Nebezpečí v Etiopii

MF DNES - - ZE SVĚTA - Spolupracovník MF DNES

Aty si myslíš, že takto pozdě v noci můžeš v Addisu (Addis Abeba) sehnat nocleh?“říká taxikář, když v hlavním městě Etiopie hledáme ucházející hotel. Nakonec se podaří sehnat ubytování v hotelu Taitu. Je v typickém africkém stylu. To znamená, že starý a plný omšelého šarmu, šarmu, který pamatuje – byť jen velmi krátkou – nadvládu Italů.

V pokoji mě vítá díra v podlaze. Po mých zkušenostech už vím, že ji vykousaly krysy. Dávám na ni tenisku a krysa sem nevleze, ani kdyby chtěla.

Druhý den se dávám do řeči s jedním Japoncem, jehož angličtina je roztomilá. Slovo dalo slovo a tak s průvodcem jedné z místních cestovních kanceláří oba vyrážíme do údolí řeky Omo, kde žije obávaný bojovný kmen Mursi.

Hned za městem zastavujeme u skupiny místních paviánů, někteří samci na nás rafinovaně loudí jídlo. Jeden z nich dokonce vyskočí na kapotu auta a skrz přední sklo se nám drze dívá do očí.

Náš řidič-průvodce se jmenuje Šalamoun a dělá čest svému jménu. Jih Etiopie zná velmi dobře a mluví celou škálou místních dialektů. Vzbuzujeme docela pozdvižení, místní z nás mají asi legraci: dva blázni fotí snad úplně všechno, je to zde totiž tak nádherně zajímavé…

Začíná být vedro. Není se čemu divit, neboť rovník je odsud ani ne 500 kilometrů. Blížíme se k městysu Konso. Je pondělí, a to znamená velký trh. Jsme již v oblasti Omo a focení tady není legrace. Každý zde vyžaduje za jednu fotografii nejméně dva birry (asi šest korun), jinak ani ránu! Každý den mám v kapse nový balíček jednobirrových bankovek, na konci dne po něm zbývá prázdná gumička.

Zaplať za fotku!

Sjíždíme z náhorní planiny do údolí. Děláme malou fotografickou zastávku a najednou je kolem nás několik dětí bůhví odkud a snaží se nám prodat ze dřeva vyřezané modely kalašnikovů.

Odkudsi přibíhá nádherná mladá dívka, je téměř nahá a chce se nechat za nějaký ten peníz vyfotit. Já ji fotím o něco více než ostatní a ona není spokojena s honorářem. Kdyby její oči mohly vraždit, tak jsem několikanásobně mrtvý.

Později odpoledne nás Šalamoun odváží do chudé vesnice Erbore. Za fotky rozdávám další a další 1birrové bankovky. Jistý stařík je uražený, že ode mne nic nedostal. Má na hlavě jakýsi pestrobarevný cylindr, a když si po chvíli jdu sednout s kolegy na kávu, tak nás začne nepříjemně otravovat. Šalamoun jej ale velmi profesionálně „rovná“. Nakonec dávám staříkovi birr a loučím se s ním jako nejlepší kamarád. Ten mužík ihned někam odkvačí, nejspíš dát si medovinu, ta je totiž typickým místním nápojem.

Další zastávkou je osada Dimeka v oblasti, jíž dominuje kmen Hamar. Jsou sice divocí, ale dá se s nimi dohodnout. Máme to štěstí zúčastnit se rituálu „skákání přes býky“. Samozřejmě jen za peníze. Vše se odehrává ve vyschlém korytu místní řeky.

Slavnost začíná pozdě odpoledne a trvá několik hodin. Muži a ženy sedí ve stínu a pijí domácí kvašené pivo. Dostávají se pomalu do varu.

Přicházejí další muži kmene Hamarů ze vzdálenějších vesnic. Jsou pomalovaní v obličejích a někteří i po celém těle. Nutno dodat, že mnoho legrace s nimi není, všichni mají na ramenou kalašnikovy.

Neodmyslitelnou součástí této oslavy je tzv. „mrskání žen“. Jde o toto: Mladé ženy ve věku 20 až 35 let se nechávají od místních „šuhajů“švihat přes záda, nohy, ruce a ramena. Rány ostrými pruty jdou hluboko do masa a krvácejí. Ženy si do nich vtírají jíl, aby se jizvy co nejdéle hojily a byly co nejnápadnější. Dokonce se při tom i usmívají! Je to úplně něco jiného než velikonoční pomlázka u nás, to je jasné.

Na druhé straně se tyto ženy spolu vzájemně baví a svůdně laškují s muži a nějaká ta erotika je rozhodně ve vzduchu.

Skákání přes býky je vlastně rituál dospělosti. Mladík je prazvláštně učesaný – ze svých vlasů má jakoby hřívu. Býci jsou drženi za ocasy a rohy tak, že stojí v řadě za sebou, a mladík (úplně nahý) je přeskakuje jednoho po druhém.

Krátce předtím si jinocha berou mezi sebe starší členové kmene a spolu se šamanem provádějí jakýsi rituál, kapou na chlapce mléko a nad hlavou mu drží různé klacíky.

Celé to skákání přes býky trvá pouhých 30 vteřin. Cestou zpět jde mladík chvilku vedle mne, je šťastný. Právě byl totiž přijat do „klubu“mužů. Brzy bude také nosit na rameni svůj vlastní kalašnikov… ● České ministerstvo zahraničí vydalo koncem října doporučení, aby Češi zvážili cesty do Etiopie.

● Kvůli zhoršené bezpečnostní situaci v této zemi platí od 8. října výjimečný stav. Turistům je proto při cestách do Etiopie doporučována maximální opatrnost.

● Tento měsíc skupinu čtyř Čechů a šesti Slováků v jižní Etiopii napadlo a okradlo několik útočníků. Jejich řidiče ozbrojenci zabili. SÚDÁN JEMEN

Ráno vstáváme pozdě. Zjišťuji, že spousta stanů, které původně stály vedle toho mého, se v noci o několik desítek metrů přemístila – prý jsem strašně chrápal…

Přijíždíme do vesnice Karo, která se nachází na návrší nad řekou. Místní lidé ze sebe neustále vyrážejí: „Foto, foto, foto!“Jejich vesnice je nesmírně chudá a „turistické fotografování“je pro ně jediným zdrojem obživy. Všichni jsou pomalovaní jakýmsi vápnem a přes ramena jim visí kalašnikovy.

Kolega Hiro je právník z Ósaky, na digitální kameru natáčí skoro všechno. Je to docela zážitek pozorovat ho, jak s typickou japonskou korektností komunikuje s místními.

Blížíme se k obávanému bojovnému kmenu Mursi. Projíždíme národním parkem Mago a chvílemi na nás útočí celé eskadry much tse-tse. Říkám chvílemi, neboť jsou jen tam, kde se nacházejí bažiny. Mají velikost našich ovádů, jsou mírně nazrzlé a bodají ostošest.

Vesnice Mursiů je však opuštěná, neboť kmen je momentálně na válečné stezce s jiným obávaným kmenem, zvaným Bodi. Konflikt si už vyžádal několik mrtvých, a proto se Mursiové stáhli ze svých vesnic do křovinatých prostor v buši.

Po chvíli se setkáváme s asi 15člennou skupinou pomalovaných Mursiů. Vypadají nebezpečně. Dáváme se do focení, Mursiové jsou téměř nazí, ale také velice komerční. Za každé „cvaknutí“vyžadují dva birry, a to nemilosrdně. Všechna ta cvaknutí pečlivě počítají.

Mursiové vypadají jinak než většina místních kmenů, jejich pleť je úplně černá a jejich oči divoké. Traduje se o nich, že jsou schopni přežít bez jídla v buši déle než jakýkoliv jiný místní kmen. Kraj Mursiů není žádný ráj. Nedaleko odtud jsou hranice se Súdánem a Keňou a civilizace je zde prakticky nulová.

Ženy Mursiů mají jednu zvláštnost: do rozřízlého spodního rtu si dávají jakýsi kulatý talířek z pálené hlíny. Čím jsou ženy starší, tím více se zvětšuje průměr talířku, může mít až 18 cm!

Japonský úspěch

Na cestě zpět do Addis Abeby ještě nedaleko Konso stavíme v úžasně pitoreskní vesničce Metčiko, kam jsme se mohli podívat za poplatek 70 birrů za osobu. Malé dvorky, ohraničené kůly a klacky, pěšinky, kamenité zídky a všude kolem čilý život typické africké vesnice.

Kolega Hiro tam natáčí na video jakéhosi staříka, který hraje na prapodivný hudební nástroj se strunami. Já se snažím vyfotit malé děvčátko, stojící pod velkou tabulí, na které je napsáno: „Ženy nikdy nepostrádaly talent, pouze příležitost!“

Po chvíli si všimnu: po návsi se sune Hiro, v ruce videokameru a v očích výraz jakési nepřítomnosti. Za ním svižně belhá onen stařík – v ruce hůl – a za ním asi tak sto dětí. Později se Hira ptám, jak celou situaci vyřešil, a on mi odpověděl typicky asijským způsobem: „Nakonec mne to celé stát jen jeden birr, ten stařík ale být velice chytrý, jedno z jeho chytrých oček mne neustále sledovat!“

Vyřešit celou tuto situaci pouze jedním birrem, tak tomu tedy říkám úspěch!

Foto: 3x Tomáš Svoboda

Dívky, které potkáváme na cestě k řece Omo, jsou úchvatné. Ale fotit se jen tak nenechají. Honorář očekávají všechny.

Tradice Jižní Etiopie je chudá. Pro některé vesnice je proto pózování pro turisty často jediným zdrojem obživy. Jsou tradičně pomalovaní, ale přes ramena jim mnohdy visí kalašnikovy.

Zaplať Cestou do Key-Afaru jsme narazili na skupinku efektně pomalovaných chlapců na vysokých chůdách. Fotografovat se také nechali jen za nějaký ten peníz.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.