Svět podle Hynka Kmoníčka

MF DNES - - NÁZORY -

Uplynulo čtrnáct dní od zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem, a už se objevil pokus o redefinici naší zahraniční politiky ve světle této události. Jelikož autorem je zahraničněpolitický poradce prezidenta Zemana a nejspíš příští velvyslanec v USA, je třeba mu věnovat pozornost.

Hynek Kmoníček soudí, že dodrží-li Trump svoje volební sliby, zájmům Česka to neuškodí, či prospěje. Zřejmým příkladem tohoto prospěchu se mu jeví válka v Sýrii, kde po dohodě USA s Ruskem zeslábne příliv uprchlíků do Evropy. Možná ano, protože pokud by se USA přidaly k ruskému bombardování Aleppa a Asadově politice spálené země, příliš mnoho potenciálních uprchlíků by naživu nezůstalo. Pro Česko, píše Kmoníček, by to byla „velmi dobrá zpráva“.

O tom, že by pokračující proměna Sýrie v hromadný hrob v důsledku americko-ruského porozumění pozitivně ovlivnila náladu v Bruselu, lze pochybovat. Některé bruselské reakce na Orbána či Kaczynského mohou být možná přepjaté, nepovažovat je však vůbec za problém, či na druhé straně pokládat výsledek legitimního referenda v Británii za „podivný prostocvik“svědčí o poněkud kavalírském přístupu k demokratickým hodnotám, typickém pro hradní kruhy.

Souhlasit lze naopak v konstatování, že Evropa nemá bezpečnostní alternativu, která by mohla nahradit přítomnost USA. Vidět ale výhodu v tom, že jedině Trumpova příkrá slova o neschopnosti Evropanů přispět k vlastní obraně zvýšenými vojenskými výdaji nás mohou dokopat k tomu, abychom s tím něco dělali, svědčí o ztrátě smyslu pro zodpovědnost za naši bezpečnost a suverenitu. Není divu. Kmoníčkův prezidentský šéf proslul drakonickými návrhy na likvidaci skutečných či pomyslných nepřátel, ale za léta ve funkci neuznal za vhodné zmínit se o něčem tak nepopulárním, jako je nutnost zvýšení vojenských výdajů. Jeho válečnická prohlášení o rozdrcení našich nepřátel pomocí dronů, bomb a speciálních sil jsou stejně věrohodná jako Švejkovo „Na Bělehrad!“.

Nejrozpornější je však Kmoníčkův text v oblasti, jež se nás dotýká nejpalčivěji, v otázce budoucích americko-ruských vztahů. Na jedné straně je chvályhodné, že se na rozdíl od svého šéfa hlásí k západní orientaci Česka. Na druhé straně až příliš ochotně přiznává Rusku roli regionální velmoci, která bude dominovat ve své sféře vlivu, ať už v nárazníkově rozdělené Ukrajině, či jinde. Jenže sféry vlivu nejsou výsledkem verbálních deklarací, ale mocenského působení aktérů mezinárodního prostředí. Pokud Trump dává najevo, že mu na Evropě tak moc nezáleží a bude se muset postarat o sebe, neexistuje záruka, že Rusko nebude chtít rozšířit svou sféru vlivu i v Pobaltí, na Balkáně či ve střední Evropě. Realismus je důležitým nástrojem zahraniční politiky a může být i protilátkou vůči nepředloženým dobrodružstvím, pokud se opírá o hlubší hodnoty, na kterých stojí společnost, kterou reprezentuje. Možná měl Hynek Kmoníček s předpověďmi počkat, než se ukáže, do jaké míry naplní Trumpova zahraniční politika právě tento požadavek. Morální nihilismus není politika ani pro USA, ani pro nás. — Michael Žantovský ředitel knihovny Václava Havla

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.