„Jaký hodnocení? Ve škole z dětí děláme lepší lidi“

MF DNES - - NÁZORY -

Jaký pravidelný hodnocení?! Kdo a proč mě bude hodnotit po vosmnácti letech praxe ve škole?! To naše ministerstvo školství za Valachový navrhuje jen samý kraviny. A vy novináři to popisujete, jako by to bylo nějaký dobrý řešení.

– Hele, mně to přijde fakt dobrý. Konečně je nějaká šance, že by si kvalitní učitelé mohli šáhnout na lepší peníze, než by měli, kdyby čekali ve sborovně na odsloužený roky a na nějaký platový tabulky, co máte. Asi by ten návrh na ty kariérní stupně, nebo jak se to jmenuje, mohl bejt dobrej začátek, ne?

– Jako že nás bude někdo zkoušet? Tohle fakt nemám zapotřebí! Hele, dáme další pivo? Mávnu na něj.

– A proč by vás někdo nějak brutálně zkoušel? Představ si, že bude učitel, ten přijde ve stanovenej termín ke komisi jako doktor, taková atestace... Komise se podívá do jeho životopisu a ředitel řekne, že ten kolega je dlouhodobě výbornej, ze svý iniciativy dělá pro děti navíc tohle a tohle, vedle toho ve volnym čase na vsi pořádá jako češtinář třeba výstavy a autorský čtení a v poslední době i publikuje. Vyšla mu skripta a chystá třeba spisek pro děti. No a ta komise bude moct přiklepnout učitelovi třeba od příštího měsíce pět litrů navíc k platu. To by bylo dobrý, ne? Ale předpokládá to, že ve školství bude o dost peněz navíc, to je jasný. V normální společnosti by měl podle mne učitelův plat začínat vysoko nad průměrem a za něco měřitelnýho by se mu měl za čas zvýšit, nebo snížit. U doktorů se ty atestační komise osvědčujou, ne?

– A četl jsi ten návrh na to, kdo bude ve školskejch hodnotících komisích!? Ředitel, nějakej starej učitel nebo učitelka a školní inspektor. To bude kamarádšoft! Tak se podívej na ty ředitele! Jsou to politický struktury nebo mladý kluci sotva po škole! No a co když tě ohodnotí mizerně, co pak? Vůbec nerozumíš školství! To nejsou ty tvý noviny!

– Neřvi, klid, lidi se na nás votáčej. Já ale myslim, že přeháníš. A samozřejmě školství úplně nerozumim, jsem jen vobyčejnej konzument vašich služeb. – Služeb?! – Jo, služeb. Ve škole mám dítě, vole. A teď si představ, že by konečně mohl ředitel zohlednit to, že nějaká učitelka třeba z gymplu má dlouhodobě kvalitní výsledky a na vejšku se dostává z její třídy, z jejího oboru dost pubošů. Jiná úča, která celej rok spí, přijde ke komisi a uslyší: „Tak kolegyně, loni se vám nedostal na vysokou žádnej váš žák a předloni taky, takže za rok se tady sejdem, a když se situace nezlepší, budeme to řešit. Do měsíce napište plán, co zlepšíte, probereme ho.“

– No to si se úplně zbláznil! A jde taky o jistotu, ne?

– Proč? Všude ve firmách máš hodnocení – od jednorázovejch odměn přes pohyblivou složku měsíčně, roční hodnocení podle plánu a tak. No a kdyby se školy mohly vytáhnout statistikou úspěšnosti svojí a taky jednotlivejch učitelů, bylo by to lepší i pro orientaci nás rodičů. Pořád slyším, že škol je hodně, dětí málo, tak by ty špatný mohly asi rychlejc zanikat, ne? Fungovala by nabídka, poptávka. To by mně zajímalo. – Jo, ale práce ve školství není měřitelná. – Je. – Tak kdo ti asi ocení práci při výchovách – při těláku, výtvarce a tak? – Myslim, že i to jde. – Nikdo ti ale určitě nevocení, že z dětí děláme lepší lidi. Tohle je taky školství! To poslání. Podívej se na tenhle kraj, co tady žije za lidi, to sou Marťani!

– Úplně se ti bojím říct, že by se k tomu všemu mohli vyjádřit i žáci. Ale dáme ještě pivo a nebudem se hádat, ne?

– Jasně. Hele, ono se to stejně nepřijme. A když, tak už budu v důchodu.

–A s jakým tam pudeš platem? S vobyčejnou tabulkou. To tě baví?

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.