Zpověď

MF DNES - - NÁZORY -

Jsou lidé, kteří potřebují k životu pocit permanentního nebezpečí. Kteří každou banální příhodu prožívají jako zápas o holý život a z běžného zranění či choroby jsou ochotni udělat příběh zásadního ohrožení. Obdobně prožívají všechno: pracovní patálie, drobné rodinné konflikty, potýkání s úřady nebo třeba politiku. Říká se jim hysterici.

Zdá se, že části lidí tohoto druhu v poslední době dramaticky ubyly soukromé starosti nebo jejich osobní životy zevšedněly. Drama je třeba dělat z toho, co se děje kolem. Když už nic, skýtá takový postup naději, že hysterický křik o ohrožení všech získá více stoupenců a spolutrpitelů. Je samozřejmě pravda, že pokud dnes chcete někoho oslovit, musíte ho nejprve – obrazně řečeno – praštit kladivem. Běžnému hovoru jsme odvykli a podnětů je příliš. Šok získává posluchače spolehlivě. Nenápadně kritizovat nějaký konkrétní krok vlády nebo výrok jednoho politika je banální. Musíte zvednout prapor svobody a hovořit o ohrožení demokracie. Je třeba tvářit se, že už nikdy nebudou žádné volby, a je třeba vyvolat revoluci. Pamatuju si několik lidí, kteří po sněmovních volbách v roce 2010 propadli regulérní depresi, neboť prohrála levice. Dodnes jsou ochotni líčit tehdy vzniklou Nečasovu vládu jako gang zrůd osobně ožebračujících vdovy a sirotky. Bez ohledu na to, co si o Nečasově vládě myslíme, nejenže už dávno není u moci, ale sám Nečas je zapomenut a ze stran tehdejší vládní koalice některé zanikly a jiné to čeká. Obdobně se chovají kritici dnešní vlády, malující na zeď střídavě čerta nespoutané oligarchie a střídavě socialistického nebezpečí, jako by snad salonní levičáci z dnešní ČSSD, mírnější než beránci, v čele s premiérem Sobotkou byli nějakou obdobou řecké Syrizy. Čekají nás volby, po nichž se garnitura může obměnit, nebo také nemusí (a obmění se třeba při těch dalších), fakticky však není a nikdy nebyl důvod se vzrušovat.

Soukromí versus politika

Náhradním terčem je proto už několik let prezidentský stolec. Marné je opakovat, že bonmoty na setkání s občany nebo nějaký ten projev přízně či nepřízně z Hradu se skutečně nerovnají státnímu převratu, že jakkoli je slovo mocné, pořád ještě nemá hlava státu pravomoci, jimiž by mohla měnit režim, nastolovat diktaturu nebo byť jen reálně zasahovat do výkonné moci. Ještě marnější je dokládat, že ani to nemá současná hlava státu v úmyslu.

Už čtyři roky žijeme v permanentní prezidentské kampani, která nyní nabere na obrátkách. Proč ne, každý se potřebuje něčím bavit a výběr formální hlavy státu má k televizním reality show asi nejblíže. Dovedu i pochopit, že je člověk zklamaný, pokud neuspěje jeho favorit, nebo že může zcela seriózně kroky, projevy a názory tohoto i jiných

Schopnost rozeznat nebezpečí je přímým předstupněm ke schopnosti takovou situaci přežít.

prezidentů vnímat negativně a jako takové je samozřejmě i kritizovat a vymezovat se vůči nim. Co trochu racionální vnímání situace přesahuje, je prožívání toho, jak se chová nebo nechová prezident, coby otázky osobní cti, nebo dokonce života a smrti. Jako by to nebylo jedno. Jako by nebyly důležitější věci, které ovlivňují naši společnost výrazně víc a zásadněji. Jako by naše životy byly závislé na politice. Osobní je (také) politické, ale soukromí má vždycky větší význam než veřejný život. Pokud ovšem člověk netrpí nějakou závažnou poruchou

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.