Ztracený svět pražské kavárny

Pro městské liberály je to moc špatný rok. Vyhráli zastánci brexitu, Trump porazil Clintonovou a Sobotkova hvězda dohasíná. Je to konec světa? Ne, to je fungující demokracie.

MF DNES - - FRONT PAGE - Jaroslav Plesl šéfredaktor MF DNES

Bezprostředně po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách napsal Michael Žantovský pět slov, která přesně popisují současné pocity nejen jeho vlastní, ale i pocity jeho přátel a politických souputníků: „Svět, jak ho známe, skončil.“

Této patetické větě se lze snadno vysmát. Je svět po vítězství Trumpa opravdu tak proměněný? Zastavila se rotace Země? Propadla se Amerika do oceánu? Nic z toho se samozřejmě nestalo a svět je stejný jako dřív. V Bílém domě se jen místo Hillary Clintonové zabydlí Donald Trump. A zabydlí se tam na pouhé čtyři roky, možná na osm let, možná na méně. Americká politika bude trochu jiná, než by byla za Clintonové, ale to je běžná věc, o níž ve svobodných volbách rozhodli voliči. Nikde není psáno, že za čtyři roky nevynesou do prezidentského úřadu demokratického kandidáta nebo kandidátku a naopak skončí svět, jak ho vidí Donald Trump.

Zoufalému výkřiku Michaela Žantovského však lze do značné míry rozumět, neboť budovatelé světa, jaký by si přál pan Žantovský, teď kráčejí na střídačku.

Ale není to jen Trumpovo vítězství, z nějž někdejšího mluvčího Václava Havla a jeho ideové spojence bolí hlava. O pár měsíců dříve to byl v referendu schválený brexit, v Česku pak volby do krajských zastupitelstev. Z toho všeho musí být pražský intelektuál značně rozladěn, i když to zrovna není bývalý český velvyslanec v USA. A tak sepisuje petice, varuje před plíživým oklešťováním demokracie a demonstruje. Nebo si aspoň stěžuje.

Donald Frankenstein

Další bývalý spolupracovník Václava Havla, kterému se nedávno rozpadl svět, je pedagog a publicista Jiří Pehe. Tak dlouho byl přesvědčený o tom, že v amerických volbách zvítězí paní Clintonová, že o Trumpovi mluvil jako o „demagogovi“, kterého zplodily „fašizující tendence“v části Republikánské strany. Trumpa dokonce nazval „Frankensteinem republikánů“.

Teď se bude muset vyrovnat s tím, že Amerika, jíž jako naším klíčovým spojencem tak rád šermoval směrem k českým politikům, bude příštích pár let konat trochu jinak než v předchozích pětadvaceti letech. Teď bude mít pan Pehe to moralizování trochu složitější, když bude americkým prezidentem Frankenstein. A z toho se máme v Česku zhroutit všichni?

Chtělo by to trochu zchladit hlavu a začít používat víc rozumu než srdce. Ono to ostatně pomáhá i jako prevence před stresem, protože blížící se rizikovou situaci lze snadněji předpovědět a připravit se na ni. Třeba Trumpovo vítězství pak člověka tolik nezaskočí. Zvlášť když jeden spoléhá na USA jako na hráz před zlotřilým českým prezidentem, který má slušnou šanci Hrad obhájit, pokud se rozhodne znovu kandidovat. Jiří Pehe teď tvrdí, že Zeman rozděluje společnost na „moderní“a „postkomunistickou“. Není snad ani třeba hádat, na které straně barikády se asi vidí pan Pehe. Proto také dlouhodobě podporuje premiéra Bohuslava Sobotku, s nímž před pěti lety založil organizaci s názvem Cesta, která má „prostřednictvím veřejných debat, kolokvií, studií a odborných publikací formulovat a prezentovat odborné názory na systémové řešení hlavních politických a ekonomických problémů Česka“. Jestli to ještě dělá, není jasné, protože poslední zpráva na jejích webových stránkách je z dubna roku 2014.

Teď se však panu Pehemu hroutí i pan Sobotka, který po prohraných krajských volbách nejprve oznámil, že bude ještě více cílit na liberální voliče, ale teď celou akci odpískal s tím, že takových voličů je málo. A odvolal Jiřího Dienstbiera, který se ve vládě vyznačoval nejvyšší mírou odporu vůči prezidentu Zemanovi.

Hroutí se tak jedna jistota za druhou a nedej bože, aby to u nás dopadlo jako na Slovensku, kde – slovy pana Pehe: „mají zároveň nestabilní vládu složenou z levicových populistů, etnických Maďarů a slovenských nacionalistů a v parlamentu tříšť populistů plus čistokrevné fašisty“.

Kdyby chtěl být člověk uštěpačný, mohl by začít od etnických Maďarů, ale to není nutné. Označit slovenský parlament za tříšť populistů plus čistokrevné fašisty je samo o sobě dost sprosté.

Ale pan Pehe teď evidentně studuje Slovensko, aby bylo jasné, kdo je podle něj největším aktuálním nebezpečím české politiky. Je to samozřejmě Andrej Babiš, slovenský Frankenstein, který podle něj kope hrob české demokracii.

Tady ovšem platí totéž, co u Trumpa. I kdyby Babiš vyhrál příští parlamentní volby a stal se premiérem, čehož se Jiří Pehe bojí jako čert kříže, bude to maximálně čtyřletý mandát, který budou moci voliči obnovit, nebo zrušit. Někomu se to nemusí líbit, někoho to může děsit, ale proto máme v této zemi institut svobodných a demokratických voleb. Příště si voliči zas třeba vyberou někoho, koho jim doporučí pan Pehe. Třeba.

Je docela fascinující, že ani pětadvacet let po pádu socialismu přední zástupci intelektuální elity nechápou, jak funguje demokracie. Když nevyhrává ten náš, není tu svoboda, voliči jsou hloupí, zmanipulovali to Rusové, apod.

Budou-li ve svých úvahách pokračovat tímto směrem, pak se nemohou divit, že jejich společenský vliv klesá. A nemohou se divit ani tomu, že svět, jak ho znali a milovali, teď načas skončil. Načas.

Někoho to může děsit, ale proto máme v této zemi institut svobodných a demokratických voleb.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.