Ve školách se děti učí encyklopedické znalosti, ale ty praktické, které potřebujete, ne.

MF DNES - - ONA DNES ROZHOVOR -

mám pocit, že nejvíc funguje vzájemný respekt a slušnost, protože když se lidé k sobě chovají slušně a s respektem, nemůže vzniknout napětí a špatná chemie. Když jde všem o společnou věc, platí, že víc lidí dokáže víc než jeden. A u Pustiny tohle fungovalo.

Bylo tohle natáčení v něčem výjimečné?

Bylo dlouhé a bylo fyzicky náročné. O těch asi 102 natáčecích dní jsme se s Ivanem dělili dvěma, ale natáčelo se hlavně přes zimu, a i když jste v interiérech, tak pokud nejsou vytápěné, je to snad ještě horší než být venku. Na druhou stranu fakt toho dlouhého společného úsilí se relativně projevil ve stmelení kolektivu – v té zimě jsme byli všichni, nikdo neseděl v karavanu, takže když mrzlo, mrzli jsme všichni, když bylo v létě vedro, byli jsme všichni zpocení.

Jaká jste vlastně režisérka? Máte při natáčení raději klid, nebo dusno?

Já jsem ráda, když je při natáčení klid, což je v protipólu k tomu, že se kvůli času, který je strašně drahý, musí natáčet rychle. Neumím těžit z konfliktů, jsem radši, když je dobře. Natáčením trávím velkou část svého života, tak bych ji nechtěla prožít v dusnu. Ale jsou lidi, kteří ho potřebují, umějí z toho něco báječného získat. Já mám pocit, že se mi víc daří, když je klid a svým způsobem se herci cítí v bezpečí. Věřím, že mi nabídnou věci jemnější, niternější a přirozenější.

Pozná tedy nakonec divák, že seriál natáčeli dva režiséři?

To by měli posoudit diváci, ale věřím, že příliš velké rozdíly v tom nejsou. Pustina měla i dva kameramany, všechny díly jsou odlišné, což byl záměr scénáře. Na počátku je nálada pozvolného poznávání a tím, jak se zamotává zápletka, se volí jiný úhel pohledu.

Je Pustina klasická česká vesnice?

Myslím, že klasická česká vesnice neexistuje, každá vesnice je nějaká. Je to vesnice, která je kvůli těžbě těsně před svým rozpadem, někteří z ní utíkají, někteří se tam zuby nehty drží, je to vesnice, ze které má být za chvíli díra do země, nebo třeba ne, ale rozhodně je v takovém rozpoložení. Tenhle příběh hlavně popisuje, že když člověk nectí svůj domov, když je mu jedno, kde žije, rozpadá se komunita. A ztrátou těchto vazeb se zároveň rozpadá i záchranná síť, kterou máte pro okamžiky, kdy se stane nějaké neštěstí.

Co to pak s lidmi dělá?

Ve chvíli nějakého neštěstí si nemohou pomoci a začnou se navzájem podezřívat a bát se. A to samozřejmě neplodí nic dobrého.

Vy na vesnici žijete, jaké jsou tam vztahy?

Já zas v takové vesnici nežiju, svým způsobem je to okraj Prahy, který je natolik velký, že se tam navzájem všichni neznáme. Ale mám štěstí, že nejbližší sousedy máme fajn a cítíme se tam dobře. Vím, že když se něco stane, můžu zazvonit vedle. Ale náš cíl je, až děti odrostou, se ještě více civilizaci vzdálit.

Někam na samotu?

Čekáme, že jednoho dne najdeme místo, kde ucítíme, že by to bylo ono, ale v tuhle chvíli jsou nejdůležitější děti. Nechci tímto naším rozhodnutím určovat, co budou dělat, jaké budou mít kroužky, nebo si to místo neužít, protože budu dělat taxikářku.

Scenárista Pustiny Štěpán Hulík řekl, že všechny dějové zápletky jsou vykreslené tak dokonale, že odrážejí vztahy současné české společnosti, které jsou strašidelné. Jsou naše vztahy opravdu tak zlé?

Já jsem o něco optimističtější než Štěpán. Mám děti a neměla bych je, kdybych věřila, že to tak je, i když některé vztahy strašidelné jsou. Právě v dětech vidím největší naději aspoň o píď tohle zlepšit. Byla bych hrozně ráda, kdyby se děti naučily a zjistily, k čemu je dobrý vzájemný respekt, slušnost a láska. Že to není jenom něco, co se má, ale že je to něco, co je k životu potřebné a zvlášť k životu, který má být naplněný. Malé děti nemají strašidelné vztahy, až s věkem se to mění, jak věci odkoukají. V tom máme možnost to změnit. A důležitá je i škola, v ní leží budoucnost, ale někdy mám pocit, že školství jako celek nereaguje na posun světa a politiky, na to, co člověk reálně potřebuje k životu.

onadnes.cz

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.