Turci půjdou s Čínou a Rusy

MF DNES - - ZE SVĚTA - Tomáš Lébr redaktor MF DNES

Na 800 vůdců albánských krajanských spolků z více než 40 zemí se o víkendu sjelo do Tirany, aby projednali, jak jim může stará vlast pomoci, ale především – jak můžou Albánii pomoci oni. A k tomu ještě Kosovu.

„Je to historický okamžik. Poprvé se scházíme všichni Albánci, abychom se pokusili využít zdrojů našeho národa k lepšímu spojení se světem i pomoci zajistit Kosovu místo mezi stabilními státy světa,“řekl krajanům ve videoposelství albánský premiér Edi Rama.

Představa vlády je podle všeho taková: My pomůžeme krajanům znalostmi, lidmi i penězi udržet národní kulturu a jazyk v jejich zemích a oni nám pomůžou znalostmi, kontakty, investicemi a propagací turistiky do Albánie.

Součástí nového spojení krajanů s vlastí má být podle představ Tirany samostatné ministerstvo pro diasporu. Takové už ostatně mají v Kosovu.

„Takovéto ministerstvo by mohlo hodně pomoci například k tomu, aby mohli albánští emigranti hlasovat ve své vlasti ve volbách,“soudí Marselino Troshani, šéf Albánského fóra působícího v Itálii.

Nové ministerstvo by se nemuselo líbit především v Makedonii, Řecku, Srbsku a Černé Hoře – tedy v zemích, kde u hranic s Albánií a Kosovem navazují oblasti s početnou albánskou populací a kudy vedou „hranice“Velké Albánie, o níž sní nejtvrdší albánští nacionalisté. Tyto země by mohly vznik nového ministerstva v Tiraně považovat za posílení spojení jejich Albánců s domovinou a tím i signál k dalšímu růstu separatismu.

Tirana se brání tím, že v tomto případě jim jde o albánské vystěhovalce do jiných částí světa, ne o ty, kteří žijí sice v sousedních zemích, ale zároveň „na historické půdě“.

Více venku než doma

Albánská vláda už na začátku roku rozjela projekt nazvaný Vlastenecká smlouva. Jeho cílem je zaregistrovat všechny Albánce, kteří žijí mimo zemi.

A těch je více než doma. Zatímco Albánie má zhruba 2,8 milionu obyvatel a Kosovo necelé dva miliony, celosvětově se počet Albánců odhaduje na osm milionů.

Albánskou emigraci si mnoho lidí nyní spojuje hlavně s divokými 90. léty minulého století na Balkáně. První velká emigrační vlna však proběhla už v 15. století, kdy Albánci prchali ze země ovládnuté otomanskou 1 milion + 500 000 100 000 50 000 1 000 0+

říší především do Kalábrie na jihu Itálie.

Dalšími „populárními destinacemi“byly v následujících staletích Bulharsko, Spojené státy (tam dnes žije zhruba 200 000 lidí albánského původu) a Jižní Amerika.

Zároveň se během staletí hodně Albánců stěhovalo i do rodiště otomanské říše, dnešního Turecka (velké vlny emigrace proběhly v první polovině 20. století, odhady počtu Turků albánského původu se dnes pohybují mezi půl milionem a pěti miliony).

Stopka od Envera Hodži

Dočasnou brzdu emigraci paradoxně přinesl komunismus – přesněji stalinistický režim Envera Hodži

Turecko se nepotřebuje stát členem Evropské unie za každou cenu a může se připojit k asijskému bezpečnostnímu bloku, vedenému Ruskem a Čínou. S poukazem na možný obrat Turecka k Šanghajské organizaci pro spolupráci (SCO) to řekl novinářům turecký prezident Recep Tayyip Erdogan.

Turecko vyjednává o vstupu do EU 11 let a Unie nepřestává Ankaru kritizovat za její postoj k demokratickým svobodám. „Turecko se musí cítit nenuceně a neusilovat o v Albánii po druhé světové válce, který hranice neprodyšně uzavřel.

Problém však vřel „pod pokličkou“– Albánie byla jednou ze zemí s nejvyšší porodností v Evropě a zároveň i zemí nejchudší. Pád komunismu na začátku 90. let otevřel emigraci stavidla. Při první vlně (kdy padal režim) a druhé vlně, kdy v Albánii v roce 1997 nastalo bezvládí členství v EU za každou cenu,“prohlásil Erdogan.

Poté dodal: „Proč by nemohlo být v šanghajské pětce? Myslím, že kdyby se Turecko k šanghajské pětce připojilo, umožnilo by mu to jednat s mnohem větší uvolněností.“

Šanghajská organizace pro spolupráci měla původně pět členů – Rusko, Čínu, Tádžikistán, Kazachstán a Kyrgyzstán. Později vstoupil také Uzbekistán a o přistoupení mají zájem Indie i Pákistán.

Organizace vznikla v roce 2001 jako regionální bezpečnostní blok, a pak vypukla válka o Kosovo, už se však prchalo hlavně do jiné země zaslíbené – a to do Německa. Tam dnes žije přes 300 tisíc Albánců.

Světla a stíny diaspory

Stínem albánské emigrace je v řadě zemí (především v západní Evropě) nadprůměrné zapojení jejích členů do organizovaného zločinu, hlavně do obchodu s drogami. Odborníci to vysvětlují jednak tím, že příchozí z velké části pocházejí z oblastí postižených válkou a chaosem, ale i tím, že si často do zahraničí přenášejí zvyklosti ze své země, založené na uzavřenosti komunity.

V každém případě má emigrace dlouhodobě velký dopad na albánskou ekonomiku. Jedním z jeho rysů je „úbytek mozků“– například v letech 1990–2003 emigrovalo ze země přes 45 procent vysokoškolsky vzdělaných lidí. Na druhou straně podstatnou část ekonomiky státu dnes tvoří peníze od emigrantů – odhaduje se, že peníze od zahraničních Albánců dnes tvoří zhruba dvacet procent HDP země.

Albánie nyní věří, že lze z tradičně silné vazby emigrantů na vlast vytěžit hodně tím, že je více zapojí do dění ve vlastní zemi. Včetně toho, že je nechá hlasitěji „promluvit“ve volbách. „Chceme učinit z albánské diaspory ve světě skutečnou součást naší společnosti a politiky,“slíbil nyní krajanům albánský premiér.

Albánská vláda uspořádala o víkendu vůbec první „summit“všech albánských menšin ve světě. Věří, že jí krajané pomůžou na nohy.

který měl čelit šířícímu se radikálnímu islámu a pašování drog z Afghánistánu.

Podle Reuters by přijetí Turecka coby člena NATO do SCO znepokojilo jeho západní spojence a další členy Aliance.

Vyjednávání Ankary s EU jsou momentálně na bodu mrazu. Erdogan sice minulý týden požádal Turky o trpělivost, ale nedávno oznámil, že pokud Brusel nedospěje do konce roku k nějakému rozhodnutí, uspořádá příští rok referendum o členství Turecka v EU. (ČTK)

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.