Fórum

MF DNES - - NÁZORY - Spoluprac. MF DNES

Stále vlastně tak trochu čekáme, že konec bude trochu důraznější. A zdá se, že konec čekání je pořád stejně daleko. Dne 29. listopadu 1989, před sedmadvaceti lety, byl zrušen článek ústavy, který zakotvoval vedoucí úlohu komunistické strany v někdejším Československu. Svým způsobem šlo o jeden z nejvýznamnějších a nejviditelnějších dílčích aktů sametové revoluce: neboť komunistická strana tím ztrácela své všemocné postavení. Navždy.

Čekalo se, že se proklínaná komunistická strana rozplyne v revolučním (a porevolučním) zmatku, že se ztratí, že to nebude dlouho trvat – když se vystaví volné soutěži myšlenek a idejí, zbavena penězovodů z kapes nás všech. Možná právě tohle by se mohlo považovat za klíčový předěl – protože komunisté byli ti, kterým se po celé nekonečné roky normalizace (a samozřejmě i předtím) vše dávalo za vinu. Mohlo nám tehdy dokonce připadat, že když zmizí komunisté, vše bude najednou stoprocentně fungovat, jenže to byl právě jen revoluční sen.

Takže přišlo hned dvojí zklamání – stoprocentní fungování se nedostavilo a komunisté nezmizeli. Přesto stojí za to si onen mezník připomínat; neboť strany, které v minulosti ovládaly celé státy, vždy využily šanci, aby odstavily své soupeře od politických svobod. Tak to říká historik Timothy Snyder, který ví hodně o totalitních režimech a o tom, jak snadno může demokracie jednou skončit.

Komunisté kdysi měli moc a v zemi vládli hodně tvrdou rukou. Někteří z nich i dnes vzpomínají na Gottwalda, který chtěl svým nepřátelům zakroutit krky, někteří plíživě přicházejí s nápady, které kus svobody ukousnou, ale ani to tak na první pohled nevypadá. Tak třeba návrh na trestní postih za hanobení prezidenta, jenž ve skutečnosti o nich (ale i o nás) vypovídá hodně: komunisté si neváží svobody, protože svoboda je jejich nepřítel, a oni to tuší.

Důležité však je, abychom věděli, že to platí i naopak. Totiž, že svoboda funguje jako zbraň proti těm, kteří by znovu chtěli vládnout a ovládat, i když by to na začátku vypadalo třeba hodně nenápadně. Výročí konce vlády jedné strany může tedy dnes vypadat jako samozřejmá – nevýznamná záležitost, ale za připomínku určitě stojí.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.