Slova mají obrovSkou moc. když něco vySlovíte, dovolíte, aby Se to zrodilo.

Vy jste předtím vystudovala střední knihkupeckou školu, že?

Čtyři roky jsem pracovala v rámci praxe v pražském knihkupectví Fišer, které teď bohužel budou zavírat. Bylo to intenzivní a inspirující období, autogramiády mnoha skvělých spisovatelů, ráda na to vzpomínám. Devadesátá léta byla zvláštní, nějak dekadentní, ve společnosti bylo cítit osvobození i deziluze zároveň.

Dovedete si představit, že byste dělala něco jiného než herectví?

Klidně, většina povolání totiž vyžaduje určitou kreativitu. Čím dál víc mě přitahuje práce s přírodou a v přírodě. Teď hodně cvičím jógu a chci se jí věnovat, a možná jednou, časem, zkusit i učit.

Na jógu bych vás popravdě netipovala.

Praktikuji Aštangu Vinyasu, což je hodně dynamická jóga, vyvinula se pro lidi, kteří nežijou v klášterech a nemohou celé dny cvičit a meditovat. Je fyzicky náročná, zároveň je potřeba velká koncentrace a specifické dýchání, které vám nedovolí si někam v mysli odlétnout. Jsem blízko tomu, abych udělala poslední krok a začala se jí naplno věnovat, přijala veškerou kázeň a změnila i životní styl. Můj další krok k tomu, naučit se mlčet.

Proč mlčet?

Slova mají obrovskou moc. Když něco vyslovíte nahlas, dovolíte tomu, aby se to zrodilo. A já mluvím možná příliš, a často zbytečně. S tím souvisí i to, že mě trochu děsí, s jakými velkými a strašnými slovy teď veřejně nakládáme, jako by nic neznamenala.

Docela dost se vlastně mlčí i v divadelním představení Skugga Baldur, kde sama hrajete hned tři postavy...

Sjónova kniha Syn stínu, která je předlohou pro naši inscenaci, mě provázela již dlouhou dobu. Je to úzká novelka, minimalistická, některé kapitoly mají jen několik vět a zbytek stran je prostě nepopsaný, bílá plocha určená pro vnitřní obrazy, pro ticho, jako ledová pláň. Potvrzuje, že málo slov ještě neznamená malý příběh. Naopak. Zároveň má humanistické a altruistické poselství. Obsahuje „moje“témata: zkoumání zvířete v člověku, pudovost, cestu k intuici, soužití s přírodou i cestu k jednoduchosti.

Celou dobu vám koukám na vaše tetování na rukou. Co znamenají?

Na ruce mám islandský runový kompas Végvísir, který sloužil námořníkům či válečníkům, aby vždycky našli cestu domů. Kolem předloktí mám napsáno, „Omnia mutantur nihil interit“, což znamená, „Vše se mění, nic nehyne“, citát Ovidia z inscenace Skugga Baldur. A havrana, který je vlastně logem tohoto projektu. A na rameni ještě sněhovou vločku, kterou mám už asi deset let. Mám ráda, když se zkušenosti odráží na lidském těle. Jizvy, šedé

vlasy, tetování. ●