Vánoční kýč: Pohádky pro Emu

MF DNES - - FRONT PAGE - Mirka Spáčilová redaktorka MF DNES

Vzhledem k tomu, že moje knihy vycházejí ve více než padesáti jazycích, nemám šanci je kontrolovat. Překladatelům však zajisté způsobuji nepříjemnosti svými jazykovými hříčkami, které není jednoduché přeložit. Raději jim k tomu dodávám vlastní komentář. Ani jedno oko nesmí zůstat suché. Osmiletá Ema právě ztratila maminku, zato však našla tatínka, který o její existenci dosud neměl tušení, a spolu s ním hledá náhradní mateřskou náruč. To vše v náladě adventní Prahy, vystrojené do obrazů turistického města snů.

Hráz proti tklivosti

díky tomu, že jsem produktem domácího vzdělávání, dobře zvládám samostudium. Jen tak si třeba čtu o solných dolech v sedmnáctém století a najednou se přistihnu, jak takový motiv vkládám do knihy. Zároveň však potřebuji svým příběhům stoprocentně důvěřovat. Vnitřní životy všech hrdinů znám nazpaměť a umím se do nich vcítit. Pokud by mi to nešlo, vím, že bych nemohl psát dál. Někdy je to však trochu schizofrenní.

Co nejšílenějšího jste pro své knihy udělal?

Byla toho spousta. Polovinu třetího dílu ságy jsem napsal ručně inkoustem. Během čtyřiadvaceti hodin jsem podepsal 9 400 kopií čtvrté části Inheritance a jako malý kluk jsem donutil muže, který se mnou prohrál v páce, aby si koupil Eragona. protokolů, což je vlastně jediná a rozkošná legrace. Příjemně zní i „holčičí“špitání Geislerové s její kolegyní v recepci Annou Polívkovou a malá Ema Švábenská odzbrojuje samozřejmostí.

Vlastně jen střízliví herci včetně epizodních stavějí hráz přívalu tklivosti, jenž obsáhne „americké“

V Česku jste letos podruhé. Jak vzpomínáte na první návštěvu?

Mí čeští a celkově evropští fanoušci jsou úžasní. Největší autogramiáda mimo Spojené státy, kterou pro mě uspořádali, byla právě tehdy v Praze. Venku hrozně pršelo a lidé stejně čekali hodiny a hodiny jen kvůli setkání se mnou. To bylo neuvěřitelné.

Pozorujete, že by se vaši fanoušci nějak proměnili?

Samozřejmě, stejně jako mí čtenáři, tak i knihy postupně dospívají s nimi. Přibývají však i noví fanoušci, z čehož mám velkou radost. Klidně bych řekl, že mě čtou lidé od osmi do osmdesáti let. Musím tomu však poté přizpůsobovat i psaní, abych si byl jistý, že každá generace pochopí každé slovo. A to mi někdy trochu zamotá hlavu. sestřihy her na šťastnou rodinku, mikulášskou besídku, toulky po střechách či horskou idylu, kde si hrdina vyřizuje dávné účty s otcem a ostatní se oddávají zimním radovánkám. Nejen lyžařský výcvik opisuje klasiku Jak vytrhnout velrybě stoličku, proti jejímuž vtipu oplývají Pohádky pro Emu hlavně dojímáním.

Fanoušci a novináři vás často přirovnávají k J. R. R. Tolkienovi. Lichotí vám to?

Mám z toho velkou radost, ale rozhodně nejdu v jeho šlépějích. Tolkien se svými knihami strávil 37 let a vytvořil unikátní dílo, nikdy se však nedostal k tomu, aby nám odvyprávěl i další příběhy, které ho zajisté napadaly. A to mě trochu mrzí. Já jsem si práci na Odkazu dračích jezdců velmi užil, teď ale vím, že se chci soustředit na nová vyprávění – sci-fi, fantasy, mysteriózní literaturu, ale klidně i romanci.

Do kterého z těchto žánrů zamíříte v nejbližší době?

Nyní dokončuji práce na opravdovém sci-fi plném mimozemšťanů, akce, kosmických lodí a výbuchů. Moc si to užívám, tak doufám, že se bude příběh líbit i čtenářům.

Ondřej Vetchý by zasloužil titul Záchranář roku. Znovu je to hlavně on, kdo z tuctové romantické komedie činí snesitelnou podívanou, tentokrát v Pohádkách pro Emu.

Nicméně už vznikly ostudnější sázky na diváckou toleranci v období vůně jehličí. Každopádně koprodukční Prima má pro několikery Vánoce vděčnou programovou vatu.

Pohádky pro Emu

Foto: Falcon

Míru vkusu Pohádek pro Emu střeží herci: zleva Anna Geislerová, Ema Švábenská a Ondřej Vetchý.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.