Tři dny ležel v kómatu. Teď je evropským šampionem

MF DNES - - SPORT -

Bylo 13. května 1909. „Jaká nezapomenutelná noc! Celé město vstalo, aby vidělo a oslavilo hrdiny. Jaká radost!“psal list Gazzetta dello Sport. Diváci čekali uprostřed noci s pochodněmi na milánském Piazzale Loreto. Dvě hodiny a 53 minut po půlnoci Vittorio Cavenaghi, prezident Italské cyklistické asociace, vyvěsil vlajku a 127 sportsmenů vyrazilo na trať. Začalo první Giro d’Italia. Nejdelší etapa, ta první z Milána do Boloni, měřila 397 kilometrů.

Nyní, pro jubilejní ročník s pořadovým číslem 100, přichystali organizátoři závodu jinou výzvu. Dvojité Stelvio! Poprvé v historii se jezdci vydají do legendárního průsmyku dvakrát za jedinou etapu. Navíc poté, co zdolají jiný „pětihvězdičkový“kopec, vražedné Mortirolo.

Claudio Gregori, reportér Gazzetty, o Stelviu psal: „Indiáni umístili své bohy na mytický Muru, Řekové na Olymp, Šerpové do Himálaje, Japonci na Fudžijamu. A Stelvio je posvátnou horou Gira. Na něm bydlí jeho bozi. Ti cyklističtí.“Roku 1953 se sem nastěhovali. Tolik nemilosrdných bitev, tolik

Matěj Tomíček reportér MF DNES

Je to jeden z těch příběhů, který by mohl směle usilovat o filmové zpracování v hollywoodských studiích. Dráhový cyklista Tomáš Bábek se v neděli na pařížském velodromu stal mistrem Evropy v keirinu. Před pěti lety přitom téměř přišel o život.

Když před týdnem nastupoval do letadla směr Paříž, podíval se na letenku a polkl. Sedadlo 27C.

Ježíšmarja, teď to letadlo spadne, pomyslel si.

Sedmadvacítka v Bábkovi evokovala tragické myšlenky. Letadlo nespadlo, ale to číslo ho provázelo dál.

Po příletu do francouzského hlavního města mu volala přítelkyně Magdaléna: „Dívala jsem se na startovní listinu keirinu a ani ti nebudu říkat, co máš za číslo.“Samozřejmě, sedmadvacítka. 27. dubna 2011. To je datum, které poznamenalo Bábkův život. „Mám na ten den památku dodnes,“prozrazuje.

Tehdy ho v noci na vinohradském kopci v Brně srazilo auto. Následky? Hrozivé: otevřená zlomenina stehenní kosti, trojitá zlomenina dolní čelisti, ztráta zubů, zlomená

km je délka 104. Tour. Nabídne o 31 km časovek méně než Giro. pátá zánártní kůstka, proražená plíce.

„Prvních šest hodin na sále jsem měl šanci na přežití padesát na padesát,“vyprávěl český cyklista později. Zranění ho připravilo o litry krve. Nemít tak trénované tělo, neměl by šanci srážku přežít, tvrdí lékaři.

Po třech dnech v kómatu se Bábek konečně probudil. „V tu chvíli jsem nevěděl, kde jsem. Připadalo mi to jako špatný film, kdy jsou první záběry rozmazané.“

V brněnské nemocnici strávil měsíc a půl, absolvoval sérii drobných operací, kdy mu lékaři vytahovali kusy kovů z těla. „Na kole už si nezajezdíte,“ slyšel tvrdý verdikt doktorů.

„Ale já jsem nepřestával věřit. Když jsem se na kolo po třech měsících dokázal vrátit, výkonnost byla však dost bídná,“popisuje. Po roce už znovu závodil, ale nebylo to ono. „Nedařilo se mi dostat na původní úroveň. Trenéři v Dukle už nade mnou víceméně zlomili hůl. Jenže nakonec jsem tu nepřízeň osudu přepral a dostal se zpátky.“

Dva roky po nehodě už opět reprezentoval Česko na světovém šampionátu. „Hnala mě láska ke kolu a touha dostat se na úplný vrchol. K tomu mi vždycky něco chybělo. Kdybych si myslel, že to nedokážu, už bych nezávodil,“říká.

Letenka do olympijského Ria mu sice unikla, ale ta do Paříže s číslem 27 už ne.

Ve středu, první den evropského šampionátu, Bábek získal bronzovou evropskou medaili na kilometru s pevným startem. „To mě svým způsobem uklidnilo, ale zároveň jsem byl pak ještě hladovější,“přiznává.

V neděli nastal čas keirinu, hromadného závodu šesti dráhařů, ke kterému vzhlížel. Závodu, ve kterém vezl číslo 27.

Bábek suverénně zvítězil v rozjížďce a pak i v semifinále. „Netaktizoval jsem, celou dobu jsem jel na vítězství.“

Do finále si vylosoval nevýhodnou zadní pozici, ale dvě kola před cílem nastoupil a dostal se na první místo. Ukrajinec Vinokurov se sice v posledních metrech dotahoval, ale Bábek už malý náskok udržel. Stal se mistrem Evropy v keirinu.

„Bylo to zvláštní. Měl jsem takový vnitřní pocit, že kdykoliv zaútočím, vyhraju. Vyšlo to,“usmívá se. „Kdyby se mi tehdy nestala ta havárie, možná bych teď nezískal svůj největší úspěch kariéry. A sedmadvacítka? Asi jsem tu smůlu prolomil.“

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.