Milan Vodička

MF DNES - - NÁZORY -

redaktor MF DNES

Co si o něm myslet? Amerika má prezidenta jako z Disneylandu, celebritu, která využila vlny nespokojenosti dopálených bílých řadových Američanů ze střední vrstvy, blázna, který s jaderným kufříkem v ruce může způsobit konec světa. Britský velvyslanec poslal z Washingtonu do Londýna depeši, v níž mimo jiné napsal, že Amerika si zvolila muže, jenž je „povahou kovboj a kterého – jak bych se nejlépe vyjádřil – nelze zapojit do debaty o jakémkoliv tématu současné politiky“.

Přeřiďte si budíka, tohle nejsou slova z roku 2016, ale z roku 1980.

Není to Donald Trump. Vítězství Ronalda Reagana tehdy vedlo v Americe k podobným protestům jako teď a establishment se nevěřícně vyrovnával s tím, že barbaři prolomili brány a dosadili jim na jejich trůn někoho tak divného.

Jak to dopadlo, víme. Amerika dnes vzývá Reagana jako člověka, který ji, ochablou a znejistělou, úspěšně provedl posilovnou, nadopoval energií a přinesl čerstvý pohled, který mimo jiné způsobil, že za deset let byl Sovětský svaz na cestě do krematoria.

Muž zvenčí dokázal to, co ti zevnitř, kteří brali zemi jako svůj monopol, nesvedli.

Nikde není psáno, že s prezidentem Trumpem to bude podobný happy end. Taky však není nikde psáno, že je to cesta do pekel. Neví to nikdo, ani Trump.

Vrátil jsem se z Ameriky, jejíž část jen těžce polyká, co se stalo. Když Trump přijížděl na setkání s prezidentem Obamou, šel jsem se podívat k Bílému domu. Demonstranti tam stáli s nápisy „Trump není můj prezident“nebo „Žalujte Trumpa“, jeden mi řekl: „Modli se za nás.“Měl stejně osudový výraz jako mladičký Patrick Swayze a jeho spolužáci ve filmu Rudý úsvit, když se u jejich školy v Coloradu jednou ráno objevili sovětští parašutisté…

Dvě země v jedněch USA

Když jsem do Ameriky přijížděl, byly to spíš dvě země, ale ještě to nebylo patrné. Jedna v kravatách, spokojená sama se sebou a vedoucí své vlastní boje o moc. Druhá, v níž to vřelo, protože už dlouho jen šlape vodu. Střední třída dnes žije hůř než jejich rodiče. Ale ta první Amerika to nevnímala, protože žila v bublině. Řešila podružnosti a oslavovala se za to. Příklad? V New Yorku je dnes úředně jedenatřicet pohlaví. Například i ti, kteří se cítí jednou jakou muži, jindy jako ženy, nebo ti, kdo se cítí jako muži (ženy), ale chovají se jako ženy (muži). Není to legrace: firma, která neumožní svému zaměstnanci chovat se podle jeho identity, může dostat pokutu čtvrt milionu dolarů i víc. Mimochodem, na letišti ve Washingtonu jsem viděl toalety označené „jiné pohlaví“.

Proč ne, menšiny, i ty nejmenší, je třeba

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.