Ne ruka, to duše maluje

MF DNES - - PRAHA -

Jak dlouho vám trvá obraz namalovat?

Když je čas, baví mě to a nebolí mě záda a za krkem, tak třeba týden. Tím, že pracuji ještě jako psycholog v Psychiatrické nemocnici Bohnice a starám se o rodinu, nemám vždy tolik času. Proto může obraz zabrat klidně i tři měsíce.

Využíváte svoji dovednost i při práci v nemocnici?

Ano, s pacienty dělám arteterapii. U toho však já sama nemaluji. Spíš je k něčemu vedu a pak chci, aby o tom mluvili. Myslím, že malování obecně má pozitivní vliv na psychiku člověka. I já chodím malovat, když chci klid, odpočinout si a mít čas sama na sebe.

Jak na vaši tvorbu lidé reagují?

Moje dovednost je pro ně něco netradičního a zajímavého. Říkají, že to musí být určitě hodně těžké. Já si ale myslím, že když chce někdo něco vytvářet, je úplně jedno, jestli to dělá ústy, nohou nebo rukou. O svých obrazech často diskutuji se starší dcerou a její názory mě inspirují. Největším kritikem jsem si ale já sama a pak můj muž. Ten mi

Nová budova Národního muzea, Vinohradská 1, Praha 1

do 30. listopadu 2016 Svá díla vystavují čeští i zahraniční handicapovaní umělci, kteří malují ústy a nohama. Jsou to lidé, kteří vlivem úrazu, nemoci či vrozené vady ztratili tvořivou schopnost rukou. V České republice je prezentuje Nakladatelství UMÚN s.r.o.

mnoho pláten vyrábí a pomáhá mi při závěrečné povrchové úpravě obrazů. O jeho připomínkách vždy popřemýšlím, ale obraz se musí líbit především mně, pak až může mezi lidi. Když s ním nejsem spokojená nebo mi na něm něco nesedí, tak to nepustím dál.

Máte nějaký oblíbený motiv?

Nejraději maluji portréty a lidská těla. Hodně ráda mám také i abstrakce. Je však potřeba mít konkrétní představu, aby z toho nebyla jen nějaká čmáranice. Ráda maluji i akty, ty jsou teď k vidění na výstavě Národního muzea s názvem Ne ruka, to duše maluje. Ze čtyř mých vystavených obrazů jsou dva akty, zbylé dva jsou portréty mých dcer – Julie a Marie.

Vaše dcery také malují?

Ano, také a moc rády. Nikdy jsem je do toho nijak nenutila, možná se inspirovaly mnou. Ony ovšem malují klasicky rukou, ne ústy.

Kdo inspiruje vás?

Hodně se mi líbí tvorba Marka Chagalla. Ale nesnažím se ho nějak napodobovat. Pokouším se o svůj vlastní nápad, do kterého pak vložím fyzické úsilí a dostanu jej na plátno. Inspiruji se tedy pouze svými myšlenkami. Jako předlohu však někdy využívám fotky.

Máte nějaký malířský sen?

Vždycky jsem chtěla mít svůj vlastní ateliér, což je však sen, který se mi nejspíš nikdy nesplní. Měla bych v něm rozdělaných několik obrazů a chodila bych od jednoho k druhému a vždycky k němu něco dodělala. Mimo oblast výtvarnou bych také ráda žila dobrý život, což si myslím, že se mi daří.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.