Glosy

MF DNES - - NÁZORY -

Nikdy se žádné jídlo nejí tak horké, jak se uvaří. To platí i pro nového amerického prezidenta. Pokud na něj budeme od samého počátku koukat skrz prsty a ošklíbat se nad jeho populismem a údajnou stupiditou jeho voličů, uděláme stejnou chybu, jakou udělala armáda amerických politologů a novinářů dávno před jeho zvolením. Proto jsou ještě teď všichni v šoku.

Jenže Trump není náhoda a jeho výhra není žádná chyba v matrixu. Kdo má oči k vidění a uši ke slyšení, ten už dávno před volebním úterkem věděl, že Ameriku čeká větší změna než jen výměna prvního prezidenta tmavé pleti za první americkou prezidentku.

Za prohru Hillary Clintonové přitom nemůže jen její chladně vykalkulované vystupování a špatně skrývané zdravotní problémy. Za její prohru může především touha Američanů po změně. A to nejen po změně v Bílém domě, ale hlavně po výměně washingtonského establishmentu, který voličům minimálně od 90. let nabízel velmi podobné kandidáty bez ohledu na jejich stranickou příslušnost. Nic to nesymbolizuje lépe než podpora, kterou Clintonové vyslovil „konkurenční“klan Bushů. Hledal-li Trumpův tým nejlepší symbol zakonzervované a do velké míry i zkorumpované americké politiky, pak mu ho tímto gestem poskytli sami její nejviditelnější protagonisté včetně demokratické kandidátky.

Vítězství Trumpa má svou logiku, která leží v Američany vzývaných národních hodnotách.

Takovou situaci už Clintonová nemohla ustát.

Přesto ona i další členové washingtonského mocenského kartelu žili v iluzi, že volby je možné vyhrát. Velký podíl na tom mají skoro všechna hlavní americká média, která celým systémem prorostla a v kampani se chovala vůči Trumpovi i Clintonové zcela neslýchaně. Nepokrytým straněním demokratické kandidátce však novináři dávali najevo především to, že už dávno rezignovali na své hlavní poslání – to znamená reflektovat realitu – a naplno se zapojili do politických her. Pro diváka, který neuvěřil banální pohádce o šíleném Donaldovi a rozumné Hillary, to bylo jasné minimálně od chvíle, kdy Trump zvítězil v republikánských primárkách. Další voliči na to možná přišli až těsně před hlasováním, ale evidentně se jich našlo dost na to, aby tato mediální manipulace selhala.

Dokonce je možné, že kdyby se média méně zabývala podružnými tématy kolem Donalda Trumpa, o to více naslouchala jeho voličům, a dokonce jim místo jejich permanentního urážení a ponižování dala pořádný prostor, nemusel republikánský kandidát zvítězit. A možná by i předvolební průzkumy poskytovaly přesnější obrázek o voličských náladách. Ale to už jsou jen pouhá kdyby, na něž se nehraje.

Trumpovo vítězství je totiž také protestem proti státy řízenému procesu globalizace ekonomiky. Velká část Američanů evidentně cítí, že z nich globalizace udělala poražené a zvítězily korporace, které si pak z vydělaných peněz kupují nájemníky Bílého domu. Proto volili Trumpa, který jim ve své kampani dával naději alespoň tím, že k nim mluvil. To někdy stačí.

Můžeme teď donekonečna rozebírat, nakolik bude Trump schopen své sliby plnit. Zda dostaví zeď proti imigrantům z jihu, zda Spojené státy seškrtají své příspěvky Severoatlantickému paktu, nebo zda se mu podaří Američanům vrátit práci, která s jednosměrnou jízdenkou odplula do Asie.

Samozřejmě to nebude tak horké. Bílý dům srovná každého a je jasné, že i Donald Trump bude chtít, aby jméno, na němž si tolik zakládá, v seznamu amerických prezidentů nic nepošpinilo. Neudělá žádnou šílenost. Ale bude své voliče muset udržet v naději, že pro ně něco dělá.

V tom se však od médii tak adorovaných „rozumných“politiků v ničem neliší. A že udělali pořádné boty, za něž by je novináři měli peskovat ještě dnes. Kořeny finanční a hospodářské krize naplno odstartované v roce 2008 leží hluboko v 90. letech v éře Billa Clintona, George W. Bush má zase na svědomí rozklad Blízkého východu a právě jemu může Evropa do značné míry poděkovat za současné problémy spojené s migrační krizí. V tomto ohledu ostatně za Bushem mladším nijak nezaostával ani Barack Obama. Těžko si představit, že by právě příští prezident uměl napáchat ještě větší škody.

Vítězství Donalda Trumpa má svou hlubokou logiku, která leží v Američany tolik vzývaných národních hodnotách. V neposlední řadě je to vítězství toho, čemu se říká americký sen. Spolu s Trumpem ho teď sdílejí i jeho voliči. Samozřejmě časem procitnou. Ale proč by to právě teď měla být nějaká katastrofa?

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.