Trump? Ne, větší šok než on je vzpoura voličů

MF DNES - - FRONT PAGE - Milan Vodička zvláštní zpravodaj MF DNES v USA

Syn českých emigrantů Dan, nemocniční farmaceut na Floridě, měl jet se ženou Michelle a dcerkou Savannah do Kanady na prodloužený víkend. Ale vypadá to, že pojede jen se Savankou. Se ženou se rozhádali kvůli Donaldu Trumpovi. On je pro, což ona nemůže pochopit.

Běžný volební minipříběh. Ale tentokrát je americké napětí zesíleno něčím zcela novým. Ať už volby dopadnou jakkoliv, Amerika prožívá bezpříkladnou vzpouru, kterou spustil pocit, že byla podvedena, že líp už bylo a americký sen skončil.

Česky řečeno, zhruba půlka země má blbou náladu zabalenou do přesvědčení, že politici zradili své vlastní voliče.

Lou Mavrakis, starosta pensylvánského městečka Monessen, jež po zavření tamních hutí patří k nejchudším v USA, letos třikrát psal prezidentu Obamovi s prosbou, aby přijel a místním pozvedl ducha, protože ho volili. Stačilo by, kdyby aspoň zavolal. Monessen byl vždycky demokratická bašta. Z Bílého domu však nepřišla ani řádka. A tak starosta poslední dopis zakončil větou: „Je zcela zřejmé, že Demokratickou stranu včetně vás a Hillary Clintonové vůbec nezajímáme.“

Když to potom rozebíral s přáteli, napadlo je, že tedy na just pozvou Trumpa. A on v červenci přijel. První vysoký politik, který město navštívil od roku 1962, kdy tam byl John Kennedy.

Donald Trump na setkání v městečku Monessen řekl, co opakuje pořád: „Nedaří se vám dobře, nemáte práci, nevidíte dobře budoucnost svou ani svých dětí. Není to vaše chyba. Těm nahoře je to jedno, naopak z vaší situace těží, to oni umožnili, aby vaše huť skončila v Číně. A ti, kdo to spískali a dovolili, aby se to stalo, to přece zase nemůžou napravit. Já ano.“

Bílí Američané na to slyší napříč zemí. Vzpoura se teď spojuje jen s Trumpem, ale ve skutečnosti je daleko širší.

Prvním, koho výbuch amerického hněvu vynesl vzhůru, byl demokrat Bernie Sanders. „Jsem naštvaný,“volal a lidi oslovil tak, že ohrožoval i Hillary Clintonovou. Pak přišel i Trump s tím, že „na sebe oblékne kabát hněvu“.

To je teď, zdá se, poslední americká móda, protože rebelie jde napříč republikány i demokraty. Čísla z průzkumů, v nichž se Spojené státy tak vyžívají, jsou skličující.

Sedm z deseti Američanů řeklo v sondáži pro televizní stanici CNN, že jsou rozhněvaní na systém. K přesně témuž číslu se dobral také Wall Street Journal. Agentura Pew pak zjistila, že vládě věří jen každý pátý člověk. Pětaosmdesát procent lidí je nespokojeno s činností Kongresu a třem čtvrtinám se nelíbí, jak je země vedena. Nedůvěra v americké instituce je takřka historická.

Americká rebelie

Poslední rok se proto změnil v rebelii proti politikům. Během primárek se kandidáti obou stran zoufale snažili strhnout nálepku, že patří k establishmentu. Nabývalo to až komických forem, protože dokonce i bývalá první dáma, senátorka a ministryně zahraničí Hillary Clintonová v jedné debatě tvrdila, že s ním nemá nic společného.

Z televizních reklam v těchto dnech na lidi kouká Donald Trump a říká: „Amerika potřebuje někoho zvenčí, aby vysušil washingtonskou bažinu.“To spoustě diváků mluví z duše.

Jedním z nich je i Debbie Poolová, důchodkyně z Wisconsinu, která se přestěhovala na Floridu. „Trump říká naplno přesně to, co lidé chtěli konečně slyšet.“

Noviny citují řadu lidí, jako je Kraig Moss, jenž s kytarou obráží všechny Trumpovy mítinky, které stihne. „Představte si, že máte díru v domě a pořád za vámi chodí titíž lidé, že ji opraví, skasírují peníze a díra je tam pořád. Najednou je tady ale chlap, který k nim nepatří, už pár domů opravil, mluví jako dlaždič, a říká, že to dá do pořádku. Neříkám, že s ním ve všem souhlasím, dokonce bych si přál, aby mi to ulehčil a mluvil míň, ale já si ho na tu práci najmu.“

Starosta Lou Mavrakis mi řekl: „Měli jsme osm let Billa Clintona, pak přišlo osm let Bushe, pak osm let Obamy. A nezměnilo se vůbec nic.“

Náhle jako by lidé někoho měli. Je to sice miliardář, ale vidí věci jejich očima. Politici jsou podle nich odtrženi od reality, vedou si své vlastní války gangů, jako by vykonávali krevní mstu, a nejde jim o všeobecné blaho.

Někdy to tak i vypadá. Při kampani republikánský kandidát John Kasich řekl: „Byl jsem šokován zjištěním, jak je pro některé Američany život těžký. Někteří lidé, kteří přišli na mé mítinky, plakali. Vyprávěli mi své těžké příběhy a že prý nemají za kým jít. Nikdo jim nenaslouchá.“

Pointa? Překvapený John Kasich je v politice od roku 1979, byl řadu let senátorem a teď je šestým rokem guvernérem Ohia.

Pracující chudina

Je tady ale jedna záhada. Jak to, že rebelie přichází ve chvíli, kdy se americké ekonomice zase daří docela dobře. Pracovních míst přibývá, Amerika jako celek bere více peněz.

Ale to je jen částečná pravda. Celkově platy rostou, ale proto, že se prudce rozevírají příjmové nůžky. Ti, kteří měli normální příjmy, si nepolepšili.

Hněv a nedůvěra vychází z částí Ameriky, kde se lidé, kteří patřili ke střední třídě, nyní propadají do nové skupiny, jíž se říká pracující chudina. Zatímco dnes tvoří střední vrstvu polovina Američanů, v roce 1971 jich bylo víc než šedesát procent. To se projevuje nečekanými způsoby: Federální rezervní banka vydala zprávu, podle níž by skoro polovina Američanů měla problém, kdyby měla nenadálý výdaj ve výši 400 dolarů. Jedna pětina lidí má dvě zaměstnání a jedna třetina nemá důchodové pojištění ani úspory. Za posledních dvacet let se dokonce o pět procent snížila délka života Američanů s nízkým vzděláním.

A tak zatímco politici a média řeší Trumpovy urážky a další výroky, část Američanů zajímá úplně něco jiného. „Když naše vláda dává miliardy dolarů cizím vládám, proč nemůže pomoci našemu městu?“napsal v dopise Obamovi starosta města Monessen.

Podobně lidi taky zajímá, proč se místo nich řeší záchodky pro sexuální menšiny, jméno fotbalového klubu Washington Redskins (Rudoši) nebo to, aby ženy mohly bojovat v první linii, přestože armáda o to moc nestojí.

Rádi by věděli, proč jejich platy kvůli globalizaci stagnují, když se celý svět, jemuž Spojené státy šéfují, díky ní má stále lépe, ale možná právě na jejich úkor. A jestli to náhodou není tak, že Amerika opravdu nějak prohrává.

„Není to pro ně o hraničních zdech ani o zákazu vstupu pro muslimy,“říká Matt Borges, republikán z Ohia. „Je to všechno o tom, že lidé, za něž nikdo nemluvil, teď získali hlas, který říká: Washington funguje špatně a musí se s tím něco dělat.“

Kampaň z Marsu

Z pohledu Trumpových voličů, ale i vyznavačů Bernieho Sanderse, proto celá kampaň působí trochu jako z Marsu. Nejdůležitější v ní jsou e-maily Clintonové a Trumpovy osahávací eskapády, nikoliv problémy, které dávají zabrat průměrným Američanům.

Skoro by se dalo říct, že to letos byla postmoderní kampaň. Místo vážných témat se řešilo, že Trump naznačil velikost přirození, že jeho soupeř Ted Cruz ho obvinil z inkontinence. Demokratický viceprezident Joe Biden prohlásil, že kdyby byl na střední škole, vyřídil by si to s Trumpem za tělocvičnou – ručně. Když ten to přijal, řešila britská stanice BBC (ano, BBC) analyticky, kdo by koho přepral.

A pak si máte vybrat. Americká média vesměs šílí, že lidé chtějí volit Donalda Trumpa, ale protože se ani ona moc nevěnovala kandidátským programům, lidé se řídí pocity a přáními.

A ty zní, že by chtěli, aby už konečně bylo něco jinak a někdo mluvil za ně. Americká rebelie volbami neskončí, ať už vyhraje kdokoli.

Foto: Reuters

Clintonovou, nebo Trumpa? Američtí voliči nebyli ještě nikdy tak rozdělení jako při této volbě. Dnes rozhodnou, zda prezidentem bude Hillary Clintonová, nebo Donald Trump.

Foto: AP

Se mnou přijde změna Trump v předvolební kampani „oblékl kabát hněvu“a získal rozzlobené Američany, kterým se nelíbí, jak je země vedena.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.