Fotbalová cesta za nadějí. Snad není falešná

MF DNES - - NÁZORY -

Rozumíte tomu? Za fotbalovou reprezentaci střílejí góly mladí pánové Michael Krmenčík a Jaromír Zmrhal. Oběma je třiadvacet. Jsou to hráči, které jste museli zaregistrovat, pokud aspoň trochu sledujete českou ligu. Jeden kope za Plzeň, druhý za Slavii. Že by ale zrovna útočník Krmenčík se záložníkem Zmrhalem prokazovali takovou kvalitu, aby mohli oblékat nejslavnější dres se lvíčkem na hrudi? Vida, a oni ten dres oblékají. Dokonce v kvalifikaci o mistrovství světa. A v základní sestavě! „Trenér Jarolím si nás s Jardou Zmrhalem pozval dva dny před zápasem a řekl nám, co po nás chce. Když jsem dal gól já a pak i Jarda, jen jsme se na sebe nevěřícně podívali a nemohli uvěřit vlastním očím, uším, ničemu,“popisoval statný bijec Krmenčík, co bláznivého se v pátek večer dělo.

Česko porazilo Norsko 2:1, teprve na čtvrtý pokus získalo v kvalifikaci tři body a zachránilo si možnost, že by se mohlo prokousat na mistrovství světa 2018.

Upřímně, vzhledem k síle současné generace je pořád pravděpodobnější, že ruský šampionát proběhne bez českého týmu, ale jinak je nanejvýš užitečné, že se mezi fanoušky vrátila radost a hlavně naděje. Snad není falešná. Jako by fotbalová veřejnost pochopila, že nesmí zůstat stranou, když se národní mužstvo plácá v nesnázích. Do vymrzlého Edenu přišlo přes šestnáct tisíc diváků, což samo o sobě bylo milé překvapení. I když fotbalisté nepředváděli kouzelné akce a parádní finesy, fanoušci vůči nim byli shovívaví. Ocenili snahu, bojovnost, dravost, zarputilost.

Ze srdce si važme pátečního vítězství. Národní tým zvládl nesnadný krok v nesnadné době. Však jste měli vidět trenéra Karla Jarolíma půl hodiny po utkání, jak se mu změnil výraz ve tváři, když mu došlo, že si může oddechnout. Úleva, šestí, rozzářené oči. Jarolím je v situaci, kterou mu nelze nijak zvlášť závidět. Dostal funkci, která patří mezi nejsledovanější a zároveň nejkritizovanější v republice.

1. Neměl žádný čas, aby se na ni mohl nachystat.

2. Zdědil mužstvo, které po nepovedeném mistrovství Evropy ve Francii bylo všechno, jen ne v pohodě a připravené na další kvalifikaci.

3. Do ostrých zápasů šel rovnou z voleje, takže musí testovat za pochodu.

Během čtyř kvalifikačních duelů použil pětadvacet hráčů, což je extrémně moc.

Zkouší, kdo se mu hodí a kdo ne. Proto (naštěstí) došlo taky na plzeňského Krmenčíka se slávistou Zmrhalem, kteří shodou šťastných okolností rozhodli zápas proti Norsku.

Už se konečně smiřme s tím, že éra Nedvěda, Poborského nebo Kollera patří jenom do kronik.

Ani Rosický, Baroš nebo Ujfaluši už nepomůžou.

A Petra Čecha v reprezentační brance taky neuvidíte.

Tým, který se skládá pod Jarolímem, nemá žádná špičková jména ze slavných evropských klubů, má jen naději. Když (jako v pátek večer) najde odhodlané pracanty, pak se i slabší materiál dá nahradit statečností, rychlostí, taktickými zbraněmi a samozřejmě vůlí.

Na současnou reprezentaci nemíří přehnaná očekávání, o to příjemnější překvapení však může způsobit. Nový tým působí svěže, kompaktně a svým způsobem vlastně zajímavě.

Tak ať mu to vydrží. Ministr jako platidlo. Z vlády odchází Jiří Dienstbier, kterého pražská ČSSD bytostně nesnáší. A místo něj, byť na jiný post, přichází Miloslav Ludvík, jenž je úzce propojený s oranžovými pražskými šíbry, jako jsou Karel Březina, Petr Hulinský nebo Miroslav Poche. Sjezd ČSSD se blíží a předseda musí nakupovat hlasy pro své znovuzvolení.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.