Zpověď

MF DNES - - NÁZORY -

Pouhý den po své oficiální nominaci na úřad německého prezidenta odcestoval ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier do Turecka, kde se – poprvé od letního pokusu o puč v Ankaře – setkal s tureckým prezidentem Erdoganem. Německo má s Tureckem momentálně napjaté vztahy, zároveň jsou obě země silně provázané. Steinmeierova cesta za Erdoganem bude čtena jako výmluvný symbol.

Jak vlastně došlo k tomu, že se umírněný diplomat a populární politik Steinmeier, jehož jméno se v souvislosti s úřadem prezidenta zmiňovalo už léta, skutečně stane německou hlavou státu?

Vybírání prezidentů Angele Merkelové totiž moc nejde. Zpočátku to přitom nevypadalo nijak dramaticky. V roce 2004 Merkelová jako předsedkyně CDU a lídr opozice proti vládě Gerharda Schrödera dokázala prosadit svého spolustraníka Horsta Köhlera. O pět let později jej, již jako kancléřka, nechala zvolit znovu. V obou případech čelil Köhler levicové protikandidátce Gesine Schwanové, kterou prosazovala SPD. Jenže v roce 2010 Köhler nečekaně rezignoval, když neunesl kritiku za své kontroverzní výroky o německých vojácích v Afghánistánu. SPD tehdy prosazovala Joachima Gaucka, Merkelová však trvala na spolustraníkovi: stal se jím dolnosaský premiér Christian Wulff. I ten však krátce nato odstoupil kvůli podezření z korupce, které se, jen tak mimochodem, nepotvrdilo a Wulffa všechny soudy očistily. Avšak jeho pověst je zničena navždy a politická kariéra uzavřena. Aby se situace rychle vyřešila a pachuť po dvou abdikacích byla zažehnána, souhlasila tehdy Merkelová pod tlakem s opětovnou Gauckovou nominací. Ten se stal nejvýraznějším německým prezidentem za posledních dvacet let, rád vystupuje na veřejnosti, je oblíbený a do interních vládních věcí se moc nemíchá. Pro kancléřku ideální souputník, kterému ovšem na jaře končí funkční období a obhajovat funkci nehodlá. Kolotoč hledání budoucího prezidenta se rozjel naplno.

Favoritem Merkelové byl dlouholetý předseda parlamentu a její věrný spojenec Norbert Lammert. Jak před několika dny vyšlo najevo, funkci mu soukromě nabídla, a on ji odmítl. Veřejně pak oznámil, že úplně odchází z politiky a příští rok už nebude kandidovat ani do Bundestagu.

Kancléřka koketovala také s oblíbeným zeleným politikem Winfriedem Kretschmannem, premiérem Bádenska-Württemberska. Toho by ovšem neskousla bavorská CSU, její nejbližší partner. Konzervativní CSU je silně proti spolupráci se Zelenými, a když se pracně podařilo urovnat vztahy mezi oběma uniemi, které jsou za poslední rok velmi konfliktní, nemohla Angela Merkelová riskovat nové kolo sporů s bavorským premiérem Horstem Seehoferem, jehož potřebuje pro svou další kancléřskou kandidaturu příští rok. A sociální demokraté, koaliční partner CDU/CSU jak na spolkové úrovni, tak v řadě jednotlivých zemských vlád, si postavili hlavu, že chtějí svého kandidáta. Ostatně podařilo se jim to jen dvakrát: v roce 1969 zvolili Gustava Heinemanna (což byl vzato kolem a kolem navíc přeběhlík z CDU) a v roce 1999, po svém historickém vítězství a porážce Helmuta Kohla, zvolili zasloužilého straníka Johannese Raua. Současného prezidenta Gaucka sice sociální demokraté podporovali, ale přece

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.