Hrdinové umírají i se svými příběhy

MF DNES - - NÁZORY - — Luděk Navara

Už je jich jen pár, kteří dokážou vyprávět o nejdůležitějších událostech nedávných českých, slovenských a světových dějin tak, jak je sami zažili. Veterán Stanislav Hnělička, bojovník od Tobruku, k nim patří. Tedy patřil. Zemřel minulý týden, bylo mu 94 let.

Ke klíčovým událostem se zpravidla počítá těchto několik: druhá světová válka, komunistický převrat v únoru 1948, srpnová okupace v roce 1968. Hnělička zažil všechny. Tak to v Česku bývá: kdo se postaví jedné totalitě, toho už si další najde sama; takže kdo odvážně bojoval proti Hitlerovi, toho pak (zpravidla) pronásledoval Stalin. Hnělička zvládl ještě v okupačním zmatku roku 1968 hlídat vchod do libereckého rozhlasu, když odtamtud vysílali Jan Tříska s Václavem Havlem. Stihl tedy vlastně bojovat tak trochu i proti Brežněvovi a diktátory přežil všechny o tolik šťastných let! Jenže i hrdinové umírají a jejich příběhy s nimi. Můžete říct: je tu záznam jeho vyprávění, vzpomínka, nahrávka, film. Samozřejmě, ty už tu budou navždy, stejně jako vzpomínky na první či třicetiletou válku. Ale zbyly právě jen ty vzpomínky, nic jiného. Žádný pamětník, žádný svědek, žádný veterán. Přitom dnes často řešíme dilemata, která se nejspíš hodně podobají těm, která museli řešit i oni.

Až tu pamětníci nebudou, bude zase o trochu těžší nedělat stejné chyby.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.