10

MF DNES - - SPORT - Miroslav Němý reportér MF DNES — Miroslav Němý

Nadvláda žen trvá už desátým rokem, ale nezačala úplně bez rozpaků. „Roman Šebrle byl do té doby absolutní špička. Sesadit ho, na to si pamatuju velmi dobře – připadala jsem si blbě. Nebyl to večer, který bych si užila,“vypráví Barbora Špotáková.

Desetibojařský triumfátor Šebrle zvítězil naposledy v roce 2006, od té doby trvá éra Špotákové.

Nemění se kulisy, styl večera ani moderátoři. „Je zajímavé, že je to navenek pořád stejné – a přitom každý rok jiné,“říká oštěpařka.

Do jejího panování se dvakrát vlomila Zuzana Hejnová, přesto se Špotáková v sobotu v Praze stala bořitelkou dějin. Atlet roku jí patří poosmé. Nikdo to před ní nesvedl, rekord dosud společně drželi Jan Železný a Helena Fibingerová.

Legendy, ikony. A ona je předčila. „Zní to zvláštně. Stejně jako když mi někdo poví, že mám tři medaile ze tří olympiád, a začne vyjmenovávat další úspěchy. To mu pak ani moc nevěřím,“říká 35letá žena. Ale je to skutečnost. A její cestu dobře dokumentuje nadvláda nad tradiční anketou.

To ještě Fanánek pil...

překonala Špotáková legendy Jana Železného a Helenu Fibingerovou (7).

by ještě mohla trvat kariéra oštěpařky. Sní o rozlučce na olympiádě v Tokiu 2020.

uplynulo od posledního triumfu muže, v roce 2006 byl Atletem roku desetibojař Roman Šebrle. Vyhrála mistrovství světa v Ósace a netušila, že ji za rok čeká památná zlatá bitva na olympiádě v Pekingu. Tehdy jako čerstvá královna atletiky rovnou vyrazila do jihočeské vesnice Mydlovary, kde kapela Tři sestry křtila stejnojmenné album.

„To byla jiné doba. Tehdy Fanánek ještě hodně pil, teď už moc ne,“usměje se; mění se ona, okolní svět i svérázný frontman Tří sester. „Často na to vzpomínáme s jejich manažerem. Jezdíme teď na společné dovolené – už s dětmi.“

Po Pekingu vládla dál. Nepřetržitě. Vyhrála i další letní hry v Londýně a na pódiu zažila nejpamátnější okamžiky ze všech ročníků.

„Kolem zpívaly děti, já už věděla, že jsem těhotná, ale mlžila jsem. Doteď si pamatuju, jak říkám, že budu pokračovat,“líčí. Stála za tím prostá úvaha. „Do tří měsíců se to neříká, hlavně porodník to úplně nesnáší. Bylo v tom tehdy hodně emocí,“přiznává zpětně. Pro synka by ráda sourozence, ale o víkendu se smála: „Teď mlžit nemusím. Jdu si to užít se vším všudy.“

„Už máme roztavit zlato?“

Když se těšila z prvních týdnů a měsíců s potomkem, z pódia logicky zmizela. V letech 2013 a 2015 převzala ženskou štafetu Hejnová, ale oštěpařská rekordmanka se nedala jen tak vystrnadit. Zase vládne. Poosmé, rekordně. Zlatých cihliček povážlivě přibývá a ona už docela dobře tuší, čemu v budoucnu poslouží.

„Skladuju je v sejfu. Z některých jsem si nechala udělat náušnice, pak jsem jednu ztratila ve sprše, tak jsem si musela nechat vyrobit novou. Cihly jsou docela velké, takže v nich mám pořád dva snubáky,“líčila vesele. „Zhruba dvakrát do roka přijde otázka, jestli se na ně má zlato tavit. Čas ještě neuzrál, ale myslím, že už se blíží. Výhledově do dvou tří let.“

Na stejném pódiu se zkrátka kupí všelijaké role jejího života. Potvrzený talent. Olympijská vítězka. Superhvězda českého sportu. Matka.

A do budoucna klidně i vdaná paní. Špotákovou žene vize čtvrté olympijské medaile, ráda by u oštěpu vydržela do Tokia 2020.

Mezitím mohou být stávající zlaté cihly proměněny na prsteny a ona si třeba vyslouží další. Třeba ještě své rekordní zápisy poposune.

„Vítězství jsou důsledkem, že to táhnu takhle dlouho,“tvrdí sama Špotáková. „Je to zvláštní, asi se neměním. Jsem obklopena stejnými lidmi, letos jsem se i vrátila ke starému trenérovi,“říká o olympijském bronzu z Rio de Janeira, vybojovaném s Rudolfem Černým.

A „staré pořádky“vládnou i při vyhlašování. Jak dlouho ještě?

Zní to jako dokonalá definice sportovních rozpaků. Tomáš Satoranský, jediný český basketbalista v NBA, má za sebou individuálně velmi dobrý víkend – zvlášť na nováčka ligy. V noci na sobotu za 20 minut na hřišti úřadujících šampionů Cleveland Cavaliers stihl 8 bodů a v soubojích s megahvězdami LeBronem Jamesem a Kyrie Irvingem naznačil, jak dobrý obranář je. V noci na neděli si v Chicagu (na snímku vlevo v souboji s Tajem Gibsonem) vylepšil svá osobní maxima: 12 bodů, 9 asistencí, 4 doskoky, 31 minut. S bilancí +13 byl dokonce v týmu Washington Wizards nejlepší. Jenže v týmu, který se trápí. „Už znám lépe spoluhráče, získávám víc sebevědomí, cítím se na hřišti dobře. Hraju s energií,“líčil Satoranský. „Ale jedinou věcí, o niž se staráte, jsou výhry. Takže to bolí. Teď se s tím pereme. Ve druhé půli nám došly síly,“řekl po prohře s Bulls 95:106. Satoranského tým podlehl i Cavaliers a s bilancí 2-7 patří k nejhorším v NBA. V posledním duelu navíc postrádal esa Johna Walla i Bradleyho Beala. „Je těžké hrát bez dvou nejdůležitějších mužů pro ofenzivu. Mění to celou strukturu,“řekl Satoranský. Pro něj osobně to znamenalo větší šanci i další pochvaly od zámořských médií, univerzálnost 25letého Čecha se jim zamlouvá. Jenže jeho mužstvo dál chřadne.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.