Bachaři mi tam tykali

První rozhovor s Věrou Marešovou poté, co ji soud zprostil obvinění, že vraždila pacienty.

MF DNES - - Z DOMOVA - Václav Janouš reportér MF DNES Artur Janoušek reportér MF DNES

Bývalá zdravotní sestra z nemocnice v Rumburku Věra Marešová dosud žádosti novinářů o rozhovor odmítala. „Všechno, co jsem chtěla říct, jsem řekla v soudní síni,“opakovala pětapadesátiletá žena, která strávila ve vazbě 429 dnů kvůli obvinění z toho, že v nemocnici zavraždila šest pacientů.

Obžaloba Věru Marešovou vinila, že jim píchala do žil draslík. Hrozilo jí doživotí. V lednu ji ústecký krajský soud osvobodil a v červenci to definitivně potvrdil Vrchní soud v Praze.

Nyní poprvé po zproštění obžaloby svolila a s redaktory MF DNES promluvila. O vazbě, o životě po propuštění, o reakcích okolí, o žádosti o odškodnění.

„Státní zastupitelství dělalo psí kusy,“komentovala svoje obvinění. „Do té situace se může dostat kdokoliv. Naprosto kdokoliv. I vy můžete udělat nějakou blbost, zasednou si na vás a policajti na vás ušijou cokoliv,“dodala Věra Marešová.

Můžete to vysvětlit?

Já už se k tomu nechci vyjadřovat.

Co bylo ve vazbě nejhorší?

Ta bezmoc. Spousta drobných detailů, třeba to, že vám bachař tyká. Je toho spousta, co vás sráží. Někdy jsou dny, kdy ani nevylezu z baráku. Padne na mě deprese, já ještě nejsem psychicky v pořádku. To byl takový zásah, taková sekera, že to si neumí nikdo představit.

Když jste byla ve vazbě, místní lidé psali na Facebook vzkazy, „ať vás zavřou, až zčernáte“a podobně. Jaké byly reakce po vašem osvobození?

Já vám to řeknu takhle, jsou lidé, kteří jsou v pohodě, ale pořád jsou lidé, kteří to nevzali. Ale já se nechci vyjadřovat, jakýmkoliv svým vyjádřením si mohu uškodit a popudit dál lidi. A já tu chci ještě nějakou dobu vydržet. Většina sousedů je v pohodě, já říkám, že jestli se mnou má někdo problém, pak je to jeho problém. Žiju tady strašně let, většina lidí mě zná.

Čekáte od někoho omluvu?

Ne. Ne. Od koho? Od nikoho nic nečekám. Říká se, že není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu, a těm lidem to prostě nevysvětlím. Jsem vděčná panu místostarostovi (Alois Kittl Marešovou podporoval a pořídil její dceři notebook, aby mohla dál studovat), že se snažil, byl jedinej. Ale zaplaťpánbu za něj. Poslala jsem mu žádost o pomoc, nemám na nový počítač, nemám. Šest tisíc nedám dohromady.

Našla jste si nějaké zaměstnání?

Ne, jsem na podpoře. Mám problém ji sehnat, protože mám operovanou ruku. Já jsem zdravotní sestra, dělala jsem to pětatřicet let. Zatím nevím, jestli bych se chtěla vrátit do zdravotnictví, ale já nic jiného neumím. Proto jsem rozhodila sítě, rozeslala životopisy. Po Vánocích bych se chtěla rozkoukat, ale nevím, co budu dělat. Já to fakt nevím.

Stačí vám podpora od státu?

Na jídlo mi to stačí.

Vaše advokátka Iva Jónová už sdělila, že podáte žádost o odškodnění.

Ano, dáváme to dohromady. Kdy to bude, nemáme představu. Ze zákona na to máme půl roku, tedy do 26. ledna, ale to je věc paní advokátky.

Vyčíslené to ještě nemáte?

To je věc paní advokátky, já se jí do toho nemotám.

Budete chtít peníze i od nemocnice? Vedení Lužické nemocnice vás propustilo právě kvůli obvinění.

To je také věc paní advokátky. Všechny právní otázky nechávám na ní.

Jestli se mnou má někdo problém, pak je to jeho problém. Žiju tady strašně let, většina lidí mě zná.

Foto: Petr Topič, MAFRA

Konečně volná Věra Marešová po osvobozujícím rozsudku.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.