A co teď, Ameriko

Na vlastní kůži: USA si volily novou hlavu – a my jsme jim s tím „pomáhali“

MF DNES - - FRONT PAGE - Milan Vodička zvláštní zpravodaj MF DNES v USA

Tak jo, je načase, abych zachránil americkou demokracii. I když jen jako. O tom, kam se vrtne Amerika, budu rozhodovat pod basketbalovým košem. Zvláštní kulisy pro velké rozhodnutí: na stěně je velký plastový delfín, vedle žralok, o kus dál celá malá násobilka.

Na podlaze jsou namalované černé lajny na košíkovou a kupodivu taky na skákání panáka. Ze stropu visí šplhací lano, které je ležérně přehozeno přes další basketbalový koš.

Tak tady budu volit. V tělocvičně Lyles Crouchovy základní školy ve starobylém virginském městě Alexandria. Mezi cihlovými domy z 18. století je volební místnost, kde budu rozhodovat, jestli to bude Hillary Clintonová, nebo Donald Trump.

Což je výběr, který dělal těžkou hlavu i mnoha Američanům. Jak rozhodli, nebylo v době uzávěrky tohoto vydání kvůli časovému posunu ještě známo.

Přicházím k prvnímu stolečku, prokazuju svoji totožnost. Je na něm cedulka, že tady už žádné telefonování. Protože jsme v Americe, je tady taky nápis No smoking, i když koho by napadlo kouřit ve školní tělocvičně.

Paní u stolku mají před sebou laptopy a hledají mě, jestli jsem zapsaný v seznamu voličů tohoto okrsku. Stačil by i firemní nebo studentský průkaz.

Na seznamu nejsem. Ale mám protekci, protože za mnou stojí Johanna Knochová, hlavní komisařka v této volební místnosti. Navíc je to jenom jako.

Takže na seznamu jako jsem. Dostanu žlutou kartičku a pod koši ujdu šest kroků. Tam kartičku zase odevzdávám a za ni dostanu volební lístek v papírových deskách. Jsou na něm napsáni všichni: Clintonová, Trump, libertariánský kandidát Gary Johnson, Jill Steinová za Zelené a jako nezávislý Evan McMullin až z Utahu. Plus další věci, ale ty mě nezajímají, protože dodatkem Ústavy státu Virginia, kde se řeší jakési daňové záležitosti družek po zabitých hasičích, svět nezachráním.

Dalších pár kroků a můžu začít zachraňovat. Kdepak jsou naše plenty... Sednu ke stolu, na něm je ze tří stran malá a chatrná zástěna z bílého kartonu s americkou vlajkou. Asi aby se neřeklo. A propiska. Zaškrtnu jí, koho chci, a pak jdu k tomu hlavnímu. Tři stroje.

Jáchyme, hoď ho do stroje – tak se v Alexandrii rozhoduje o americkém prezidentovi.

Lidé nejdřív přiloží svůj volební lístek na monitor, ten naskenuje a načte, koho zvolili. Nic nechrastí. Pak mašina lístek mlčky spolkne a tím je odvoleno.

„A Spojené státy jsou zachráněny,“říká volební komisařka Johanna Knochová.

Stroj počítá účast a večer vyplivne výsledky voleb. Do té doby to drží v tajnosti.

Pak už jen dvě věci. Nejdřív předat prázdné desky Richardu Bawcombovi, který podle nich kontroluje, jestli stroj nešidí účast.

A potom to úplně nejdůležitější. Sheryl Swishenová už se nemůže dočkat. Sáhne na stůl a podá mi kulatou nálepku s nápisem „Odvolil jsem ve městě Alexandria“.

„Jsem tady ta nejoblíbenější osoba, každý mě má rád,“říká paní Swishenová, která všem pěkně po

americku zpěvavě poděkuje: „Děkuji vám, že jste voliiíííl!“

Není zač, nijak to nebolelo. Byl jsem s tím hotový za tři čtyři minuty a bylo jedno, že jsem všechno dělal jen jako. Lístek byl cvičný a ke stroji mě nepustili.

Pak sleduju lidi. Nevypadá to zrovna jako osudová volba. Čekají spořádaně a poněkud netečně, protože ve frontě si člověk moc zábavy neužije. Nebylo jich ani nijak moc, protože bylo brzy ráno.

Zdá se, že vyšlo nějaké nařízení, že každý druhý volič musí mít v ruce kelímek s kávou. Tady to dodržují. Jeden tatínek si ale místo kelímku nese holčičku, jeden chlapeček má na hlavě citronovou čepici s obrovskými tykadly. Jeden mladý muž očividně na chvíli přerušil joggování, má tepláky, lehce zpocené tričko a kolem pasu bundu.

Je klid. Ale za zástěnami selanka končí, tak se vede politická válka. Kouká na to právník demokratů Bill Livingstone. Má rád české pivo, Prahu a musel vstávat ve čtyři. Za demokraty tady dohlíží na to, aby, jak říká, „bylo všechno čestné“. Republikán tady ještě není. Nuda? „Kdepak,“říká ironicky, „je nádherné sledovat demokracii v akci – to je skoro jako dívat se na fotbal.“

Když se ptám venku, koho lidé volili, slyším jen jedno jméno. Alexandria je silně demokratické město. Lian Whitakerová, finančnice Lorry Waxová a všichni další včetně Davida se zlatým retrívrem Googlem dali hlas Hillary. Pak jsem našel i trumpovce. Gary Sarnoff, autor knížek o historii baseballu a fotbalu, řekl: „Jsem republikán. Ale i kdybych jím nebyl, volil bych Trumpa, protože co říká, má hlavu a patu.“

Přicházeli další a další lidé. Stroje neúnavně polykaly jejich hlasy. Komise začínala cítit první únavu. „Vstávala jsem ve tři padesát, byla jsem tady ve tři čtvrtě na pět,“řekla Johanna Knochová.

Amerika měla včera hodně dlouhý den. A čekala ji ještě delší noc.

Foto: AP

Hořké rozhodnutí Tyto prezidentské volby byly pro Ameriku mimořádné – mnoho lidí dalo hlas kandidátovi, ze kterého nebyli nijak nadšení. Ať už to byl Donald Trump, nebo Hillary Clintonová

Foto: Reuters

Donald Trump Donald Trump si dal načas. Hlasovat v New Yorku přišel až kolem poledne.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.