Miroslav Korecký

MF DNES - - NÁZORY -

komentátor MF DNES

Proč jít v pátek oslavovat 28. říjen na Pražský hrad? Protože ten den je naším nejvýznamnějším státním svátkem. Sice toho dne vznikl stát, s nímž už dnes máme společné jen státní zřízení, nikoli hranice či národnostní složení, ale jaksi ze zvyku ho považujeme za počátek současné podoby české státnosti.

Podobně je zvykem, že se tento svátek slaví na Pražském hradě a ve Vladislavském sále se udělují nejvyšší státní řády. Stalo se sice tradicí, že pro metál si vždy přijde i nějaký ten prezidentský milec, ale mezi oceněnými jsou pravidelně zejména váleční hrdinové, vězni svědomí, slovutní vědci, úspěšní kumštýři či byznysmeni. A zejména těm s dávnějším datem narození je houby po tom, kdo se zrovna s kým řeže na hradních, vládních či parlamentních chodbách: ti lidé si zaslouží, aby jim vzdala úctu celá státní elita. A i když je prezident ústřední postavou 28. října, není to jeho oslava a útrata za hradní mejdan nejde z jeho osobního účtu.

A proč naopak nejít oslavovat 28. říjen na Pražský hrad? Protože Miloš Zeman výrazně pokročil v tom, co načali už jeho dva předchůdci, tedy mnohem více posunul celonárodní oslavu směrem k večírku pro své přátele a lidi názorově spřízněné. Přípravu dvou separátních oslav státního svátku odstartoval už kdysi ignorováním „nezbedných“ rektorů. Na ostudě tedy nepochybně nese lví podíl.

K tomu se samozřejmě přidává poslední aféra s neudělením řádu Čechokanaďanovi Jiřímu Bradymu. Celá věc je podivná, mnohé indicie nesvědčí zrovna pro hradní verzi příběhu a ostatně už v minulosti jsme byli svědky něčeho podobného, třeba když Hrad stáhl metál pro chartistu Jiřího Hájka jen proto, že ho jeho syn odmítl převzít ze Zemanových rukou. Na druhé straně žádný stoprocentní důkaz toho, že se v případu Brady stalo vyznamenání prostředkem vydírání ministra Hermana, předložen nebyl, takže se reakce části politické scény zdá přece jen trochu přepálená.

O tom, že si hloubku dilematu 28. října mnozí uvědomují, svědčí fakt, že ani vedení TOP 09 či KDU-ČSL nebyla v názoru na strategii jednotná, šéf lidovců dokonce na Twitteru žádal lidi, ať mu poradí. Což bylo stejně bizarní, jako když nejvyšší potentáti tlačili na prezidenta, ať Bradymu přece jen ten metál dá – a ten paralelně vzkazoval, že by ho stejně už nepřijal.

Nejvíce nešťastné na celém sporu o letošní oslavu 28. října je to, že se tu bezmála devadesátiletý pán s pohnutým životním osudem stal novým bojištěm, na němž se vzorně seřadily šiky známé z prezidentské volby v roce 2013. A v pátek pod nálepkou státního svátku oba odstartují kampaň před příští hradní volbou. Tentokrát si rozpůlily 28. říjen, příště bude napůl Pražský hrad, státní vlajka, hymna i celá republika.

Je to paradox, ale Jiří Brady může být na konci celé té šlamastyky vlastně spokojen. Letěl si do Česka pro jedno vyznamenání, ale domů si jich poveze plnou krabici od bot. A i kdyby býval dostal na Hradě tři Řády TGM najednou, nikdy by nedosáhl toho, že dnes zná jeho osobně i jeho životní příběh doslova celá jeho stará vlast. Premiérská medaile Karla Kramáře, pamětní medaile Poslanecké sněmovny, plaketa olomoucké univerzity, symbolický klíč od Prahy, pamětní list města Brna... Čechokanaďana Jiřího Bradyho čekají při odletu z Česka problémy na letišti, protože jeho zavazadla budou mít pravděpodobně nečekanou nadváhu.

Skicář

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.