví jejich jazykem, je zábavný a není robotický jako ti ostatní v oblecích.

Dozvěděli se to díky médiím, jež s chutí hrála Trumpovu hru.

Chytře udělal svoji hlavní přednost z toho, že hovoří jako lidé na fotbale, používal jejich slovník a nestaral se o to, že „sakra“už do politiky nepatří. Lidé na to ale zabírali, protože z jejich pohledu je politika tak úzkostlivě korektní, až je prázdná, nicneříkající a k ničemu.

Tisk a politici nechápali, že narazili na svět, který se s tím jejich neprotíná. Ironii brali doslovně, takže docházelo k bizarním situacím. Když koalici. A i tady má jak u voličů Zelených, tak Levice právě Schulz mnohem větší podporu než Gabriel.

S Klausem se rád nemá

Schulz zatím všechny rozhovory na téma kancléřské kandidatury zdvořile odmítá. „Kancléřská kandidatura je přitažlivá pro každého. Ale právo prvního slova má předseda strany,“odkazuje Schulz na Gabriela, demokraté v červenci obvinili ruské hackery, že jim nabourali síť, Trump v narážce na případ ztracených e-mailů Hillary Clintonové ironicky řekl: „Rusko, pokud nás slyšíš, doufám, že jsi schopné najít 30 000 jejích ztracených mailů.“Média to popisovala jako zradu a list New York Times uvedl, že „v podstatě vyzval zahraničního protivníka ke špionáži na bývalé ministryni“.

Média se na Trumpovi pásla tak, až to bylo skoro k nevíře. Byly dny, kdy takových osmdesát procent politického zpravodajství velkých amerických médií mělo v titulku slovo Trump. Zřejmě to fungovalo. Trumpovi to zabíralo taky.

Pak se média, která ho udělala, polekala a pokoušela se napravovat vlastní chyby. Často to přeháněla jako on, jenže to myslela smrtelně vážně, takže se objevovaly úvahy, jestli je Trump horší než Hitler (Newsweek), či rubriky typu Lži, které Trump řekl tento týden (web The Guardian, jenž je sice britský, ale v Americe hodně čtený). Nedávno vyšel v USA Today článek Do které země utečete, když Trump vyhraje?

Už je pozdě. Trump říká věci, které jsou pravdivé, ale i trapné, lživé a přehnané. Média tím, že vše naházela do jednoho koše, relativizovala vše, tedy i to lživé a trapné. proti kterému se zatím odmítá otevřeně postavit.

Každopádně za pět let v čele Evropského parlamentu, který je v Německu sledován daleko více než v Česku, si Schulz vybudoval slušnou reputaci. Pro tvrdé slovo nejde daleko.

Rodák z města Würselen na západě Německa, kde byl v 90. letech starostou, svoji kariéru v Evropském parlamentu zahájil tvrdým slovním soubojem s dnes už bývalým italským premiérem Silviem Berlusconim. Ten o něm pak v rozčilení prohlásil, že by mohl být „kápo“v koncentračním táboře.

Do křížku se Schulz v minulosti dostal i s českým exprezidentem Václavem Klausem, který ho na oplátku nazývá „tou nejšílenější osobou v celé Evropě“.

V Evropském parlamentu má Martin Schulz mnoho příznivců, v roce 2014 hlasovalo pro jeho opětovné zvolení více než 400 ze 700 europoslanců. Kvůli tomu, že prosazuje stále sjednocenější Unii, má však i velké odpůrce. „Je ukázkou povýšenecké arogance bruselských kruhů,“charakterizuje Schulze například europoslanec ODS Jan Zahradil. Kurdští bojovníci ostřelují radikály z Islámského státu (IS). V posledních dnech se IS podařilo porazit v Kirkúku a také v severoiráckém Sindžáru Kurdové odrazili jeho útok. Islamisté se pak včera pokoušeli znovu získat město Rutba, které leží poblíž irácké hranice se Sýrií a Jordánskem. Islámský stát nyní čelí ofenzivě v Mosulu, a snaží se proto odčerpat irácké armádě i spojencům síly otvíráním nových front. Boje o Mosul trvají týden a za tu dobu irácká armáda a spojenečtí Kurdové obsadili podle agenturních zpráv téměř 90 vesnic v okolí a zabili několik set radikálů. Včera byli už jen dva kilometry před městem. Mluvčí OSN včera řekl, že IS se v Mosulu dopouští krutostí. Povraždil 50 bývalých policistů, našla se těla 70 zabitých vesničanů a 15 dalších, která radikálové naházeli do řeky.

Proti Angele Merkelové má největší šance šéf europarlamentu Martin Schulz.

Foto: AP

Martin Schulz možná bude příštím německým kancléřem.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.