CENY SKIPASŮ

Lyžařská sezona 2017 – na co lákají areály 22 lyžařských novinek magazín

MF DNES - - FRONT PAGE - FILIP SAIVER

Nemají hlavy vytočené vzhůru, přesto jim neunikne nic, co se nad nimi děje. Řídící letového provozu přesně vědí, co se v daný okamžik odehrává na obloze, i když jsou přes celou jejich místnost takřka úzkostlivě zataženy žaluzie, takže se tu musí svítit i ve dne.

Lidé, na jejichž konání závisí nespočet životů „tam venku“, ven vidět nepotřebují. Ne že by nebyly jejich oči důležité, většina z nich má však dokonalý přehled o prostoru, kam zrakem nedohlédnou.

Přitom pracují pod nepředstavitelným tlakem: „Nesmíme udělat jedinou chybu. Tohle není počítačová hra, nemůžeme si dovolit game over,“říká Richard Klíma, šéf vnějších vztahů Řízení letového provozu.

Perutě a Peroutka

Poetický popis povolání, jemuž je tento článek věnován, by snad mohl znít, že řeč je o strážných andělech, kteří sice nemají křídla, avšak ze země hlídají bezpečí těch, kteří za pomoci křídel právě letí vzduchem.

Poetický byl i Tomáš Garrigue Masaryk. „Vzduch je naše moře,“prohlásil první československý prezident, avšak můj zájem o správce tohoto moře nepodnítil on, nýbrž jeho současný nástupce.

Miloš Zeman se před pár týdny opozdil cestou do Bratislavy na pohřeb bývalého slovenského prezidenta, načež ústy mluvčího Ovčáčka z meškání obvinil právě řídící letového provozu. Pod tíhou důkazů se jim Ovčáček posléze omluvil – vnucuje se žert lacinější než letecká nízkonákladovka, že čehosi podobného by se „po lidech od perutí“mohl dočkat i Peroutka.

Bude-li člověk v lacinostech pokračovat, napadne ho, že lepší propagaci řízení letového provozu než od Hradu by nevymyslela žádná PR agentura. Jenže pravda, že špatná reklama je taky reklama, platí tehdy, kdy nemáte žádnou dobrou reklamu.

A to není případ řízení letového provozu.

Miliony pasažérů nastoupí v pořádku do letadla a miliony pasažérů z něj zase v pořádku vystoupí. Jaká lepší reklama může být?

Přelety nad českým hnízdem

K dokonalému přehledu o tom, co se děje „nahoře“, slouží to „dole“. Konkrétně metr tlustá podlaha, nora pro osmisetkilometrového hada kabelů, zajišťujících provoz zařízení v sále, kde se řízení vzdušného prostoru nad Českem odehrává.

Sál se nachází v moderní budově v Jenči, kousek za Prahou, na dohled ruzyňského letiště s věží. I v ní sedí řídící, jejich zaměstnání se totiž dělí na dvě sekce, jež na sebe plynule navazují, nejsou ovšem zástupné.

Lidé ve věži se starají o hladké starty a přistání. „Jsou zodpovědní za fázi letu, kterou mohou vlastníma očima kontrolovat,“popisuje Klíma.

Když se – simsalabim! – staradaru, ne z letadla tečka na řízení se z Ruzyně přesouvá do Jenče. Zatímco řídicí věže fungují kromě Prahy logicky i na letištích v Brně, Ostravě či Karlových Varech, za žaluziemi v Jenči je obsluhován celý vzdušný prostor nad Českem, je pečováno o všechna letadla nad zdejším územím.

Těch není málo, byť většina nezamíří dolů a jako tažní ptáci republiku přeletí. Česko je tranzitní zemí, vzdušným mostem mezi Západem a Východem, proto – a také díky vlídným cenám – „plave v moři“mnoho létajících korábů, jimž se vyplatí klička pro přelet nad českým prostorem. „Letos zřejmě poprvé přesáhne počet přeletů 800 tisíc za rok, přičemž ještě v roce 2005 byl tento počet poloviční,“říká Klíma.

Rekordním dnem byl 30. červenec, protože vzdušné moře je sice fajn, ale nejlepší je, když jím letíte o dovolené za mořem se slanou vodou, z tohoto důvodu je v létě v oblacích i na ranvejích největší „frmol“. 30. července se nad tuzemskem uskutečnilo 3 018 leteckých pohybů za den, za hodinu jich bylo až 200.

„Když zprůměrujeme, že každé letadlo má 150 pasažérů, pak neseme zodpovědnost za 120 milionů cestujících ročně,“pokračuje v číslech Richard Klíma. „V systému se nutně vždy najdou hluchá místa, před pár lety to byl například výbuch sopky na Islandu, ale my o žádných v tuto chvíli nevíme.“

Vířivka v pracovní době

Dutý zvuk zabouchnutí dveří na palubě je zvukem ohlašujícím, že strážcům nebes započala práce. Aspoň u letadel startujících z Česka, pracovníkům v Jenči začne práce i v okamžiku, kdy se nad tuzemský prostor dostane letoun – souběžně s tím se jeho silueta objeví na počítači.

Než se ovšem před počítačem objeví silueta nového řídícího,

trvá to dva roky. Výcvik se týká asi dvaceti vyvolených z konkurzu, do kterého se každým rokem hlásí přibližně tisíc zájemců. Vybraní šťastlivci jsou cvičeni na simulátorech věrně kopírujících skutečnou techniku. Kopírovaná vlastně není výhradně technika: za rohem místnosti, kde trénují adepti, sedí takzvaní pseudopiloti, což je opravdové povolání lidí, kteří hrají piloty: v této roli komunikují se cvičícími, vytvářejí jim i limitní stavy, kupříkladu, že letadlu vzplanul motor.

„Přesto někteří vyškolení až v ostrém provozu zjistí, že na to nemají, že nezvládají skutečný stres,“prozrazuje Markéta Fraňková, jež prošla konkurzem složeným z náročných psychotestů, simulace zátěžových situací a zkoušek rychlého rozhodování, takže by z ní měla v dohledné době být slečna řídící. „Sama jsem na sebe zvědavá, jak to zvládnu. Správně bych neměla mít obavy, ale musím přiznat, že mám.“

Obavy, jinak řečeno respekt, jsou patrně na místě, máte-li v rukou spousty životů. Prsty na těchto rukou si můžete v případě potřeby ohřát, když si zapnete vyhřívání desky pracovního stolu. Součástí snahy, aby měli řídící co nejvíc komfortu, nic je nerozptylovalo a mohli se maximálně koncentrovat, jsou i tenisové kurty, tělocvična, vířivka nebo masáž, to vše pod střechou budovy v Jenči.

Desetihodinové směny jsou organizovány tak, že po dvou hodinách práce následuje hodina potřeba vinného a placeného odpočinku, v jehož rámci je možné jít právě do vířivky, na masáž a tak dál. A po pauze si řídící sedne k jiné práci, než vykonával předtím, aby nepropadl rutině.

Rozkrájená oblaka

Modrý klín na západě, červená dole na jihovýchodě, nahoře na severu sněhově bílá. Mapa republiky je pro oblastní řízení letového prostoru v Jenči „rozparcelována“do tří barevných sektorů zhruba ve tvaru české vlajky. Kromě geografických sektorů existují další čtyři sektory, jimiž je nebe nad Českem rozkrájeno na výšku. Dohromady je tak nad republikou tucet sektorů, ty se pro přelety otvírají a zavírají v závislosti na hustotě provozu a počasí.

Každý sektor má dva řídící: jeden „diriguje“vymezený prostor, druhý komunikuje s ostatními stanovišti. Ač musí být vykonáván špičkovými odborníky a za pomoci sofistikovaných metod a přístrojů, základní úkol je prostý: zabránit, aby se letadla dostala nebezpečně k sobě, vytvořit kolem každého z nich pomyslnou bublinu, přičemž bubliny se nesmí vzájemně protnout.

Horizontální rozestup mezi letícími stroji nesmí být menší než 10 kilometrů, což není zbytečný luxus s ohledem na to, jakou rychlostí se letadla pohybují. Překvapit může předpis týkající se toho, jak mohou být letadla nad či pod sebou: vertikálně se mohou minout na vzdálenost pouhých 300 metrů, pozorný cestující tak může – v nadsázce řečeno – téměř rozeznat, zda se pilot druhého letadla stihl ráno oholit.

Řídící sektorů predikují dráhy jednotlivých linek a posílají letadla z jednoho bodu na druhý (body mají jména, namátkou Gosek, Lomki, Pemur). Kdyby se přesto náhodou letadla přiblížila natolik, že by je od apokalyptického „polibku“dělily dvě minuty, pak...

„To se nesmí přihodit,“upozorňuje další budoucí řídící Petr Louda, pak ovšem připustí, že kdyby taková situace nastala, na počítači se zobrazí výraznou červenou linkou a výstražným pípáním, takže je stále relativně dost času problém vyřešit.

Řídící též odklánějí letadla mimo vojenský prostor: je-li uzavřen, na mapě v počítači vyroste „plot“, za který se nesmí. Řídící se také snaží vyhovět žádostem pilotů, aby obletěli bouřku – většinou se to daří, jen v letních měsících, kdy je „nahoře nával“, je občas nutné nařídit trasu mezi blesky a turbulencemi.

Řídící rovněž řeší nenadálé potíže: prasklé sklo v kokpitu, zdravotní indispozice, nemožnost přistání kvůli závějím a po-

dobně. V „moři vzduchu“hledají v takových případech pro letadlo jiný přístav.

Jenečský sál je vyveden v barvách, jež mají do duší přítomných vnést harmonický klid. O totéž se snaží tlumené osvětlevedoucí ní. Na stupínku operuje provozu a mimo jiné i zástupci armády starající se o vojenské letky.

Před nimi rozdělují čtyři řady konzolí řídící provozu nad Českem od řídících pro přiblížení k letišti. Přistání přebírají řídící na věži, pražské letiště je vybaveno technologií, díky níž lze na Ruzyni dosedat dokonce i za mlhy.

Zvuk otevření dveří na palubě (nebo opuštění českého vzdušného prostoru) je pro řídící opakem zabouchnutí: skončila práce, u níž je jiný než zdárný výsledek nepřípustný.

Jede Zetor, jede do hor

Povolání řídícího letového provozu se vyvinulo z profese radiotelegrafisty; přestože od dřevních dob letectví uplynulo jen něco málo přes 100 let, vývoj odvětví vypadá jako sprint z pravěku do budoucnosti.

Jedna historka z leteckého pravěku hovoří o poválečné montáži navigačního majáku pro zpřesnění letové cesty mezi Sliačem a Košicemi, kvůli níž technici podstoupili strastiplnou odyseu Slovenským rudohořím. Při stoupání do kopců se převažoval traktor značky Zetor vlekoucí konstrukci vysílače a příslušenství, takže museli účastníci výpravy usedat na žhavou přední kapotu, pod kterou se přehříval motor a pára z chladiče znesnadňovala držení. Když konečně po přískocích dorazili do obce Mokrá Lúka, museli s místním farářem dojednat vztyčení stožáru na pozemku v sousedství fary a hřbitova.

Takže hurá a sláva? Nepředbíhejme. Za pár let bylo rozhodnuto o stěhování zařízení do Jelšavy, kde žil opak vstřícného faráře, takže montéry směsí slovenštiny a maďarštiny proklel a hle – řidič autojeřábu se propadl až po dveře do hnojiště. „Ještě několik měsíců připomínala kabina tatry a karoserie autojeřábu čichovými vjemy tento trest boží,“píše se v knize Historie řízení leteckého provozu.

Jenečský sál je klimatizovaný, moderní, čistý. Žádný „pachový trest boží“v něm nehrozí, i to vystihuje, jak razantně se proměnila doba.

Ani teď však nemůže před nástupem do letadla modlitba uškodit. Sám si dám rozhodně z pověrčivosti pivo na šťastný návrat.

Pak se svěřím do rukou strážných andělů bez křídel.

Sál pro každé letadlo. V tomto sále se řízení letového provozu odehrává, všechna letadla nad Českem jsou zde monitorována.

Jako originál. Budoucí letečtí dispečeři se připravují na věrných kopiích veškerých zařízení.

Vždy pod dozorem. O bezpečí všech letadel je pokaždé postaráno.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.