Z Trumpa čiší hrůza, ale ne strach

MF DNES - - NÁZORY -

Na televizní debaty prezidentských kandidátů v USA jsem se nedíval. Nechci si zoufat. Stačily mi druhý den ukázky na internetu. Naopak debatu lídrů českých politických stran před krajskými volbami jsem sledoval. K estrádní atmosféře přispěl moderátor Václav Moravec, který skákal hostům do řeči, občas se ironicky pousmál v situaci, kdy měl být neutrální. Ale zpět k americké debatě. V USA jsem žil 50 let, prezidentská klání jsem vždy prožíval a voleb se zúčastnil. Jako uprchlík z profanovaného socialismu jsem nejprve volil liberální republikány, jako byl senátor Jacob Javits a newyorský starosta John V. Lindsay. Dal jsem svůj hlas i Nixonovi při jeho prvním úspěšném pokusu o dobytí Bílého domu, než se on znemožnil lžemi o vloupání do ústředí Demokratické strany.

Snažil jsem se být neutrální, ale nemám rád žvanily, kteří nedostatek znalostí a zkušeností nahrazují frázemi a nabiflovanými statistikami, jak tomu bylo v té době v USA zvykem. Během let ve mně vzrůstal pocit, že mohutná americká civilizace, podobně jako ty předchozí, jde pomalu, ale jistě do záhuby a že je nutná podstatná změna. S chutí jsem volil Baracka Obamu.

Často jsem si během těch amerických let říkal – to snad není možné, co se tu děje! Je to jako v nějakém šokujícím akčním filmu, jako když nová kalamita chce překonat předchozí. A teď tu máme Donalda Trumpa. Hrubiána, nevzdělance a lháře. Bankrotáře. A – žasnu – republikánského kandidáta na prezidenta USA. Neuvěřitelné.

Hned po příjezdu nákladní lodí do New Yorku jsem zažil dvě události. Nejdříve to byla stávka zaměstnanců podzemní dráhy, která ochromila celé město. Krátce poté následovala stávka popelářů. Hromady odpadu ve městě, kde jsou kanalizace a podzemní tunely rájem hlodavců, vyrostly do výšky tří metrů. Neuvěřitelné zvláště pro mne, vyrostlého v totalitě, kde se podobné věci nemohly stát.

Tehdy jsem si začal říkat, ano, v Americe je možné všechno. Aféra na Long Islandu, kde jsme žili, to potvrdila. Obyvatel přibývalo, s moderním životním stylem rostla spotřeba energie, a tak po mnoha letech dohadování a politických šarvátek se v roce 1973 rozhodlo, že se postaví nukleární elektrárna. Miliony se jen kutálely a za 10 let byla úspěšná zkouška provozu. Elektrárna za 5,5 miliardy tehdejších dolarů byla připravena k zapojení do elektrického okruhu. Jenže co se nestalo. Opozice se vzpamatovala, její výhrady, že v případě nukleární katastrofy není z Long Islandu úniku, se ujaly a náš přítel inženýr, který elektrárnu v Shorehamu stavěl, ji dalších 10 let boural. Otrnul jsem s vědomím, že v Americe je vše možné, až když Donald Trump převálcoval ostatní republikánské kandidáty na prezidenta USA. To snad není možné! Debata vedená panem Moravcem byla přátelským setkáním zajímavé mozaiky představitelů české politické scény. Bavil jsem se při tom. Sledovat klání Donalda Trumpa s Hillary Clintonovou oproti tomu zábava nebyla a není, nejde totiž jen o USA, jde o svět. A z toho běhá mráz po zádech. Ale opravdový strach nemám. Nevěřím totiž, že se Trump stane nejmocnějším mužem světa. Republikánské a konzervativní kruhy se postupně probouzejí a od Trumpa se distancují. I Paul Ryan, dlouho váhající předseda Sněmovny reprezentantů ovládané republikány, prohlásil, že Donalda Trumpa nepodpoří.

A tak věřme, že Trumpa bude volit jen ta část Američanů, která mu dá svůj hlas, ať se děje, co se děje. A to mu k vítězství stačit nebude. Nezoufám si, strach nemám. A opakuji si, že je to možné jen v Americe. Staří kolegové z iniciativy Most Michael Kocáb a Michal Horáček soupeří o pozornost. Horáček je napřed, protože už ohlásil kandidaturu na prezidenta a moderoval protest 28. října. Kocáb kontruje: včera v pražské Lucerně vyzýval k odvolání Miloše Zemana.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.