DOBA pilulková

MF DNES - - RODINA - Text: ALENA BARTOŠOVÁ Foto: SHUTTERSTOCK, PROFIMEDIA.CZ

Tabletky na srdce, záda, klouby, na dobrou náladu, na potenci. Dokonce i když potřebujeme doplnit vitamin, nezakousneme se do pomeranče, ale spolkneme prášek. Dovedeme si vůbec představit život bez pilulek?

HTakepčík! Signál, kterým vždycky na podzim spolucestující v tramvaji ohlašují sezonu céček, paracetamolů a cucavých tablet na krkobol.

tedy – mířím do lékárny pro tradiční osvědčené prášky. Fronta. Nahlédnu k pokladně a uvědomím si, že se záměrem koupit si dvě obvyklé krabičky jsem naprostý žabař. Pán přede mnou si vyzvedává ne krabičky, ale krabice – trioxymycilihejnymus nebo tak něco třikrát denně před jídlem a nějaký aunamezinaolon či co třikrát denně po jídle. A tak dále a tak dále. Když vyčerpal seznam na recepisu, svěřil se s dalším problémem, lékárnice mu ochotně doporučila přípravek – a šup, 794 korun prosím.

Se svým nákupem jsem hotová cobydup a doháním nemocného muže. Pan Němeček se jmenuje. Jednasedmdesát let. „Beru léky na srdce, což je sestava čtyř krabiček na ředění krve a tak dále, pak tablety na cholesterol a taky na žaludek, aby to všechno zvládnul,“ochotně mi vysvětluje. Celkem prý sezobne devět tablet denně. Nevadí mu to, je v pohodě, protože naprosto důvěřuje svému kardiologovi a praktikovi, kteří se v předpisech doplňují.

Není jediný s podobnými náložemi. Paní zhruba stejného věku si z lékárny odnáší podobný nákup. Dvě třetiny českých důchodců užívají víc než šest léků najednou (přitom obecně se považuje konzumace více než pěti léků najednou za kritickou, například kvůli možným nežádoucím účinkům). Bez léčiv se neobejde 90% lidí ve věku 65 až 74 let. Kam se hrabe polámaný mraveneček, kterého postavil na nohy prášek cukru a pohlazení po čele... ZOBAJÍCÍ LIDSTVO Všelijakých prášků konzumujeme nejvíc v historii. Prostě spolu s tablety, notebooky a youtuberingem patří k naší éře pilulky. Mluví se hlavně o nárůstu spotřeby antidepresiv – ta se u nás za posledních patnáct let ztrojnásobila. V roce 2000 dodali distributoři do českých lékáren 2,5 milionu balení antidepresiv, v roce 2015 už 6,7 milionu balení. Antidepresiva užívá zhruba 60 až 70 % pacientů, kteří jsou v péči psychiatrů.

Podle Michaely Bažantové z České lékárnické komory je celková spotřeba léků ustálená. „Ale populace stárne, a to se odráží ve větším počtu léčených lidí. Lidé jako jednotlivci však víc léků pravděpodobně neužívají.“Z léků vydávaných na předpis patří mezi nejčastější především léky na vysoký krevní tlak, cukrovku nebo ředění krve.

Bez předpisu jsou nejžádanější léky na nachlazení, bolest, rýmu, kašel, zažívací nebo kožní potíže. Zvýšený zájem lidí o samoléčbu sledují lékárny hlavně u potíží spojených s alergií, „což je také dáno uvolněním některých léčivých přípravků z výdeje na recept do výdeje bez něj,“uvažuje Michaela Bažantová. PILULKY NA VŠECHNO Je bezvadné, že současná medicína je schopná pomocí farmak pomáhat s vážnými chorobami. Jenže ono to vypadá, že na prášky sázíme, i když jsme celkem zdraví. Docela zbytečně. Provedla jsem takový drobný průzkum: jedenáct z patnácti lidí, kterých jsem se zeptala, jestli nosí v kabelce (nebo mají v šuplíku v práci) pohotovostní pilulku pro případ, že by je začala bolet hlava, odpověděli ano. Přitom první pomoc v momentě, kdy bychom si krásně mohli pomoct i bez prášku, je jednoduchá – projít se na čerstvém vzduchu. Pilulky jsou nejmodernější strategie, jak si ulevit. Rozhodně rychlejší než změna jídelníčku a pravidelné cvičení, rozhodně pohodlnější než si najít práci, která nás fakt baví a nestresuje. Nemůžu spát – vezmu si pilulku. Mám problémy s erekcí – vezmu si pilulku. Prožívám úzkost – vezmu si pilulku. Chci dítě – nutno zobat pilulky. Totéž, když otěhotnět nechci. KŘEČKUJEME A PLÝTVÁME

Jak tomu bývá ve zhýčkaných společenstvech: čeho je moc, tím se plýtvá. Vodou, jídlem, léky. Podle informací Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) má každá rodina doma v průměru dvě balení nepoužitých léků, dvanáct různých léčivých přípravků... V domácnostech si křečkujeme zásoby nepoužitých léků za 360 milionů korun. 13 % načatých balení je po expiraci.

Proč tolik tabletek? Uvádí se, že u 46% procent je to kvůli změně terapie, třetina osob má lék doma „do zásoby“.

Instituce si plýtvání léků všímají, a tak vznikla například kampaň SÚKL Léky do koše nepatří. Protože: ročně se do lékáren vracejí léky za více než jednu miliardu korun, léčiva za cca 500 milionů skončí v odpadu nebo kanalizaci a léky v hodnotě 171 milionů korun odnesou pacienti do ordinací lékařů, kde už je nejde použít.

Ředitel SÚKL Zdeněk Blahuta shrnuje: „Až dvě miliardy korun jsou takto velmi neúčelně alokovány.“Dále apeluje: „Važme si svého zdraví a životního prostředí a nezatěžujme ho zbytečnými náklady.“ LÉKOVÁ NEGRAMOTNOST Léky nejen plýtváme, neumíme je ani užívat. Podle výzkumů jen dvě třetiny pacientů dají na doporučení lékařů a příbalový leták u léčiv čte jen třetina lidí!

Předseda České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně profesor Štěpán Svačina přiznává, že v oblasti farmakoterapie není všechno optimální. „Pacienti nejsou dostatečně edukováni a léky se plýtvá. Běžně se lze na interní klinice setkat s pacienty, kteří berou denně dvacet až třicet tablet. Problematické jsou interakce, nemocní také užívají léky duplicitně, což je dáno roztříštěností péče, protože praktický lékař v České republice nemá integrující úlohu, která je v řadě zemí světa obvyklá. Pacienti jsou proto často opakovaně vyšetřování specialisty a berou pak více léků dvakrát.“

Podle Štěpána Svačiny nejsou vzácností ani záměny léků v lékárnách, kde jsou distribuovány pod různými názvy. Ty nemocného matou, a tak někdy užívá tutéž účinnou látku dokonce i třikrát. Problém vidí mimo jiné i v tom, že v Evropě nemůže být používána reklama na léky – na rozdíl třeba od USA. „Pacient je poslední evropský spotřebitel, oddělený od pravdivé reklamy,“prohlašuje.

Ocitnout se v zajetí pilulí, o kterých nic nevím, není pochopitelně žádná legrace. Některé kombinace totiž mohou být až smrtelné (nebezpečné jsou například léky na srdce v kombinaci s léky na revma).

Bylo by samozřejmě naivní provolávat: „Neberte tolik léků!“Celá situace je totiž hodně komplikovaná. Senioři možná pilulek užívají až moc, ale jiní zase neužívají nic, i když by jim léky mohli pomoct. Vnímají je jako ošklivou chemii. Ano, léky jsou chemie. Mohou být dokonce jedy, jak napovídá už etymologie (řecky farmakon znamená „lék“i „jed“).

Podle experta Tomáše Cikrta je lék jedině tehdy lékem, pokud splňuje pět S: „Když je podán ve správné dávce, ve správné formě, správnému pacientovi, na správnou chorobu a ve správný čas,“píše v knize Příběhy léků. Bez správných informací je podle něj více či méně nebezpečná chemikálie. A my, léčení spotřebitelé, jsme bez správných informací lékově negramotní. A co vy? Víte, co berete? Víte, co doma skladujete? LÉK NA VŠECHNO? Je zřejmě bez debat, že o užívaných lécích bychom se měli informovat. U svého lékaře, v lékárně nebo třeba v poradně bezpečného užívání léků na www.lekovypruvodce.cz nebo na www.znamsveleky.cz. Prostě se jimi krmit s rozumem. Rozum bychom měli používat, než vůbec jdeme k lékaři, jak nás vybízí Jan Hnízdil (box vlevo dole). Rozum a fakta totiž křičí: jako populace jsme stále starší, tučnější, znikotinovanější... A „farmakovanější“.

Abych to celé zlehčila, pomůžu si pohádkou. Ke zmiňovanému mravenečkovi připojím tu o Dr. Voštěpovi a slunku, které vyléčí všechny neduhy... No není na tom něco?

Každý pořádný příběh (nejen pohádkový) končí láskou. Když povznášející pointu přeneseme z výšin na zem, můžeme bez obalu říct, že sex je lék na mnohé neduhy. Jenom těch oxytocinů a dopaminů, které se během milostného aktu vyplaví! Podle mezinárodních studií pravidelný sex obnovuje mozkové buňky – u sexuálně aktivních seniorů je pozorován nižší výskyt demence. Lidé, kteří se milují třikrát týdně, čelí jen polovičnímu riziku infarktu a mozkové mrtvice – další výzkum. Že by byla láska opravdu elixír?

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.