Jak volí vzteklá Amerika

Ať už volby v USA dopadnou jakkoliv, rozbitou společnost nesjednotí. Jsou jen předehrou: vítěz nebude moci vládnout a Ameriku čeká zuřivá, naštěstí jen verbální občanská válka.

MF DNES - - NÁZORY - Alexander Tomský politolog

Vjednom se Američané od našeho Západu liší. Ačkoli se vyloupli z britského protestantismu, vytvořili nenapodobitelný, multietnický národ. Hluboce přesvědčeni, že objevili recept na prosperitu i kultivovaný život – a to nejen svůj, ale celého lidstva. USA na věčné časy: založily politické náboženství etického monoteismu, svobody, společenské rovnosti, individualismu, republikanismu, demokracie, svobodného obchodu a nízkých daní. Stát měl zajistit jediné, aby mohl každý jít svou cestou za štěstím.

Americká energie někdy karikovaná jako sen společnosti, kde se každý může stát milionářem, nejenže ze sta milionů evropských chuďasů vytvořila blahobytnou, světovou velmoc, ale nakazila své občany nevídaným idealismem, optimismem a dobrou vůlí, jakou národy staré Evropy neměly a nikdy mít nebudou.

Co se stalo, že se tak nečekaně v prezidentském duelu prosadil vejtaha, demagog, hulvát a nevím co ještě, který už porušil snad veškeré normy slušného chování? Zurážel ženy, jihoamerické přistěhovalce, svou protikandidátku obvinil z korupce a chystané manipulace voleb, žádná lež spiklenecké teorie mu není cizí: to Obama založil Islámský stát a Clintonová věděla o chystaném útoku na americké velvyslanectví v Libyi a patří do vězení, což také přislíbil, jako by prezident mohl zrušit právní stát.

Jaký paradox, že tuhle neoblíbenou, studenou a manipulativní ženu, která už jednou primárky prohrála a znamená pokračování Obamovy vlády, by hravě porazil kdokoli z těch, kdo v souboji proti Trumpovi neuspěli. Volba menšího zla je někdy nutná, ale ještě nikdy nevolilo v Americe tolik lidí jen z odporu ke kandidátovi druhé strany. Oba tábory nenávisti jsou téměř vyrovnané. Clintonová má šanci, protože státy mají daný počet volitelů a v těch lidnatých bere vítěz všecky, i kdyby vyhrál jen o pár hlasů. Více žen, Hispánců i republikánských špiček Trumpa volit nebude.

Kam se podělo nedávno tak typicky americké, puritánské zaujetí pro kultivovaného, morálně bezúhonného kandidáta na nejvyšší post? Kolik jen energie bylo vždy vynaloženo na prošetření manželské věrnosti a daňových odvodů? Co posedlo třináct milionů voličů republikánů, aby prosadili třikrát ženatého děvkaře, hulváta a narcise? Ale ani straně protivné nevadily pochybnosti o selhání jejich dámy v ministerské funkci, což by kdysi bohatě stačilo na diskvalifikaci.

Liberální média i mnozí konzervativci si vysvětlují Trumpův úspěch mobilizací dělnické a nižší střední vrstvy, jejíž příjmy dlouhodobě zaostávají v důsledku likvidace některých průmyslových odvětví a outsourcingu. Slibuje proto omezit globalizaci a masový příliv nekvalifikované imigrace, jež zvyšuje pouze životní úroveň vyšší třídy. Jistě, Amerika je plná zdevastovaných průmyslových měst, vysoce mobilní společnost si však poradila a manuální profese se přestěhovaly do služeb. Pomalý růst platů nevypovídá o zvýšené koupěschopnosti, globalizační výhodě levného zboží. Těžko mluvit o nějaké drastické mizerii, když se nezaměstnanost za pět let snížila z deseti procent na polovinu. Ekonomická vysvětlení bývají jen částečná. Něco jiného je, jak to lidé vnímají.

V americké společnosti už celá desetiletí probíhá kulturní válka dvou nesmiřitelných, ideologických táborů, řečeno jednoduše, liberálů a konzervativců. Republikáni, ta koalice tradicionalistů, libertariánů a evangelikálů v zápase s liberály ovšem prohrála. Nezabránila potratům, manželství homosexuálů ani omezení pornografie. Odluka státu a církve způsobila, že veřejný prostor nakonec ovládli liberálové. Svou zdánlivě neutrální ideologií multikulturalismu, antidiskriminace či zvýhodňování etnických i sexuálních menšin získali univerzity i střední školy a mohou teď v Americe napadat náboženství jako diskriminaci. Společnost se sekularizuje, polovina občanů nezná Desatero. Bill Clinton by jistě o generaci dříve neustál svou prezidenturu, když byl usvědčen z křivé přísahy, prohřešku závažnějšího než smilstvo.

Ale i tento spor je náboženský jen částečně. Utrpěl především americký sen o vyvoleném národě. Fiasko v Afghánistánu a Iráku, atentáty muslimských teroristů, dvojjazyčné nápisy Hispánců, jejichž počet stoupl z deseti (1970) na dnešních 56 milionů – a ti už nepřicházejí jako dávní nadšenci, aby se roztavili v americkém tyglíku. Vlajky se sice ještě vyvěšují, ale místo lásky k vlasti učí školy studu za vyvraždění indiánů, otrokářství a segregaci, napadají americký militarismus, někdy až k sebemrskačství. Není divu, že zvláště ti starší trpí ztrátou domova.

V celé té podivné liberální politice identity ras se nějak zapomnělo na bílé, a tak se Trump stal, jak už to v demokracii bývá, mluvčím zapomenuté, rozhořčené, vrstvy chudších, méně vzdělaných bělochů a navzdory svému pochybnému charakteru i vulgárnímu jazyku i tradičním obhájcem úspěšné a kdysi s výjimkou černochů přece jen etnoslepé národní výjimečnosti.

Tyto volby rozbitou společnost nesjednotí. Jsou jen předehrou, neboť poražení se s prohrou nesmíří a vítěz (nebude-li zavražděn) nebude moci vládnout. Ameriku čeká zuřivá, naštěstí jen verbální občanská válka a čtyřletá kampaň rozpolceného národa k příštím volbám, ve kterých už dnešní kandidáti nebudou. Často napadaný Trumpův populismus je ovšem přirozenou vadou demokracie bez aristokratických ctností, jak dobře věděli myslitelé starověku. Zničila ji bezbožná liberální inteligence (dnes spíš socialisté), protože bez předpolitického souručenství republiky se společnost stává hrůzným kolbištěm ras.

Clintonovou by hravě porazil kdokoli z těch, kdo v souboji proti Trumpovi neuspěli. Jaký paradox!

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.