Vstupenky na Norsko

MF DNES - - SPORT - Jan Palička fotbalový reportér MF DNES

To zas budou nervy! Petr Čech a jeho nejbližší se zítra večer v Londýně posadí na gauč, zapnou televizi a tep bude stoupat. Možná se sedmiletý Damián zase zeptá: „A tati, proč ty tam nejsi?“

Kolikrát už musel slavný brankář vysvětlovat, proč řekl fotbalové reprezentaci sbohem. „Ale srdcem jsem v nároďáku pořád,“tvrdí.

To musíte soucítit, když se Česku zrovna moc nedaří. Pokud v pátek neporazí Norsko, může se pomalu kvalifikace o mistrovství světa zabalit.

Já věřím. Moc mi záleží na tom, aby to kluci zlomili. Proto jim říkám: Jsem s vámi!

Jak vlastně prožíváte éru po Čechovi?

U televize a s horečkou. Bývám nervózní jako pes, ruce mi cukají. Mám to tak odmalička, co jsem začal fandit českým sportovcům. Tenis, basket, házená, hokej... To je jedno, co zrovna běží. Ale fotbal je samozřejmě ještě o úroveň výš, protože reprezentace byla velkou součástí mého života. S devadesáti procenty hráčů jsem ještě v červnu nastupoval. Vím, co pro ně znamená, že můžou oblékat dres se lvíčkem. Že by fotbalová reprezentace zlomila prokletí stadionu Eden ve Vršovicích? Kéž by! Už zítra od 20.45 se tam hraje světová kvalifikace proti Norsku.

„Doufáme,“prosí brankář Tomáš Vaclík. V prodeji zbývá ještě více než dva tisíce vstupenek.

Vstupenky na páteční zápas pořídíte v předprodeji na webu www.vstupenkyfotbal.cz.

Nechybí vám ten dres?

I když už nejsem v týmu, pořád s ním zůstávám. Stal jsem se velkým fanouškem na dálku.

Dětem nevadí, že už táta není reprezentant?

Možná, ale zase mě mají doma pro sebe. Z televize je táta nepohladí.

Upřímně, zatím jste ani jednou neměl nutkání, že by vás odchod zamrzel?

Ne. Rozhodl jsem se po dlouhém a pečlivém zvažování a jsem si jistý, že jsem udělal správně. I když je pro mě zvláštní sledovat nároďák jen v televizi, byl čas uvolnit místo ostatním.

Ti ostatní zahájili kvalifikaci rozháraně, ve třech zápasech nedali jediný gól. A vy pořád věříte?

Věřím. Stačí série tří čtyř vítězství a baráž může být naše. Skupina má jasného suveréna v Německu, ale jinak je úplně vyrovnaná. Když chytneme vlnu, půjde to. Viděl jsem všechny naše zápasy a některé pasáže byly hodně dobré. Agresivita, rychlost, energie, presink, nápad. Jenže bez gólů je vždycky potíž.

Co s tím?

Bojovat a neztrácet víru. Fanoušci si zvykli, že z každé kvalifikace, o Euro obzvlášť, se postupuje víceméně automaticky. Jenže nezapomínejte, že nejdřív to ti na hřišti vždycky musí nějak uhrát, ukopat. Stojí to spoustu sil a není to zadarmo. V kvalifikaci ani tak nezáleží na výkonu, ale výsledek být musí. Možná by neuškodilo, kdyby fanoušci přišli, zaplnili Eden a podpořili. Třeba stačí jeden náhodný gól, který uklidní. Jedna výhra, která dodá sebevědomí, chuť a pohodu. S fanoušky za zády to bývá snazší.

Co byste do Prahy vzkázal bývalým spoluhráčům?

Věřte v práci, kterou děláte. Buduje se nový tým, který potřebuje podporu. Ne že se první krok nepovede a zlomí se nad ním hůl. Spousta hráčů, kteří dřív byli jen v uvozovkách součástí týmu, teď musí vystupovat v roli tahounů, což nebývá úplně snadné. Láďa Krejčí, Jirka Skalák, Marek Suchý, Tomáš Vaclík, všichni útočníci... Potřebuje to čas.

Rekordních 124 zápasů a konec. Teď už brankář Petr Čech fandí jen na dálku. „Pořád pevně věřím, že si světovou baráž zahrajeme,“říká.

Vy máte zprávy z fronty?

Jasně. Píšu, volám, udržuju si kontakty. Před Norskem mám pocit, že všichni věří. Kluci udělají všechno, aby to zlomili. Snad přijdou fanoušci, aby v tom tým nebyl sám.

Za vaší éry jste podobně důležité zápasy obvykle zvládli. Čím to bylo?

Nepochybovali jsme, nekoukali doprava doleva. Nepřemýšleli jsme o tom, co by bylo, kdyby to náhodou nevyšlo. Navíc bych řekl, že čeští sportovci mají v krvi kuráž. Když jim teče do bot a jsou až po krk v bahně, dokážou se vyhecovat a dostat se zpátky na pevnou zem. My to tak v nároďáku měli.

Ale vy jste měli daleko silnější generaci, víc osobností.

To nelze popřít, ale ani teď neexistuje jiná cesta než jít a bojovat naplno. Nic nebalit předem, nic neodpískat. Porazíme doma, venku Norsko, dvakrát San Marino, vyhrajeme v Severním Irsku a jsme tam.

Nevzal jste to trochu moc hopem?

Defenzivu máme dobrou, v brankářích problém není, mezihra se daří. Stačí profouknout finální fázi.

Tak jinak. Co je pravděpodobnější: anglický titul pro Arsenal, nebo postup na mistrovství světa?

Víte co? Zavolejte mi v sobotu, do té doby s odpovědí počkám. V pátek se ukáže. Výhra by nám vrátila sebevědomí a matematickou výhodu.

Mimochodem, pochvaluje si klubový trenér Arsene Wenger, že vás má jen pro sebe?

To se musíte zeptat jeho, ale každopádně je jasné, že ušetřím dost energie. Věřím, že se díky tomu moje kariéra v Arsenalu prodlužuje.

Takže vaše letní rozhodnutí plní účel?

Momentálně naprosto. Čas, kdy nesedím v letadle a nečekám dlouhé dny v hotelu, využívám pro sebe, pro trénink a pro rodinu. Během sezony, která je sama o sobě psychicky náročná, je to osvěžující poznatek. Vím, že bych to ještě zvládl i s reprezentací, ale nebyl jsem si jistý, jestli dlouhodobě. Byla by ode mě hloupost jít do něčeho, o čem jsem nebyl přesvědčený, že dokončím. Je lepší, že teď fandím na dálku.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.