Nízké firemní daně nejsou vše

Maďarsko snižuje příští rok firemní daně na devět procent. Ty se tam hýbají jako na houpačce – jednou jdou dolů, jednou nahoru. Pro mnohé investory je přitažlivější stabilní prostředí, i když platí vyšší daně.

MF DNES - - NÁZORY - Aleš Michl ekonom, externí poradce ministra financí

Maďarsko snižuje od příštího roku firemní daně z 19 na 9 procent, oznámil premiér Viktor Orbán. Česko bude držet devatenáct procent. Převálcují tedy podniky z Maďarska ty z Česka, protože budou mít nejnižší sazbu v Evropské unii? Možná si říkáte, tam se to podnikání teď rozjede. Ekonomika vzplane a třeba i fotbalový reprezentační brankář Gábor Király konečně sundá nadšením z báječného růstu ty šílené šedé tepláky, ve kterých běžně chytá.

No, krotil bych to nadšení. Nevím, jak to bude s těmi tepláky, ale pamatuji si kostrbatou historii maďarské hospodářské politiky. Nejen premiér Orbán, ale i jeho předchůdci daně zvyšovali, snižovali, pak zase zvyšovali a teď zase snižovali. Zaváděli všemožné sektorové daně. Už zkusili takových daní včetně znárodnění, že to teď asi chtějí řešit radikálně.

Opravdu někdo Maďarům skočí na to, že to myslí vážně a zase to nezmění? Stejně tak i slovenský premiér Robert Fico firemní daně zvýšil a pak snížil. Zdanil i banky, pak jim ulevil. A stejně tak by to udělal i český premiér Bohuslav Sobotka – soudě podle jeho posledních výroků. Když byl ještě ministrem financí, firemní daně snížil a teď by je zase zvýšil, ba i nějakou tu sektorovou daň zavedl – pro finanční sektor, energetiku nebo telekomunikace.

Polsko působí stabilněji, tam devatenáctiprocentní firemní daně drží přes deset let – i když si tam od Nového roku vsunuli do zákona výjimku – novým malým podnikatelům nabízejí pro první rok 15 procent.

Orbán s navrženou devítiprocentní sazbou má / bude mít super PR. Psali o tom Financial Times, Bloomberg, Reuters... A teď i malý český ekonom Aleš Michl. Ale podstatná je kredibilita, je to všechno o tom, zda Maďarům uvěříte, že daně nechají tak nízko pět, deset, dvacet let. V minulosti je zvedali vždy, když jim došly ve státní kase peníze. Pokud jim to teď nevyjde, nerozpohybují byznys a ekonomiku, pak daně zase jednou zvýší, protože to rozpočtově neutáhnou.

Je vůbec důležité hýbat firemními daněmi? Ve škole mě učili, že sazby jsou podstatné k tomu, abyste přilákali firmy a kapitál. A pak je i udrželi. Co když je to dnes jinak? Sazby na papíře jsou totiž jiné než ty reálné – když si vezmu, co všechno si může firma ze zisku odečíst. Třeba těch našich 19 procent, reálně po zohlednění všech odpustků a odpočtů je efektivní zdanění firem 16,7 procenta.

Co víc, co když pro investory, ale i domácí firmy není korporátní daňová sazba na prvním místě? Investici Jaguaru nám přetáhlo Slovensko, i když má tabulkově větší firemní sazbu (efektivní zdanění firem 19,6 %). Prostě jim vytvořili lepší podmínky a naservírovali jim připravený projekt i s mašličkou, diplomaticky řečeno.

O těch sazbách to dnes zase tak nebude. Jaguar stejně firemní daně na Slovensku platit nebude, tak jako by je neplatil, kdyby si zvolil Česko. Však víte, pobídka se tomu říká. I kdyby však nebyly pobídky, stejně většina společností ve vyspělých zemích žádné daně neplatí.

Firmy a jejich poradci jsou natolik „dobří“(slovíčko, které má jiný nádech z pohledu finančního ředitele a výběrčího daní), že většina z nich platí stejně 0. Ano, nula procent.

Pozor, aby nevznikla mýlka, netvrdím, že firmy a jejich daňoví poradci jsou nějací zloduši, konstatuji realitu – firmy dělají přesně to, co jim politici zákonem umožní, nebo jaký kredit si daňové úřady vybojují.

Stačí příklad. V České republice za rok 2014 69 procent firem nezaplatilo ani korunu na daních podle Generálního finančního ředitelství. A nejde jen o Evropu. Data amerického Úřadu pro kontrolu rozpočtu říkají, že v letech 2006 až 2012 67 až 72 procent firem neplatilo žádné daně ze zisku. A ještě příklad z Británie. Novináři ze Sunday Mirror rozebrali výkazy šesti firem (Apple, Facebook, Amazon, Google, Ebay and Starbucks). Vyšlo jim, že jejich reálné daňové sazby na ostrovech byly kolem 0,25 procenta, neboť příjmy, které v Británii měly, nevykazovaly jako příjmy v Británii. Vnitropodnikové účetnictví napříč globální firmou zkrátka zaúřadovalo a našlo se pár optimalizací.

Jak z toho ven? A co kdybychom nedělali se sazbou firemní daně nic. Ano, vůbec nic.

Co když stabilní a předvídatelný systém stojí firmám za těch pár bodů korporátní sazby daně? Co když právo, obrana, ochrana je pro ně více? Jednu sazbu zkrátka nelze vzít jako jediné měřítko. I v Maďarsku Orbán říká, že zdanění půjde dolů, ale na druhou stranu prý chce mzdy tlačit výrazně nahoru. To jsou pro finančního ředitele firmy dvě protichůdné zprávy.

A hlavně, není umění se sazbami daní hýbat, umění je ty daně vybrat. A chytat je jako třeba... jako Petr Čech, tedy až na těch pár minel.

Maďaři jsou ve výběru firemních daní nejhorší z Unie, hýbání se sazbou je tedy v jejich případě znouzectnost. Pokud si my vybudujeme pověst, že celkové daně držíme pod průměrem zemí 0ECD, nehýbáme se sazbami, jak potřebuje rozpočet, držíme stabilitu a pečlivě je vybíráme – budeme pro domácí firmy i investory přitažlivější než Maďaři, kteří pro rok 2017 budou mít na papíře pěknou sazbičku – a brankáře v teplácích.

Sazby firemních daní na papíře jsou vyšší než ty reálné. A to ještě existují pobídky.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.