Evropské armádě odzvonilo

Ministři členských zemí EU de facto pohřbili projekt evropské armády. Obranu by chtěli posílit ve spolupráci s NATO. Jenže to nejdřív musí navýšit své obranné rozpočty a nespoléhat jen na USA.

MF DNES - - NÁZORY - Zdeněk Borkovec bývalý zástupce velvyslance Česka při NATO

Jak se zdá, po společném zasedání ministrů zahraničí a obrany Evropské unie na začátku týdne v v Bruselu, myšlence o evropské armádě de facto odzvonilo. Potvrdila to i slova šéfky unijní diplomacie Federiky Mogheriniové po prvním jednacím dnu.

Podle ní nyní není nutné mluvit o evropské armádě či nějakých masivních velitelstvích, ale spíše se musí hovořit o potřebě posílit evropskou obranu jako takovou, a to ruku v ruce se Severoatlantickou aliancí, a ne na její úkor.

Dalo by se tak říci, že ministři tentokrát přesně vystihli, kde EU tlačí bota a co je třeba udělat. V nejbližší době už asi nebudeme spekulovat na téma evropské armády, ale spíše se zabývat myšlenkou, jak posílit evropské síly a schopnosti a jak v konečném důsledku posílit evropskou obranu a bezpečnost jako celek.

Podpora spojenců

Závěry z prvního dne jednání, které se uskutečnilo na úrovni ministrů zahraničí, hovoří o třech oblastech, ve kterých by se měla globální strategie Evropské unie v oblasti bezpečnosti a obrany realizovat.

První z nich je posílení schopnosti reagovat na vnější konflikty a krize ve všech jejich fázích, včetně prevence. Druhá oblast se týká spolupráce s partnery při budování jejich vlastních obranných a bezpečnostních schopností, aby byli odolnější a aby se případně přispělo k odvrácení hrozícího konfliktu. Ve třetím případě jde o ochranu EU a jejích občanů.

V podstatě se jedná o využití veškerých možností, které má nejen EU jako taková, ale zejména její jednotlivé členské státy v oblasti obrany ve prospěch odvrácení možných ohrožení, která by mohla mít vliv na vnitřní i vnější bezpečnost EU a jejích občanů.

Pomoc od NATO

Otázkou však stále zůstává, proč se o posílení evropské obrany a bezpečnosti ruku v ruce s NATO bavíme až nyní. Veškeré nástroje k tomu máme „na stole“minimálně již od roku 2002, kdy byla podepsána smlouva mezi EU a NATO, tzv. Berlín plus.

Jde v podstatě o rámcovou dohodu o využití celého balíčku kapacit a schopností NATO ve prospěch krizových operací EU. Zahrnuje mimo jiné plánovací kapacity NATO, možnosti využití jeho evropské velitelské struktury, obsahuje pravidla, jak provádět konzultace mezi NATO a EU v případě použití sil a schopností Aliance. Veškerá přijatá opatření jsou vedena snahou zabránit nežádoucím zdvojením a jsou podmíněna tím, že NATO se případné krizové operace nezúčastní, ale poskytne oddělitelné, ale neoddělené síly a prostředky pro operaci EU.

Není čas na hrdinství

Tolik historie. Asi by nemělo smysl zkoumat, proč dohoda zůstala povětšinou jen na papíře. Nyní se však situace radikálně změnila. Evropská unie pociťuje naléhavou potřebu navýšit své obranné kapacity včetně jejich akceschopnosti, a jak se někdy říká – „není čas na hrdinství“. Nezapomeňme také, že velká většina členských zemí EU je i členy Severoatlantické aliance, a tak je více než logické, že se chovají pragmaticky. Šetří tím čas i prostředky.

Vedle naléhavé potřeby čelit výzvám migrační krize tu v neposlední řadě sehrálo svoji roli i zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států. Podle jeho předvolebních výroků by se totiž evropští spojenci měli připravit na chvíli, kdy se štědrá americká ruka zavře a oni budou více odkázáni sami na sebe. Co by to mohlo v praxi znamenat?

Trumpovy hrozby

Po celou dobu historie Severoatlantické aliance se evropští spojenci mohli spoléhat na USA jako na „dodavatele“klíčových kapacit a schopností. Nejlépe to ilustruje fakt, že obranné rozpočty všech evropských spojenců tvoří jen 75 procent obranného rozpočtu Spojených států.

Donald Trump nyní říká, že Evropa se musí postavit na vlastní nohy a posílit své obranné schopnosti včetně rozpočtů. Pokud má Severoatlantická aliance přetrvat, pro černé pasažéry v ní nebude místo.

V této situaci se asi nemůžeme jen spoléhat na pořekadlo, že žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. V případě Donalda Trumpa by to nemuselo platit. Výzvy a naléhání na evropské spojence, pokud jde o výši jejich obranných rozpočtů, se totiž ozývají již delší dobu. Z tohoto důvodu jsou závěry z jednání ministrů zahraničí a obrany EU tak významné a slibné. Vzájemné posilování evropských schopností v rámci obou organizací – EU a NATO – tak může nakonec vyústit v synergický efekt a v konečném důsledku znamenat posílení obranných schopností Evropy jako celku.

Pokud má NATO přetrvat, pro černé pasažéry v něm nebude místo.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.