Oškliv

MF DNES - - NÁZORY -

Asi se máme moc dobře. Ekonomice se daří, demokracie funguje, lidé bohatnou. Přesto někteří lidé cítí, že jejich život nestojí za nic. Oni za to však nemohou, může za to politika – a hlavně ON.

Mladá herečka Monika Timková (znáte z Kameňáku 4) si před pár dny na internetu postěžovala, jak jí život ničí Miloš Zeman. Nejprve se pochlubila svým dobrým vychováním a pak začala vypočítávat své další přednosti: „Vždy zdravím, platím sociální a zdravotní, sprchuju se každý den (někdy i víc, než je třeba, uznávám), čistím si zuby, nikdy jsem neměla vši, nepiju kafe, snažím se jíst hodně zeleniny i ovoce, chodím na preventivní prohlídky, snažím se řešit své problémy s psychologem, je na mě docela spoleh, vždy v tramvaji pustím staršího sednout.“Tím však životní štěstí slečny Timkové končí, jak dodává dále: „Ale k čemu mi to je, když mé vlasti vládne absolutní ignorantskej alkoholik bez špetky dobrého vychování, a kazí tak mou vizi, že dobro vítězí nad zlem?“

To je samozřejmě zásadní otázka a v případě slečny Timkové jednoznačně platí, že k ničemu. Protože pokud pravidelné čištění zubů nevede v přímé prezidentské volbě k vítězství Karla Schwarzenberga, je asi nejlepším řešením zahodit kartáček a skočit šipku do zdi. Takový život přece nemá žádný smysl, zvlášť je-li vám – tak jako slečně Timkové – šestadvacet let.

Podobnou frustraci však necítí jen slečna Timková, nýbrž i mnoho jejích hereckých kolegů. Sepsali proto petici s dramatickým názvem Nemůžeme mlčet a doplnili vykřičník. Text je adresován prezidentovi, premiérovi a předsedům obou parlamentních komor, kteří před pár dny konstatovali, že na oficiální české pozici vůči Číně se po návštěvě dalajlámy nic nemění. Pro české herce se však něco změnilo. „Vaše svévolné jednání poplivalo těžce obnovované demokratické tradice naší republiky i její svobodu a ohrozilo její mezinárodní respekt a spojenectví. Když jste v tuto chvíli zbaběle podlehli výhrůžkám diplomatickým, nelze se spoléhat na to, že budete schopni řídit zemi v časech mnohem složitějších a těžších. Selhali jste ve své ústavní povinnosti bránit své občany před nátlakem cizí moci. My nejsme kolonií Číny! Ani rukojmími nezodpovědných zbabělců,“píší herci.

Zajímavé je, že neprotestovali, když před pár lety v Saúdské Arábii tehdejší ministr zahraničí ujišťoval o našem spojenectví představitele země, kde je běžné trestat kritiky režimu dlouholetým žalářem a mučením. Neprotestovali, protože tehdy na „demokratické tradice“plival milovaný kníže, nikoli ten „ignorantskej alkoholik“.

Největší společenské tragédie vznikají z ignorance. Proto lze jen doufat, že současná hysterie českých umělců nevyústí v něco podobného, jako byly „demokratické revoluce“od Egypta až po Ukrajinu. Žádnou rudou revoluci totiž v Česku nepotřebujeme. Pokud je situace tak vážná, jak říkají čeští herci, musí Miloš Zeman v příštích volbách zákonitě prohrát. Anebo ne. Ale i to je demokracie. I kdyby se všichni herci postavili na hlavu. Textař a rentiér Michal Horáček, už definitivně rozhodnutý kandidovat za rok a půl na prezidenta, se zpočátku držel v bezpečné vzdálenosti od „pražské kavárny“, aby si zbytečně nezavřel dveře k venkovským voličům. Teď se mu to ale nějak vymklo z rukou – a už má kapučínko před sebou na stole. Tak v pátek na Staromáku! Větší obchody budou na svátky zavřené. A proč ne, když jedete do některých států v Evropě, mají tam také na své státní svátky zavřeno a lidé hlady nestrádají. Argument, že si například rodiče jdou nakoupit dárky na Vánoce, je hloupý, ať raději vezmou děti ven do lesa a nedávají je do dětských koutků, aby se mohli courat po obchodu. Lidé za pultem mají také nárok na volno, tak jim ho dopřejme o státním svátku. — Markéta Černá

Skicář

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.