Anazimu SE TĚŠÍM

Nedávno jsem dohrabala poslední listí v sadu u nás na chalupě, sedla jsem si na židličku pod „svou“jabloň, a když jsem pozorovala krásný podzim kolem sebe, napadlo mě, že i můj věk je krásně podzimní…

MF DNES - - ONA DNES FEJETON -

Atak jsem seděla a přemýšlela o životě, který je podobný ročním obdobím. Jaro, léto, podzim, zima. Kdyby moje maminka v létě neodešla, bylo by jí v říjnu devadesát čtyři let. Do poslední chvíle ji všechno zajímalo. Sledovala zprávy v televizi, seriály, fotbal, volby. A i když říkala, že jediný, koho na světě má, je její pejsek Ferda, milovala nás a my jsme milovali ji. Věděla o nás všechno, protože jsme jí všechno říkali. Dá se říct, že její život, i ve věku, který patří do hluboké zimy, byl krásný.

A co já? Je mi šedesát šest a podzim kolem mě je krásně barevný, jako ten náš sad kolem, řekla jsem si spokojeně a opřela se o široký kmen „své“jabloně, jako bych se opírala o záda muže, který je mi celý život oporou.

A jestliže přirovnávám svůj věk k tomuto ročnímu období, myslím, že můžu klidně říct, že po našem narození nastává jaro života, a tak, jak jdou za sebou cykly roku, jde i náš život. Jaro, léto, podzim, zima. A nikdo z nás neví, jak svůj život prožije. Když na jaře cokoli zasadíme, můžeme si přát, aby se nám podařilo všechno vypěstovat. Někdy se to nepovede tak, jak jsme si představovali, i když jsme se záhonkům věnovali s maximální péčí. A někdy nás naopak překvapí nádherně vzrostlé rostliny, od kterých jsme nic nečekali a ani se o ně příliš nestarali.

Rozhlédla jsem se po našem sadu, který nás před několika lety nepříjemně překvapil. Neurodila se žádná jablka. Pouze jedna jabloň, která ros-

te stranou, mimo sad, chráněná stodolou, byla obsypaná. Její jablka jsme nikdy neuskladňovali. Nebyla moc dobrá ani hezká, a tak jsme je každý rok vozili do výkupu, protože jsme měli sad plný jabloní s nádhernými jablky!

Ale ten jeden rok, kdy se neurodilo, jsme si téhle jabloně považovali jako královny! Každé její jablíčko jsme opatrně pokládali do přepravek a odnášeli do sklípku, kde nám vydržela přes zimu až do května.

Když po jaru, na jehož začátku se narodíme, přijde léto, je už náš život rozjetý. Už bychom mohli či měli vědět, co chceme

dokázat, jaký život chceme vést, jak a s kým ho chceme projít. I na zahradě nám v létě všechno roste a kvete, máme z toho radost. A co pořádně nevzešlo, se snažíme napravit – v každém případě je tohle roční období nádherné a plné očekávání, plánů, naděje a snění… Každému bych přála, aby léto jeho života bylo létem jeho splněných přání.

A když přijde šedesátka, je to jako podzim na zahradě. Sbíráme plody své práce, spokojeni s tím, jak jsme o zahradu na jaře a v létě pečovali. I s naším podzimem života je to podobné. Měli bychom být spokojeni s tím, jak jsme prožili jaro a léto – jak jsme vychovali své děti, co jsme dokázali v životě my i co dokázaly ony, a měli bychom se mít rádi a držet pospolu, protože se blíží zima. My, co se věkem dostáváme do vyšších čísel, budeme potřebovat pomoc rodiny, a neměli bychom proto zůstat sami.

Naposledy jsem se opřela o široký kmen jabloně a spokojeně přehlédla sad. Pak jsem vstala a se židličkou v jedné ruce a s hráběmi v druhé jsem šla pomalu k chalupě.

Jaro je pryč. Léto už odešlo. Podzim je nádherný. A na zimu se těším... ●

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.