Heydrichova zatáčka a permanentní zácpa

MF DNES - - NÁZORY -

Můj děda se narodil v jihočeských Opařanech. Vyučil se zámečníkem. Do učení a pak i do prvního zaměstnání jezdil do Bechyně. Na kole. Každý den dvanáct kilometrů tam, dvanáct kilometrů zpátky. Jelikož to bylo ve dvacátých letech, byla to fuška. Přestože už byla vynalezena přehazovačka, ta první spatřila světlo světa v roce 1911, stejně jako můj dědeček, jeho kolo určitě měnič převodů nemělo. Takže v každé roční době vyrážel za tmy na svém nezávodním bicyklu do Bechyně a za tmy se vracel domů.

Dědečkovo zábradlí

Ve dvacátých letech nastala potřeba vybudovat v Bechyni most, který by umožnil prodloužení elektrické dráhy od Tábora do centra města. Nový obloukový most se začal stavět v roce 1926, slavnostně jej otevřeli 28. října 1928, k desátým narozeninám republiky. Děda byl jedním ze čtyř set lidí, kteří na stavbě klenoucí se vysoko nad Lužnicí pracovali. Jako kluk jsem s ním stál na hradbách bechyňského zámku a starý pán ukazoval k mostu a chlubil se: „Vidíš to zábradlí? Tak to jsem dělal já!“

Když přišla po černém pátku v roce 1929 velká ekonomická krize, odstěhoval se děda jako spousta jiných do Prahy. Jenže práce moc nebylo, tak dělal, co se namanulo, aby se uživil. Ještě před druhou válkou se začal živit jako řidič tramvaje. V květnu dvaačtyřicátého roku uvázl v koloně tramvají před zatáčkou, v níž českoslovenští parašutisté provedli úspěšný útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Tím místem dnes jezdím do práce. Od roku 2009 tam stojí památník Operace Anthropoid. Mám monument dobře nastudovaný. Hledím na něj v poslední době o mnoho déle, než bych chtěl. Libereckou ulicí a navazující V Holešovičkách se šine kolona automobilů pomaleji než krokem.

Částečně za to může na hlavu padlé plánování oprav pražských ulic, zčásti havarijní stav komunikací.

Výsledkem je série dopravních omezení, jejichž součtová efektivita je zničující. Propad stoky na dlouhé měsíce zavřel pro auta vysočanskou estakádu. V Holešovičkách zase kvůli opravě kanalizace v havarijním stavu silničáři zabrali pruh vozovky v obou směrech. Na Jižní spojce za Barrandovským mostem, tedy na místě dvacet kilometrů vzdáleném od Holešoviček, se také cosi opravuje. Nejen ve špičce kvůli tomu vzniká neprostupná zácpa. Jak se kolona protahuje směrem k tunelovému sytému Mrázovka – Strahovský tunel – Blanka, nastane regulace vjezdu do podzemí. V Troji, na začátku Blanky, padne červená a auta se začnou hromadit Holešovičkami vzhůru, daleko na dálnici číslo 8. Kdo jede ku Praze od severu, zdrží se hodinu i déle. Každý všední den.

Ano, kdo si teď pomyslí, že si nemám vozit zadek v autě, když mi vadí zácpy, má pravdu. Mohl bych se vydat do zaměstnání hromadnou dopravou. Ale to bych strávil cestou do práce a z práce denně v součtu tři a půl hodiny. Výborným řešením by byla kombinace: dojet na kraj města autem, zaparkovat u metra a za půl hodinky dojet podzemkou do práce. Jenomže po nedávném rozšíření modrých zón je nemožné najít ráno na kraji Prahy parkovací místo. Mohl bych jezdit na kole, jako jezdíval můj děda, zvlášť když dnes už má každé přehazovačku. Jenže to bych šlapal do práce a z práce čtyři hodiny, den co den. Takže zase nic.

Co z toho plyne? Vlastně nic. Jen malý významový paradox. Ač je to situace k podělání, musím si zvyknout na permanentní zácpu.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.