Marek Loužek

MF DNES - - NÁZORY - Miroslav Korecký

politolog

Nedávné volby do zastupitelstev krajů skončily vítězstvím ANO. Přestože ČSSD byla až druhá, získá zřejmě nejméně pět hejtmanů. Lidovci zase výrazně uspěli ve volbách do Senátu. Ukazuje se, že dostat se do horní parlamentní komory, která se volí většinovým dvoukolovým systémem, je pro středové strany poměrně snadné, zatímco vyhraněnější partaje bývají úspěšnější ve volbách do Sněmovny, kam se poslanci volí poměrným systémem.

Proč jsou středové strany tak mocné, že se jim vládní politika často přizpůsobuje? Je střed nosným politickým programem, nebo spíše nezamýšleným výsledkem praktické politiky? Může fungovat demokracie bez politických stran? Přežila se tradiční stranická politika, nebo jsou strany nenahraditelnou součástí liberální demokracie? To je jen pár otázek, které vyvolává pohled na současnou politickou scénu v České republice.

Syntéza protikladů jako sen

z nich jen zčásti. Ve vládě čelí strany skutečnostem, které omezují jejich možnosti jednat.

Naopak ti ovládaní nevidí nikdy nic víc než své vlastní zájmy a ty se snaží obhájit s maximální energií, přičemž jsou si vědomi, že je nedokážou obhájit v plné míře, ale čím blíž bude jejich požadavek maximu, tím spíše dosáhnou alespoň minima.

Mnoho voličů je vyhraněných a jsou zvyklí volit kandidáty politické strany či hnutí, kteří nejrezolutněji hájí jejich stanovisko. Proto ve volebních koalicích nápadně dominuje jejich nejextrémnější křídlo.

Jakmile se však koalice ujme vlády, život se ukáže daleko komplikovanější. Největší cit pro požadavky vládnutí pak má umírněná koaliční strana, její umírněnost odpovídá skutečným možnostem.

Politika funguje jako přirozený dualismus. Středem nazýváme geometrickou polohu, v níž se sdružují umírnění protilehlých tendencí: umírněně pravicoví s umírněně levicovými. Střed je seskupením pravého křídla levice a levého křídla pravice. Střed bývá v politice velmi mocný, protože praktická politika k němu směřuje. Nicméně nebezpečím středových stran je, že nakonec budou roztrženy vedví.

„Systém dvou stran neboli bipartismus má přirozený ráz. Politická řešení se zpravidla vyskytují v dualistické podobě. Nemáme vždycky dualismus stran. Zato téměř vždycky máme dualismus tendencí.

Každá politika znamená výběr mezi dvěma typy řešení. Být někde uprostřed znamená se nakonec přiklonit k jednomu z nich. Takže střed vlastně v politice neexistuje. Může existovat strana středu, ale ne střední tendence, středová doktrína,“vysvětluje Duverger.

Snem středu je provést syntézu protikladů, ale syntéza je schopnost ducha, kdežto politika je čin a čin předpokládá volbu. Podobnou myšlenku vyjádřil někdejší předseda Občanského fóra a pozdější zakladatel ODS Václav Klaus, když v knize „O tvář zítřka“(1991) napsal: „Myšlenka středu je naprosto falešná, matoucí a svádivá. Střed je vždy matematickou abstrakcí, středová pozice je vždy ex post výsledkem kompromisů reálného jednání, nemůže být ex ante apriorním východiskem jakékoli smysluplné politiky.“

Strany jsou nezastupitelné

Organizace politických stran neodpovídá podle Duvergera přísnému pojetí demokracie. Struktura politických partají je autokratická a oligarchická.

Jejich předáci nejsou vybíráni členy stran zcela svrchovaně, nýbrž jsou kooptováni nebo jmenováni vedením strany. Pokud se vedení volí, nestává se tím více demokratickým. Vedení strany volí členové, ale to je jen menšina těch, kdo partaji odevzdávají hlas ve všeobecných volbách.

Už sociolog Robert Michels ve svém „železném zákonu oligarchie“ukázal, že ve stranách se udržuje víceméně uzavřená kasta, „vnitřní okruh“, do něhož lze těžko proniknout. Podíl autokracie při řízení stran je tu menší, tu větší, ale autokracie je v nich vždy.

Autoritářské a oligarchické procedury stran se obvykle rozvíjejí mimo stanovy, řadou skrytých postupů, takže za demokratickou fasádou a demokratickými formulemi se skrývá autokratická moc.

Veřejné mínění sice ovládá politiku, současně je ale politikou vytvářeno. Stranický systém představuje rámec, který je veřejnému mínění vnucen, vytváří ho, ale zároveň ho deformuje.

Stranický systém odráží veřejné mínění, ale na druhé straně struktura veřejného mínění je do značné míry důsledkem stranického systému, protože je výsledkem dějinných okolností, politického vývoje a celého souboru faktorů.

Jak vysvětluje profesor politologie Miroslav Novák ve skvělé knize „Systémy politických stran“(1997), politické strany jsou nezastupitelné, protože zprostředkovávají různé zájmy, které ve společnosti existují. Institucionalizují konflikt, který řeší podle široce uznávaných právních procedur. Přes veškeré kritiky a averze, jichž jsou terčem, představují politické strany nedílnou a nenahraditelnou součást liberální demokracie.

Dokonce i když určité hnutí či strana získají svou podporu vymezováním se vůči zavedeným politickým stranám, nakonec budou praktickou politikou donuceny hrát v politickém systému stejnou roli jako tradiční partaje.

Pokud nevybudují členskou základnu a zavedené stranické procedury, nemůžou dlouhodobě uspět. Politika je o střetu zájmů, které nová politická hnutí vyjadřují úplně stejně jako zavedené standardní strany.

Vinaři by rozhodně neměli číst tiskové zprávy politických stran, minimálně ne ty, které se týkají nového vinařského zákona. „Zákon o vinařství může

a poctivé prodejce vína.“(ODS, 21. října 2016, 10.12 hod.) – „Zvyšujeme

i spotřebitelů.“(ČSSD, 21. října 2016, 13.34 hod.). Být poctivým vinařem prostě není žádný med.

Čechokanaďan Jiří Brady si jako jednu z poct odváží z Česka také

který dostal od primátorky Adriany Krnáčové. Je-li pravda, že Bradyho o Řád TGM připravila schůzka jeho synovce Daniela Hermana pak je pikantní, že tím, kdo převzal stejný klíč od Prahy před ním, byl

Kruh se uzavírá. „Kdybych já byl prezidentem, tak bych Bradymu medaili dal.

řekl v televizi poslanec ČSSD a bývalý táta pracujících Jaroslav Zavadil. Ono to sice nehrozí, ale i tak si dovolujeme připomenout, že

už jsme na Hradě měli: provedl měnovou reformu a vesele pokračoval v kurzu řezníka Gottwalda.

Šéf STAN Petr Gazdík by snad mluvčímu Hradu Jiřímu Ovčáčkovi odpustil všechno, ale jednou větou ho urazil nadosmrti: když Gazdíka

„Já nejsem pražská kavárna, já jsem Jakmile tam přijdu, stojí přede mnou šňůra panáků slivovice,“brání se potupený politik.

Poslanec ANO Martin Komárek provedl srovnávací analýzu současné Sněmovny a těch minulých – a došel k překvapivému závěru: „V těch dřívějších většina poslankyň a poslanců v této

Metodologii průzkumu nezveřejnil, ale je jisté, že minimálně ministr vnitra Milan Chovanec, který se před časem proslavil svým zázračným zhubnutím,

poctivých vinařů pražské, Ťin-pching. bosse kraje zlikvidovat vinaře kavárny. slovácká hospoda. ochranu Klíč od obce s dalajlámou, čínský prezident Si Nejsem, zatím...,“ jednoho odborářského zařadil do pražské nezřízeně tloustla, většina hubne.“ se trendu této Sněmovny úspěšně vzpírá.

Možná chce za rok před volbami zaujmout voliče novým zhubnutím.

Středočeský kraj si už vyvěsil na webové stránky Ing. Jaroslavu Pokornou Jermanovou. Někdo by měl možná nenápadně upozornit paní Jermanovou, že hejtmankou se stává až poté, co proběhne

a to ji hejtmankou zvolí. Prostě zase nějaká další žvanírna, kde se jen kecá a nemaká.

Na sociálních sítích se šíří ošklivý protest proti elektronické evidenci tržeb. Jeho účastníci by měli od 1. prosince použít tak, jak používáme úplně jiný, mnohem jemnější papír – a poté ji

novou hejtmanku: ustavující zastupitelstvo každou účtenku z hospody

poslat v obálce na ministerstvo financí.

Andreje Babiše se tato akce asi bezprostředně nedotkne, ale jeho podřízení na podatelně by si zasloužili rizikový příplatek.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.