A dur, Žbirkův první akord

Biografie nazvaná Zblízka líčí osudy Mira Žbirky od dětství v bilingvní a muzikální rodině po nedávný osobní triumf spojený se studiem Abbey Road.

MF DNES - - KULTURA - Václav Hnátek redaktor MF DNES

PRAHA Zpěvák a skladatel Miro Žbirka platí za československou hudební legendu, přesto, anebo možná právě proto s fanoušky nesdílel úplně vše. Více se otevřel hudebnímu novináři Honzovi Vedralovi, který jej zpovídal pro knihu nazvanou Zblízka. Nevyhýbají se tu ani nepříjemným tématům, naštěstí bez snahy o bulvarizaci.

Tak třeba dlouhá léta tabuizovaná traumatizující otázka sebevraždy Žbirkova nejstaršího bratra Jasona. „Od toho momentu je, myslím, můj život úplně jiný. Do té doby to bylo dětství. Potom, jak říkají Angličané, už nic nebylo jako dřív,“vzpomíná Žbirka věcně. Jason zemřel v únoru 1969 a hudebník dodnes neví, zda a případně jakou roli v tom sehrála půl roku stará sovětská okupace. „To téma bylo v rodině tabu. Všechno ohledně jeho smrti jsou jenom moje dohady,“říká.

Byli to přitom právě oba jeho starší bratři Tony a Jason, kdo ho, ať už vědomě, či ne, vedli k hudbě. Muzika u nich doma zněla z rádia a denně se hrálo i na kytaru, na kterou si nejmladší ze tří bratrů musel počkat, až mu vyrostou ruce. „Jednoho dne za mnou přišel Tony a ukázal mi, jak se hraje A dur. To byl můj první akord – a od té doby mi už nikdo žádný jiný neukazoval. Učil jsem se totiž sám,“vzpomíná Žbirka.

Dál se samozřejmě rozebírá zpěvákova zářná kariéra, tedy zážitky o poznání radostnější. I třeba z turné kapely Modus po Sovětském svazu. Tam sice hrozilo, že jim zničí aparaturu, a bydleli například v hotelu, kde se přepadali hosté, ale nešlo o život vždy. Třeba v Baku. „Místní se totiž rozhodli, že jim připomínám Johna Lennona, a pořád mi posílali drinky. Bylo na nich vidět, že už počítají do budoucna s nějakou samostatností. A my jsme pro ně byli symbolem něčeho ze Západu. Já jsem tam za chvíli ležel úplně pod stolem, protože každý si se mnou chtěl vypít,“líčí Žbirka.

Revoluční nahoru a dolů

Osnovu knihy tvoří jednotlivá Žbirkova alba, na jejichž pozadí se odkrývají mechanismy hudební branže před revolucí i po ní. „Různé zákulisní hry, ale i to, v jakých podmínkách žili muzikanti, kteří zářili z obrazovek. Nebo jak podstatný byl rozdíl mezi populární scénou v Česku a na Slovensku,“popisuje knihu Vedral.

Líčí se tu i paradox, že zatímco píseň V slepých uličkách se stala soundtrackem slovenské části sametové revoluce, deska K. O., jež vyšla v roce 1990, u posluchačů těžce propadla. „Nikdo se o album nestaral, nemělo pořádnou distribuci, nikdo si ho pořádně nekoupil. Tehdy mě to štvalo, ale už mi to vypadlo z paměti,“tvrdí zpěvák.

Miro Žbirka s Honzou Vedralem knihu Zblízka pokřtí 21. listopadu od 17 hodin v pražském Paláci knih Luxor. Se křtem bude spojena i autogramiáda.

Foto: archiv M. Žbirky

1966 Miro Žbirka se na kytaru učil sám, na fotografii jako náctiletý.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.