Muž s nejrychlejším „prknem“

Rok před olympiádou v Soči se dal dohromady s Evou Samkovou a vytvořil pro ni nejrychlejší snowboard na světě. Na jeho rychlost si musela rok zvykat, pak slavila. Mág v pozadí se jmenuje Jean Philippe Trottier.

MF DNES - - SPORT - Matěj Tomíček reportér MF DNES

Je polovina února roku 2014 a v olympijském areálu Roza Chutor příjemně hřeje sluníčko. Právě probíhá první oficiální trénink na olympijský závod a...

… na trati leží Eva Samková. Pak znovu a ještě jednou. Celkem třikrát toho dne spadne na zadek. „Štve mě, že to nedávám,“říká novinářům.

O dva dny později suverénně vyhraje kvalifikaci, čtvrtfinále, semifinále i boj o zlato. Cílem nadšeně proskočí – z velké části i díky zprvu proklínanému snowboardu, jehož rychlost se musela naučit zvládat. Kdo ho má na svědomí? Jean Philippe Trottier, kanadský servisman, kterému nikdo neřekne jinak než JP.

Tenhle JP nedávno dorazil do Prahy, aby se rok před olympiádou v jihokorejském Pchjongčchangu znovu připojil k týmu Samkové. Vrchol čtyřletého cyklu se blíží.

„Byl jsem tady poprvé před Soči a Česko jsem si zamiloval. Místní lidi, jídlo a pivo, samozřejmě,“říká zdvořile. Pokud tu tráví čas, je ubytován v armádních budovách Dukly. „Jsou tam 30 let staré matrace, ničí mi to záda,“stěžuje si naoko.

S ním a s trenérem Samkové Markem Jelínkem se symbolicky scházíme za prvního sněhu letošní zimy u Nákladového nádraží Žižkov, kde se v prodejně CZ SKI brousí i snowboardy a oba tu mají českou základnu.

On sám jezdí brousit snowboardy pro Samkovou do Švýcarska, kde vyrábějí automatické stroje na tuto činnost – jenže ty stojí 15 tisíc eur. Juniorům tak musí stačit ruční práce.

„Ale kluci to vážně umějí,“pokývá hlavou. Když se pak zase dá do řeči s českými servismany, Jelínek se směrem k němu usměje: „Rady nejlepšího servisáka na světě.“

Cos mi to dal?

V Soči chtěl Jelínek po servismanovi, aby Samkové na první trénink namazal na snowboard „urychlovák“. Trottier nesouhlasil, ale pak jen řekl: „Tak oukej.“

Šlo o trénink, v němž Samková třikrát spadla. „Eva se vrátila a trochu brečela,“rozesměje se Trottier. „Je to moc rychlé, nesahej mi na to, řekla mi. Tak jsem vzal vysílačku a volám Markovi: Já ti to říkal!“

Trottier pochází z francouzské části Montrealu. S lyžováním začal ve čtyřech letech a od té doby nepřestal. Od patnácti let trávil volný čas v obchodu s lyžemi, ve dvaceti se přestěhoval do Whistleru v Britské Kolumbii – dějiště olympiády ve Vancouveru. „Bylo to pro mě jako pro vás příjezd do Alp.“

Od té doby tam žije. Dřív závodil, zkoušel se prosadit ve skikrosu a soutěživost si přenesl do voskování. Když vyhrál někdo, komu namazal lyže, měl stejnou radost, jako kdyby zvítězil on sám.

Jeho jméno znalo čím dál víc lidí, až za ním v roce 2000 přišel trenér kanadských snowboardistů. Volání Kanady se opakovalo po třech letech – to už s týmem odcestoval do Chile na Světový pohár. A bylo z toho sedm let spolupráce.

„Můj kluk totiž vyhrál a holka byla druhá,“usměje se. V té době byl jediným servismanem v poháru. „Pak přibyl jeden Němec, který navoskoval snowboard a pak celý večer pil pivo. Ital to dělal podobně. O rok později už měli servisáka Američané a teď už ho má každý,“říká.

Po olympiádě ve Vancouveru se ho tým vzdal, následující rok vzal práci u Francouzů, ale po neshodách s trenérem skončil.

„A myslel jsem, že nadobro. Nechtěl jsem mít se sportem nic společného, měl jsem toho plné zuby,“říká upřímně.

Pak se ozval Michal Novotný.

Nedůvěra rychle zmizela

Český snowboardista se s Kanaďanem zná dvanáct let, moc dobře ví, co Trottier s voskem dokáže.

I proto ho rok uháněl e-maily, volal mu. Dokonce ho přemlouval, aby Samkové pomohl třeba jen na olympiádě, což on odmítal.

Až po roce přemlouvání Trottier kývl. „Byla to i otázka peněz,“nezakrývá. „Pracoval jsem pro ropnou společnost a vydělával hodně. Nemohl jsem najednou začít brát polovinu. V předolympijské sezoně však přišli se stejnými penězi za voskování snowboardů. A to je daleko větší sranda než těžit ropu,“zasměje se.

Kromě peněz hrála roli i Samková: znal ji a chtěl jí pomoci. „Věděl jsem, že bude dobrá, ale nevěděl jsem, jak moc. Pak jsem ji poprvé viděl na svahu a hned mi bylo jasné, že je o dost lepší než ostatní,“přizná.

Hlavně špatné podmínky

Čím horší jsou na trati podmínky, tím víc vynikne Kanaďanova výjimečnost. Je-li -5 stupňů, nesněží a svítí slunce, na mazání není co zkazit.

Trottier říká: „Když přibude 30 centimetrů nového sněhu, jsem šťastný, když prší, jsem šťastný, když je -25, jsem šťastný.“

Testování je přitom o dost složitější než u alpských nebo klasických lyžařů. Snowboardisté nemají 20 různých variant, na to není dost servismanů ani peněz. A ne každý je schopný jet dost dlouho rovně tak, aby poznal, které „prkno“je rychlejší.

„V tomhle je Eva úžasná,“říká servisman. Je to podobné jako ve formuli 1, kdy někteří piloti rovněž čerpají z lepšího testování.

A proč měla Samková zrovna v Soči nejrychlejší snowboard vůbec? Žádná magie v tom není, jen bylo více času na zkoušení. Do Soči dorazil Trottier už dva týdny před závodem.

„Ve Světovém poháru často přijedete, podíváte se na sníh a musíte se rozhodnout, co uděláte. V Soči jsme vyzkoušeli všechna prkna, všechny vosky. Po pěti dnech jsem věděl, co dělám. Byla to jedna z nejlehčích prací, co jsem zažil.“

Samkové dodává klid

Na sezonu má Samková k dispozici

osm snowboardů, z nichž bude vybírat i ten pro hry v Pchjongčchangu.

Velká část práce se dělá ještě před startem sezony, i proto Trottier dorazil do Česka tak brzy. A domů se zase podívá pouze na pár dní o Vánocích.

Než snowboard okusí svůj první sníh, je kvůli rychlosti nutné do něj vyrýt drážky, což trvá přibližně deset hodin. Před startem závodu pak Trottier na snowboardu pracuje „jen“hodinu. „Ale na olympiádě měl dvě prkna a dělal na nich šest hodin,“upozorňuje Jelínek.

Občas pracuje celou noc, zažil i pět dní práce po 20 hodinách denně. „A pak jsem 20 hodin spal. To jsem byl ještě mladý a šílený,“usměje se.

Mít kanadského kouzelníka v týmu má i další výhody. Přenáší totiž na sportovce sebevědomí. Ti vědí, že mají rychlý snowboard a mohou se koncentrovat pouze na svůj výkon.

„Všichni vědí, že JP dělá nejrychlejší snowboardy na světě. A tak se ho bojí. Když se s ním Eva objevila na svahu před olympiádou, byli hrozně naštvaní,“vypráví Jelínek.

Přes všechen Kanaďanův um o výsledku nakonec stejně rozhoduje ten, kdo na snowboardu stojí.

„Můžu dát nejrychlejší prkno slušnému snowboardistovi a on nevyhraje. Když pak nejlepší snowboardista nedostane slušné prkno, taky nevyhraje. Musí to být kombinace obojího,“uvědomuje si Trottier.

Tuhle kombinaci český snowboarding před lety našel. A minimálně do olympiády v Koreji v ní bude pokračovat.

Mimochodem, v Pchjongčchangu je těžký sníh. „Od řeky se hodně špiní,“usměje se spokojeně Trottier.

Sníh, na kterém se ukáže jeho mistrovství. A pak bude na Samkové, aby přidala i to své.

Foto: Michal Sváček, MAFRA

Zlaté prkno Snowboardistka Eva Samková se v Krasné Poljaně pyšní zlatou medailí, kterou získala na olympijských hrách 2014 v Soči také díky kanadskému „mágovi“Jeanu Philippu Trottierovi (vpravo nahoře), který jí připravil nejrychlejší „prkno“na světě.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.